Jihori [GENIN/NIBI NO JINCHUURIKI]

Jméno postavy
Jihori

Vesnice
Kumogakure
Věk
13 let

Pohlaví
muž
Hodnost
genin

Podstata
Fuuton

Oblíbené
Ticho, klid, samota
Neoblíbené
Tma, spousta lidí, když se ho ptají na démona, když se na něj dívají, jako by měl lepru, zlí lidé (jsou zlí), hodní lidé (jsou zlí, jenom to ještě nevyšlo najevo), každý, kdo mu chce pomoct, každý, kdo ho chce zabít...a mohl bych pokračovat...

Fóbie, strach
Naprostá paranoia, haptefobie - strach z doteků, strach z toho, co by mu mohli ostatní provést nebo co by mohl udělat on jim

Nemoci
Jihori trpí silnou schizofrenií a paranoiou. Spousta lidí si myslí, že je to blázen, jen se mu to bojí říct kvůli...však vy víte...

Charakter postavy
Jihori si o sobě myslí, že je monstrum. Že ho všichni lidé chtějí zabít, ovládnout nebo využít. A Nibi ho v tom jen utvrzuje. "Kdyby mě lidé měli rádi, nezašili by do mě tohle!" Vztekává se čas od času Jihori. Je až smutné, že jediná bytost, které věří, je Nibi, se kterým nemůže mluvit, protože s ním navázal jen pramalý kontakt. Nikomu nevěří a je neustále vyděšený. Velmi rád se schovává za vlasy a doufá, že je neviditelný. On nebo alespoň jeho tetování.
Na druhou stranu je velmi zvědavý, fascinuje ho senjutsu a chtěl by ho někdy umět. Pro tento cíl je schopný i zapomenout na své fobie a nepřátelství kolem sebe. A stále hledá někoho, kdo by mu pomohl. Což je těžké, když nikomu nevěří.

Schopnosti
Jihori hrozně krásně zpívá smutné písně. Problém je v tom, že ho ještě nikdo neslyšel. Skrývá se v něm tolik ublížení a bolesti, že to umí vyjádřit jen písní. Někdy zpívá sám daleko za vesnicí a snaží se tím přimět démona ke komunikaci. Jihori má také dobrý odhad na lidi. Ví, kteří mu lžou a kteří mu říkají pravdu. Všichni lžou...

Životopis



"Utíkej, dokud můžeš. Protože až tě dostanou, budeš žadonit o smrt. A oni tě dostanou..."

Ticho přerušil dětský pláč. Nový život! Nová naděje! Další krásný chlapec spatřil světlo světa! Tak proč se nikdo neraduje? Otec sedí na lůžku vedle matky a drží ji za ruku. Roní slzy a nenávistně se dívá na mladého Jihoriho. "Zabils mi manželku..." šeptá a hlas se mu láme. "Nejsi můj syn a nikdy nebudeš..." Líbá svou ženu na čelo a odchází z místnosti. Mladý Jihori nic nechápe. Naštěstí pro něj.
Když strávil první tři roky v sirotčinci, přišli pro něj muži v kápích, se speciálními čelenkami, a vzali ho pryč. Dovedli ho do místnosti, kde Jihori znovu spatřil svého otce, jak mluví s kagem. Ten pak přišel ke stolu s velmi zklamaným výrazem. "Tenhle. Ten nikomu chybět nebude. Začněte." Muži se rozestoupili okolo Jihoriho a začali pečetit. Od té doby má Jihori na krku kruhové tetování, táhnoucí se až na spodní čelist a kus tváře.
Proč od něj ty děti odbíhají? On si chce hrát s nimi! Proč je matky odvádějí se strachem v očích? Proč po něm hází kamení? On jim přece nic neudělal! Teď nad tím nesmí přemýšlet. Musí utíkat, jako vždy. Musí se schovat do stoky, na jediné místo, kam nikdo nechodí. Tam, ano, tam může přemýšlet o tom, jak všem dělá život nepříjemný. Nikdy by ho nenapadlo, že jsou ostatní ti špatní. On musí být ten špatný. On musí být ten zlý. On jim musí ubližovat, jinak by se ho přece tolik nebáli.
"Proboha! Nech ho! Vždyť ho zabiješ! Dělejte něco, sakra! Odtrhněte ho!" Slyšel za sebou, ale nevnímal. Jeho oči žlutě zářily a z rukou mu šla modročerná mlhovina. Pod ním ležel nějaký chudák, který už skoro ani nedýchal. "Kde se to v něm bere? Proboha, vždyť je mu osm." "Za to určitě může ta bestie, co je v něm!" slyšel další a další hlasy, než ho zezadu popadly silné ruce a drobný papírek na jeho hrudi ho poslal do bezvědomí.
Když se probral, byl daleko od vesnice. Vedle něj seděl muž, který se mu představil jménem, které už si nepamatuje. Začal mu vyprávět pohádku o démonech, o válce ninjů, o všem možném, a Jihori poslouchal a poslouchal. Dlouhé dny poslouchal senseiovy pohádky a poslouchat přestal jen, když vyčerpáním usnul. Vždy, když se probudil, seděl vedle sensei, nabídl mu jídlo a začal opět vyprávět. Tak Jihori pochopil, kým je. Na dálku vystudoval akademii a po zvládnutí základních technik mu sensei navrhl, aby se vrátil do vesnice. Jihori přesně věděl, kam jít. Ve svých dvanácti už byl díky senseiovým příběhům natolik chytrý, aby se schovával ve stínech a nechodil ostatním na oči. Když se vrátil zpět do vesnice, zjistil, že je srovnaná se zemí a probíhá zde válka. Sensei mu později prozradil, že válka už trvá dlouho, jen mu to nechtěl říct, protože Jihori si protrpěl už dost. Jihori došel na hřbitov, kde byla pochována jeho matka. U hrobu stál muž a plakal. Když přišel Jihori blíž, muž na něj pohlédl, semkl rty a odešel. Ani po dvanácti letech nezapomněl, co se stalo. Ani po dvanácti letech nepřestal milovat.
Jihori dlouho, dlouho seděl u hrobu a nic neříkal. Možná s matkou mluvil, možná se jí omlouval, možná ji prosil, aby donutila otce odpustit...A v tu chvíli se ozval v jeho srdci hlas. Hlas, který neznal. Hlas mnohem temnější než noc a nenávistnější než všechny děti, které po Jihorim házeli kamením. A i přesto byl ten hlas Jihorimu bližší, než cokoli jiného. Jihori v něm cítil přítele a někoho, komu může věřit- součást sebe.
"Utíkej. Rychle! Už si pro tebe jdou. Cítím jejich strach..." říkal ten hlas a Jihori ho poslechl. Běžel za senseiem, co mu nohy stačily. Sensei, ten ho jistě zachrání! Když doběhl ke skalám, našel poslední ránu. Jeho sensei nebyl mrtvý. Byl... roztrhaný na kousky, jeho krev byla všude. Okolo byla spousta těl, ale Jihoriho zajímalo jen jedno. Zakřičel a se slzami v očích se rozeběhl pryč. A v tu chvíli Nibi promluvil podruhé:
"Utíkej, dokud můžeš. Protože až tě dostanou, budeš žadonit o smrt. A oni tě dostanou..."



Vzhled postavy
viz avatar, plus přidejte vyděšený výraz a pečeť táhnoucí se po pravé straně krku. "Cejch nechtěného", jak s oblibou Jihori říká

Bodové hodnocení schopností
Ninjutsu: 1
Taijutsu: 1
Genjutsu: 1
Inteligence: 2
Síla: 1
Rychlost: 3
Chakra: 5
Ruční pečetě: 1

Techniky
Kawarimi no Jutsu - technika náhrady
Kakuremino no Jutsu - technika neviditelného pláště
Nawanuke no Jutsu - útěk z pout
Henge no Jutsu - přeměna
Bunshin no Jutsu - technika klonu