Rokudo Mukuro [JOUNIN]

 
 
Vesnice: Kagetsu no Sato
 
Pravý původ: Konohagakure no Sato

Věk postavy : 18

Pohlaví : Muž

Hodnost :Jounin

Podstaty – Fuuton, Katon

Taijutsu: 3,5

Ninjutsu: 5

Genjutsu: 4

Inteligence: 3,5

Síla: 3

Rychlost: 4

Chakra: 4

Ruční pečetě:3



 
 
Mukuro je poměrně tajemná osoba, která se nesvěřuje zrovna jen tak někomu se svými pocity nebo se zajímá o lásku. Avšak k milým dívkám se chová mile a spíše jako by byl jejich ochránce, který se o ně postará. Někdy se chová dokonce i arogantní vůči ostatním, jelikož si myslí, že zvládne všechno sám a nějaké slabochy nepotřebuje. I když se někdy hodí vhod a není jiná šance tak pomoc přijme. Jeho mysl je rozdělená na dvě strany, které se mezi sebou neustále perou. Jeho dobrá stránka, který byla ukrytá pod pečetí a jeho o něco temnější pocity, které se ukázali po zapečetění těch dobrých. Jenže když se pečeť začala bortit tak mysl byla stála v nerovnováze, kvůli té prasklé pečeti. Když se najde někdo se stejnými zájmy tak se celkem i rozpovídá. Rád bojuje se stejně silným nepřítelem a nesnáší utlačování. Proto chce tento svět změnit na lepší místo pro obě strany, ale s určitými pravidli se kterými budou souhlasit všichni.
 


 
 
 
 
 
 
 
 
Kdysi dávno se do Konohagakure no Sato narodil chlapec jménem Rokudo Mukuro. Tento svět ho přivítal s otevřenou náručí a milující rodinou. Všechno bylo tak jak má až do jeho pěti let, kdy nastoupil na akademii. Jednoho dne když se jeho třída rozhodla jít na exkurzi do chrámu Ohně se rozhodl přidat se k nim a prožít tak skvělou výpravu mimo vesnici a zároveň tak navštívit i známý chrám Ohně. Cesta tam trvala zhruba celý den, ale díky slunečnému dni a příjemnému vánku byla cesta v pořádku. Exkurze dopadla skvěle, ale při zpáteční cestě byla skupina přepadena skupinou nukeninů, kteří zajali několik studentů a odvedli je do svého úkrytu. Byla však povolaná speciální záchranná jednotka, která studenty osvobodila ze zajetí, ale jediný koho se jim zachránit nepodařilo byl mladý Mukuro. Byl totiž těsně před útokem odveden na jiné místo k přípravě rituálu. Na jejich základně ho nečekalo nic příjemného, ba naopak byl vystaven velké bolesti při které mu byly odebrány jeho dobré vlastnosti. Byly mu ponechány jen ty emoce, které bude potřebovat k plnění jeho budoucích povinností v zájmu nukeninů. Včetně jeho emocí mu byla odebrána i paměť a následně vloženy falešné vzpomínky. Stal se z něj úplně někdo jiný a začal pracovat se skupinkou nukeninů. Aniž by něco tušil tak prováděl špatné skutky proti jeho skutečné vůli.
Bylo mu sice jen pět let, ale předváděl obdivuhodnou ochotu se učit. Často byl využíván jako volavka k odlákání nepřítele od cíle. Kvůli svému věku nebyl tak rychlý jako dospělí, ale vynahradil to chytrostí používat cesty kde měl on výhodu velikosti. Občas se to však nevydařilo a on skončil se zraněními. Dokázal se však o sebe postarat a svůj úkol vždy splnil. Po pár letech se naučil způsobům boje v tomto světě a mohl se zapojit do mnohem nebezpečnějších akcí. Jedna taková se nacházela na hranicích Země Ohně kam měla namířeno dodávka potravin pro Konohagakure no Sato. Avšak doprovázela je skupina shinobi právě z vesnice kam měla i namířeno. Mise nebyla zrovna snadná už jen z důvodu, že tam s nimi byl silný jounin. Když skupinu přepadli nastala panika a započal tvrdý boj do kterého se zapojil i Mukuro. Spolu s jedním nukeninem se postarali o tři geniny, ale tvář jednoho z nich ho vyvedla z míry. Prudce ho zabolela hlava a on byl nucen pokleknout na jedno koleno a držet se za hlavu. Pečeť však byla silná a zablokovala obnovu vzpomínek, ale zanechalo to na něm stopy. Konohagakure však na Mukura nezapomněla a ten den potvrdila, že je stále naživu. Zásilka s potravinami však padla do rukou nukeninů. Ještě tentýž večer oslavovali jejich úspěch, avšak nečekali, že Mukuro projde nevídanou zkušeností v jeho blízké budoucnosti, která se nevyhnutelně blíží.
 

Uběhlo už celkem sedm let od únosu Mukura a už se stačil plně přizpůsobit svému životu. Znalostí, které získával se čím dál víc hromadilo, že už nebyl na úrovni genina. Za všechny ty roky natolik zesílil hlavně díky tvrdé dřině a učení v terénu. Vylepšil své základní techniky, ba dokonce získal jeden z pěti elementárních živlů. Často už trénoval sám, aby do jeho experimentu nikdo nezasahoval. Jeho prvním elementem se stal vítr, a tak jako jsou vzdušné víry občas nepředvídatelné i Mukuro při svém tréninku takový býval. Byla doba i při které bylo nutno přejít do jiné Země kvůli velkému nebezpečí zásahu ANBU jednotek. Když úspěšně opustili Zemi Ohně narazili na poměrně dost starý chrám, který vyzařoval zvláštní auru podobné té temné. Skupina nukeninů i s Mukurem se chystali vstoupit do chrámu když je zarazila bariéra u vstupu. Ta ovšem nechtěla povolit, jelikož tuto bariéru vytvořila před staletími skupina mocných mnichů, aby zabránila zmocnění se prokletého předmětu. Podařilo se jim vytvořit menší vstup, kterým mohl projít Mukuro spolu s jedním jeho společníkem. Proráželi bariéru i z druhé strany, čímž ji oslabili a mohli se dostat všichni skrz ní dovnitř. Ovšem uvnitř chrámu to nevypadalo zrovna na procházku růžovou zahradou a na chodbách bylo rozmístěno nespočet nebezpečných pastí. Bylo velmi obtížné se přes všechny dostat, což však zdaleka nebylo všechno.
Narazili na místnost se sedmi cestami včetně toho odkud přišli. Aby našli to co hledali museli se rozdělit aby ten předmět získal alespoň jeden z nich. Mukuro se rozhodl jít druhou cestou z pravé strany. On totiž tušil, že ho zavede na místo kam potřebuje. Měl také pravdu, ačkoli byl chrám poměrně rozsáhlý a nebezpečný, zvolil si jednu z bezpečnějších a přímých cest. Jenže to co ho na konci jeho cesty čekalo bylo něco mnohem víc než by očekával. Pokračoval dále po vysokém schodišti až k jeho vrcholu kde spatřil onen předmět, který zde byl zapečetěn už po staletí. Kolem něj nebyly kupodivu žádné bariéry, ale něco úplně jiného. Předmět měl formu trojzubce, ale ne jen tak ledajakého. Byly do něj vyryty runy a obklopovala ho zvláštní aura, které se chovala podivně v Mukurově přítomnosti. Mezitím dorazili na místo i jeho společníci trochu potlučeni. Snažili se dostat k předmětu jako první, jenže neúspěšně. Z nějakého důvodu je trojzubec odmítal a každý kdo se ho snažil dotknout byl posednut a zaútočil na své společníky. Nikdo z nich však nezemřel, ale ti jenž byli napadeni skončili se středními zraněními. Na závěr zbyl už jediný Mukuro, který se trojzubce ještě nedotkl. Přistoupil trochu s obavami k němu a uchopil ho oběma rukama. Plošinu s Mukurem obklopil vír temnoty, že ho nešlo ani vidět. Proudilo jím ohromné množství energie, které zároveň trochu narušilo pečeť. Když temný vír zmizel, nukenini mohli vidět Mukura bez známky agrese, avšak jeho povaha se trochu změnila a jeho pohled také. V mžiku prorazil zeď chrámu a přenesl zbytek skupiny do bezpečí kde se zotavili. Avšak Mukuro už nebyl jako dřív, jelikož pečeť byla poškozena, tak i některé emoce se dostali na povrch. Začal se svých společníků čím dál víc stranit a přestával jim věřit. Netrvalo dlouho a o rok později vznikla nová vesnice jako ráj pro nukeniny. Proto vůdce skupiny rozhodl, že zamíří přímo tam a vybudují si své trvalé útočiště. Mukuro však jen pokýval hlavou jako by mu to bylo jedno. I když ho před osmi lety unesli a přivlastnili si ho tak jim dělalo starosti jeho chování. Od chvíle co se zmocnil hole ji nikomu nedával a ani ji neodkládal. V holi však nebyla jen temnota. Mukurova duše dokázala ovládnout trojzubec aby mu ponechal zdravý rozum a poskytla mu potřebnou sílu. Jenže čím dál více se učil s trojzubcem zacházet tím se dostával k moci, kterou ho může naučit.
 


Nadešel čas aby naše skupina se přemístila trochu víc do společnosti, což znamená, že získá trvalé útočiště. Nejdřív se však musel vyjednat pobyt ve vesnici a poskytnuté služby, které budou plnit v zájmu zkušenějších. Všem byla přiřazena určitá hodnost a Mukuro se nacházel zkušenostmi a dovednostmi na přelomu mezi chunninem a jouninem. Musel však zesílit aby mohl uspokojit jak vlastní touhy tak plnit důležité mise v terénu. Byl stále mladý a tak mohl rozvíjet svůj potenciál na co možná nejvyšší úroveň. Proto se další řadu let podílel na různých akcích a tréninku, který mu pomohl zesílit. Když dosáhl věku sedmnácti let tak se dostal sám do potyčky se skupinou nukeninů z Kirigakure no Sato, kteří se navyšovali nad něj. Proto se rozhodl dle své vůle, že jim udělí lekci. Byla to jasná převaha z jejich strany, ale Mukuro vypadal přesto klidně. Nikdo nevěděl co zamýšlí až do poslední chvíle. Při boji totiž rozvinul jeho vlastní zakázanou techniku, která patří spíše ďáblu než člověku. Zasáhl svým trojzubcem dva z té skupiny, kteří se vrhli na své společníky a znehybnili je. Byli totiž posednuti, jenže aby Mukuro někoho posednul nepotřebuje někoho zranit tím trojzubcem. Trojzubec zaručuje totiž stoprocentní posednutí, ale přesto v něm byla ukrytá tajemná moc, která příjme jenom jeho a kdokoliv by se trojzubce jen dotkl byl by posednut.
Tyto potyčky se odehrávaly celkem často v této vesnici, jelikož zde si lidi dělali co chtěli a nezáleželo jim na tom co si myslí ostatní. Tak se Mukuro musel přizpůsobit jejich pravidlům a zacházel s nimi jak si zaslouží. Často byl proto taky odsuzován, že nemá slitování s nepotřebnými a slabými. Nesvěřoval nikomu svá tajemnství a ani neříkal nic o své minulosti z důvodu, že se mu čím dál víc zobrazovali podivné vzpomínky v hlavě. Bylo to v důsledku toho, že pečeť za ty roky dosti zeslábla a zmocnění trojzubce před několika lety ji řádně poškodilo. Sice zde nebyl řádný systém jako ve vesnicích v okolí kde se shromažďovali poslední zbytky obrany dobra. Byl vyslán na nespočet obtížných misí aby se mohl ucházet o vyšší pozici a získat tak nevídanou sílu. Šlo mu hlavně o moc, kterou použije k poražení nepřítele. Chodíval často na mise sám, čímž dokázal absolutní samostatnost. Na jedné misi se potýkat se skupinou shinobi, kteří měli v držení předmět nesmírné hodnoty, který se líbil jeho nynějšímu kagemu. Proto započal souboj mezi ním a nimi za soumraku. Bylo to šest proti jednomu, ale i tak stále věřil ve své vítězství, ale v jednu chvíli to vypadalo, že bude snad poražen. Což však bylo jen součástí jeho plánu aby je nalákal jen na jedno místo. Smetl je všechny jednou ranou, ale někteří se i potom mohli hýbat a bojovali dál. Nechtěli se vzdát předmětu ani za cenu svých životů, zřejmě ten předmět byl velice cenný. Mukura však ten předmět nezajímal, chtěl nabrat co nejvíc zkušeností a jednoho dne chtěl svrhnout krutovládu v tomto světě. Byl to jeho tajný záměr o kterém nikdo nevěděl. Zřejmě se tento plán vytvořil spojením jeho dobrých i negativních pocitů. Proto se rozhodl dále poslouchat rozkazy za tímto cílem. I přes drsný boj s těmito silnými shinobi vyvázl Mukuro jen s lehčími zraněními. Byl vychytralý dost na to aby se vyhnul vážnějším zraněním, a proto mohl pokračovat i když oni ne. Popadl předmět, který měli u sebe a vrátil se do vesnice kde ho předal patřičnému nadřízenému. O několik měsíců později kdy už bylo Mukurovi osmnáct byl doporučen na jounina někým z jeho nadřízených. Pro něj to však znamenalo krůček dál ke svému cíli. Avšak stále měl ty své obrazce ve své hlavě a snažil se je pochopit. Moc nedávali smysl s jeho vzpomínkami, které měl. Byl z toho čím dál více zmatený a vypadalo to, že pečeť se co nevidět prolomí. O pár týdnů později splnil úspěšně jouninskou zkoušku a byl povolán do vyšších řad. To, že ho ostatní jounini nebudou brát sobě rovného, protože se dostal do jejich řad teprve nedávno ho vůbec nezajímalo.

Ten trojzubec si prosím sepiš na schválení sem: https://nsgoon.forumczech.com/f197-loutky-specialni-zbrane

Co se týče technik, podívá se na ně jiný admin.
Já musím počkat na schválení trojzubce, kvůli životopisu. ^^

Tak už jsou techniky i zbraň povoleny.