Kashike Gorin [SENSHI]

pro Kashike Sun 26 May - 22:18

Jméno: Kashike Gorin

Pohlaví: Muž

Věk: 41

Výška: 187cm

Váha: 91kg

Vesnice: Iwagakure

Hodnost: Kashike nemá hodnost. Působí jako externista, konzultant a případně žoldák pro vesnici. Akademii sice absolvoval, a kdyby hodně dlouho hrabal tak by našel i starou čelenku, ale nesedl mu přístup a systém řízení jednotek ninjů. Takže se raději zabývá svými výzkumy, prací a jen občas spolupracuje s vesnicí na některých akcích. Taky je největším dodavatelem chemikálií a jedů pro vesnici.

Strach: Při práci s takovými jedy jaké Kashike dělá, jde každý strach stranou… jen člověka brzdí.

Sen: Jeho sen se dávno rozpadl na prach, takže mu zbyla jen práce… možná se to zlepší časem.

Klan/Rodina: Otec a matka- mrtví (dožili v poklidu na kraji vesnice, zemřeli stářím)
Manželka- zahynula při nehodě v laboratoři. Otrava rtutí.

Kekkei Genkai: Jinton (element rychlosti)

Schopnosti KG: Uživatel tohoto KG je schopen, v porovnání např. se Shunshinem, nesmírně rychlého pohybu. Jediná technika schopná překonat Jinton je Hirashin. Na rozdíl od těchto technik je ale uživatel Jintonu schopen tuto rychlost vyvinout případně pouze částí těla, např. rukou při krytu.

Styl boje: Ninjutsu kombinované s Taijutsu a šermem
Kashike se snaží vyvarovat jakémukoliv boji, protože vědec by si neměl špinit ruce krví. Pokud ale k boji dojde, je Kashike víc než úctyhodný protivník. Pomáhá si svými výtvory a svou vrozenou schopností. A dobrá zbraň taky není k zahození.

Zbraň, vybavení: Pokud je Kashike přizván na nějákou akci, nosí s sebou – Poison Rose, několik dýk, brašnu s chemickým náčiním a dalším vybavením (aby to co nemá, mohl případně v malém množství namíchat), ampulky s jedy, několik granátů (2x rtuťový, 2x fosforový, 2x frag), atropinové injekce (1 v botě, zbytek v brašně) a malé železné pouzdro tvaru koule ve které má vždy jednu „perličku“ svého nejsilnějšího plynu (VX). (Pokud budou nejasnosti, rád vám na otázky odpovím)

Na sobě nosí kombinézu, která ho případně ochrání před vším, co by se dostalo do ovzduší během boje (Rtuť, VX apod.) Přes kombinézu je normální oděv a taktická vesta. Na obličeji je neustále plynová maska, kterou Kashike prakticky nikdy nesundává. Nikdo z těch kdo zemřeli Kashikeho rukou neviděli jeho tvář.

Schopnosti: KG Jinton, základní techniky z akademie, taijutsu, šerm. Až na Jinton je pravděpodobné že tohle umí každý. Kashike je ale rozdílný v něčem jiném. Je vynikající vědec a hlavně chemik. Díky svým znalostem, dovednostem a opravdu hbitým rukám je schopen namíchat i látky, které by průměrný člověk dělal velmi dlouho nebo by neuspěl. Chcete čistič nádobí? Dejte Kashikemu prostředky a máte ho na počkání. Chcete nejhorší jed, co svět viděl? Dejte Kashikemu prostředky a vyplňte dodací list.

Podstata: Raiton

Popis: Zelené oči, černé vlasy a celkem majestátní postava. Milý a přívětivý hlas.

Povaha: Slušný a z duše milý člověk, což ovšem neznamená, že se nemůže naštvat. K nepřátelům nechová žádný soucit, a pokud je třeba si při plnění úkolu zašpinit ruce, Kashike s tím nemá problém. Pokud je na vaší straně, jste šťastní lidé… pokud k vám míří s tasenou zbraní, je to správný čas k modlitbě, protože víc už toho nestihnete.

Životopis: Jestliže čekáte příběh, který je tak typický pro většinu ninjů, jak mi zemřeli rodiče a já se v útlém věku stal sirotkem abych mohl vystudovat akademii a kdesi cosi „já jsem borec“ tak tohle vůbec nemusíte číst. Tohle jsou zápisky člověka, který byl pro své rodiče chytrým a šikovným chlapcem, pro své kamarády spolehlivým společníkem a dobrým rádcem a pro své učitele pilným studentem. Zkrátka mé dětství bylo šťastné a spokojené. Už od malička jsem projevoval svůj zájem o chemii. Začalo to tím že jsem prostě míchal sprchový gel a čistič nádobí, abych viděl co z toho bude. Rodiče byli ninjové nadaní zvláštními dovednostmi, které jsem po nich zdědil, takže bylo zcela logické, že si přáli, abych v jejich šlépějích pokračoval. Tak jsem nastoupil na akademii a začal jsem studovat. Studium mě bavilo. Člověka vždycky baví to, co mu jde. Hlavně v přípravě jedů jsem exceloval a nakonec akademii zdárně dokončil.
Když už jsem byl ten Genin, mohl jsem si dokonce vydělávat na svůj koníček – chemii. Zatím stále jako samouk jsem ve svých 15ti letech sestrojil první rtuťový granát. Předtím jsem několika výrobky ulehčil práci v rodině, tenhle výrobek však nadchl nejen rodiče, ale i samotné vedení vesnice. Získal jsem práci lepší než honění koček a pomáhání na polích. Ninjy ve vesnici jsem začal vybavovat efektivními bojovými látkami a zbraněmi na chemické bázi. Vesnice mi na oplátku zajistila učitele. Moudrého starého muže jménem Hajin. Mistr už kdysi odmítl pomáhat vesnici s bojem, avšak učení mladého, nadějného, chemika mu nebylo proti mysli.

Jak čas plynul, tak plynul i můj život. Mistr Hajin mi předal vše, co mohl a pár let nato v poklidu zemřel. Stejně tak moji rodiče. Až do této doby jsem byl stále ninjou. Ale to jsem hodlal změnit. Odešel jsem ze služeb Kageho a vesnice abych si nastartoval novou epochu svého života. Vyrazil jsem na cesty po světě, abych získal obchodní kontakty a přátele. Putování bylo krásné. Nic vás tak nezdokonalí jako neustálá praxe. Svět je krásné, ale i nebezpečné místo. Na cestách číhá plno banditů… a jen málo z nich nosí plynovou masku. Takže v té době jsem se živil všelijak, jako lovec odměn, obchodník s chemickými výrobky, dokonce jsem krátce působil jako učitel. Získal jsem spousty dovedností a zkušeností… ale toulavá blecha pak najednou zmizela a já se ocitl opět před branami své vesnice.

Dům po rodičích a laboratoř po mistrovi mi zůstali i po odchodu. Pomocí kontaktů jsem si rozjel celkem prosperující podnik… a nakonec se i zamiloval. Mladá, milá, kunoichi… krásnější než jsem kdy viděl. Jednou jí ke mně kage poslal se zprávou a od té doby fungovala jako přímé spojení mého domu a Kageho. Prakticky každodenní přítomnost té dívky ve mně vypěstovala vztah silnější než jen náklonnost nebo přátelství. Štěstí že to cítila stejně. Když jsem jí požádal o ruku, jen se začervenala a prohlásila, že už se bála, že se nezeptám. Vzali jsme se a žili šťastně… až do její smrti. Vychoval jsem si v ní velmi dobrou pomocnici. Jednou, když jsme zrovna skládali rtuťové granáty jako novou dodávku pro vesnici, jedna z roznětek se aktivovala. Stávalo se to, přeci jen každý výrobek nemůže být dokonalý. Ale že se aktivuje až po uložení do bedny, to se nikdy nestalo. Výbuch rozmetal po laboratoři ohromné množství rtuti. Kdyby to byla jen rtuť, nic by se nestalo, přeci jen jsme pracovali v ochranném úboru. Ale se rtutí šly i střepiny. A jedna z těch střepin prošla její kombinézou… a skončila hluboko v těle. S takovým množstvím jedu v těle už nemohla přežít. Po 3ech dnech v nemocnici zemřela a až potom jsem se dozvěděl, že čekala dítě. Tehdy se mi zhroutil svět.

Když jsem se vzpamatoval, rozhodl jsem se Otogakure opustit a dál se o její osud nestarat. Putoval jsem po zemi a vydělával si prodejem přípravků do domácností. Jednoho dne jsem se setkal s muže, který se pak stal součástí mého života. Mladý lovec nukeninů Faito Danshaku si u mě tehdy nechal dělat několik dýmovnic a osud tomu tak chtěl, že na další cestu jsme vyrazili společně.

Iwa je krásné místo. Když jsme sem dorazili, zrovna začínalo jaro a Tsuchikage nás vlídně přijala. V jednom z prázdných domů jsem si zřídil novou laboratoř a po několika dnech jsme vyrazili na první výpravu. Naším cílem byla vesnice Takumi, kde jsem si chtěl vyzvednout objednaný meč. Když jsme dorazili na místo, vesnice byla obrácená naruby. Od jedné ženy jsme zjistili, že muže z vesnice odvedli bandité do skalní pevnosti. Následovala rychlá akce na jejich záchranu a já se od té doby stal protektorem vesnice Takumi.

Po návratu jsem si našel v Iwě žákyni, Noriko Kanu, a začal jí učit. Už jsem si myslel, že můj život nabere klidnější obrátky ale chyba lávky… přišli války a další pohromy. Celou dobu jsem věrně stanul po boku Tsuchikage a má čepel si razila cestu vším, co znamenalo nebezpečí. Co bude nyní, to je jen ve hvězdách…

Kashike: