Tenshi Ochita [JOUNIN]

pro Tenshi Ochita Sun 26 May - 22:10

Tenshi Ochita

Přezdívka: Ten
Vesnice: Iwagakure no satto
Požadovaná hodnost: Jounin
Věk: 19 let
Datum narození: 4.12.
Výška: 158 cm
Váha: 48 kg
Krevní skupina: 0
Kekkei genkai: Chiton
Klan: Ochita
Sensei: mrtví
Cíl: Ten se tváří, že je jí všechno jedno, že nic nechce, ale ve skutečnosti vždycky toužila po klidné rodině, po otcově uznání a především po klidném vztahu se svým bratrem... ale to by nikdy neřekla!
Styl boje:
Ten už jako malé dítě podstoupila tvrdý trénink a ne zrovna šetrné zacházení, díky čemuž je velmi odolná, přímá, rychlá a velmi solidně reaguje. Nikdy nedává najevo city, odpouští si zbytečné poznámky a veškerou energii soustředí na boj.
Taijutsu- Její KG ji už dopředu donutilo používat právě taijutsu, společně s ninjutsu.
Ninjutsu- Typ boje, na který se zaměřila. S její schopností by stejně nejspíš nebylo lepší volby, proto právě ninjutsu. Její styl je založen na obraně a útokům na dálku.
Genjtusu- jistě největší slabina Tenshiina boje. Umí pouze základy, zrušit genjutsu primitivnějšího typu, ale sama jej nevyužívá a snaží se mu co nejvíce vyhýbat.
Chiton

Schopnosti:

Vybavení:
-ZVN
-výbušné lístky – 10 kusů
-obvazy a lékárničku
Vzhled: Ten je taková dost výrazná osobnost, má rudé vlasy, které nenosí jinak, než svázané do dvou culíků a v nich má vždy červenou sponku. . Výrazné jsou její oči. Ocelově chladné, popelavě šedivé, kterým neujde jediný detail, které dokáží studovat do hloubky, a vám přijde, že vám vidí až na dno duše…. Spousta lidí říká, že děsí, protože jsou takové prázdné, zkalené. Poměrně výrazné je také to, jak je drobná. Jen málokdo by si otypoval její věk správně.
Většinou se tváří chladně a odtažitě, až trochu psychopaticky. Málo co ji dokáže přimět změnit výraz a většinou působí velmi znuděně, neupoutatelně, vzdáleně od reality. Buď se jenom záhadně usmívá, nebo se tváří zcela klidně, jen málokdy dává najevo nějaké emoce. Je velmi dobrá herečka, a ač si myslí jedno, dokáže vás svým uměleckým nadáním a sladkým obličejíkem přesvědčit o opaku.

Charakter: Ten sama o sobě říká, že je skvělá herečka. Čas strávený s jejím otcem, v neustálém křiku a námaze, ji naučil nedávat najevo city. Ne, že by je neměla, jen se utvrdila v tom, že ať pláče, křičí nebo se směje, nemá to na nic vliv. V jádru je hodná, jen to nehodlá ukázat. Vytrvalost a tvrdost, to jsou vlastnosti, které se naučila využívat.
Jak už to tak bývá, druhá její část bude přesným opakem. Tedy ta Tenshi, před kterou by každý utekl. Malá, vypočítavá, sobecká a pěkně nebezpečná mrcha. Už jen její smích děsí, natož pak pohled do těch chladných očí, které vámi projedou jako ostrý nůž, najdou vaši slabinu a obrátí ji proti vám.
Cynická, sarkastická, drzá a protivná. Pokud máte čest s touhle Tenshi, nemáte šanci, protože její povrchnost a arogance nezná mezí. Vlastně celá Tenshi nezná hranice, dělá si, co chce, neohlíží se na ostatní a jde si za svým stůj co stůj.
Miluje hračky. Bere tak panenky, zvířata i lidi, všichni se propadají do jejího vlastního světa, kde jsou jen figurkami v jejích nemilosrdných hrách.
Nestálá a věčně lačná, Ten u ničeho dlouho nevydrží, všeho se nabaží a odhodí s pochroumanou samozřejmostí. Pokud jí však někdo sáhne na něco, co ještě považuje za své, je zle.

Oblíbené a neoblíbené: Ten nikdy nebyla a ani není typ člověka, co by se k něčemu vázal, nebo tíhnul k věcem. Má ráda prostě svůj klid, ticho a sem tam nějaké vytrhnutí ze zaběhnuté rutiny. Jinak vlastně celkově sladkosti nijak zvlášť nemusí. Její oblíbenou hrou je tkanička mezi prsty, s čímž často nevědomky provokuje okolí, protože pak vypadá, že vůbec nevnímá.
Pokud se jedná o věci, které ráda nemá, je to hlavně křik a když ji někdo nebere vážně. Nenávidí, když ji lidi podceňují, nebo jí radí a říkají, jak a co má dělat. Stejně neposlouchá…
Minulost:

Klan Ochita

K velkým tragédiím je potřeba krev. Ne slzy.

Stará legenda, z dob přesně neurčitelných, praví, že unikátní genetická schopnost ovládat vlastní krev pochází od boha Krve, krutovládce, který natolik miloval chuť krve, až se stala jeho schopností. Toto pradávné, dnes již zapomenuté a krví prosáklé náboženství Shūkyō no chi praví, že duše člověka se nachází, nikoli v srdci či jiném orgánu, ale v krvi. Koluje po celém těle, ke každému svalu a buňce, přináší život, nebo život bere…
Odkud přesně se vzala tato schopnost, nikdo neví. Podle historických pramenů je však jasné, že mezi lidmi existuje už celá staletí…
První historicky zaznamenanou osobností byl až Yamamoto, neboť právě on prvně použil krev jako zbraň ve světě samurajů.
Klan Ochita byl od počátku věků lidmi nepřijímán a odsuzován, nebo´t lidé se báli. Upíři, drastické obětní božstvo, čarodějnice, tajemno a záhadno… nic z toho pověsti klanu nepřidávalo. Příslušníci rodiny se chovali divně, stranili se obyvatel vesnic a raději si svá tajemství schovávali v těch nejzazších zákoutích hlubokých lesů. Snad bylo na jejich pověsti krvavých zrůd něco pravdy, snad zavdali vesničanům nějaký faktický důvod, jisté je, že tohoto cejchu vyděděnců se už nikdy nezbavili.
Stejně jako se rozvíjel a spěl svět, vyvíjely a měnily se i pořádky v klanu. Kekkei genkai se začalo rozdělovat na určitá odvětví, příslušníci se začali členit na menší, soustředěnější skupinky. Ti uměli léčit jako žádný ninja široko daleko, ti dokázali své soupeře překvapit krvavým ninjutsu. Jisté bylo, že klan sílil a to nebylo tak úplně přijatelné pro pány, kteří dané území vedli. Rozhodli se proto přijmout nenáviděné a nebezpečné vyděděnce mezi sebe. Ne nadarmo se říká, přítele si drž blízko, nepřítele ještě blíž. A oni přijali…
Oficiálně rovnocenní partneři, v reálu odsuzovaní cizinci. Vzájemná nejistota, strach a hluboká díra mezi nimi a vesničany se nikdy nedokázala vytratit… snad kvůli dokázání své čestnosti, snad kvůli hrdé krvi, která jim kolovala v žilách, obětovali se a věrně bojovali za svůj nový domov, ve válkách chránili obyvatele, kteří jim nevěřili, léčili ty, kteří jimi opovrhovali…
Čím dál více se začínaly ozývat pochybnosti, proč bojovat za něco, co jim za to nestojí. Proč poslouchat, proč dodržovat jejich pravidla… vždy byli příliš horkokrevní, přímočaří, drzí a nezkrotní. Snad díky jejich „živé krvi“. Dříve tak silná, neohrožená rodina, jejíž pověst děsila na míle daleko, začala doslova hnít zevnitř. Intriky a nevděk, hádky a vzájemná nenávist… pokrevní pouta, trvající stovky let, začínala praskat, nitku po nitce, až z uceleného, nezlomného svazku nezbylo zhola nic. V době, kdy svět slavil končící éru teroru a viděl naději v nově vytvořených vesnicích ninjů, rod Ochita se rozpadal v prach. Krvavá válka o vůdcovství klanu, potupné porážky, nesčetné odchody… roky trvající strach a napětí, nejistota ve vlastní, dříve tak obávané krvi…
Obrovské společenství bylo pryč…
Na území, kde od počátku žili, tedy dnešní Iwa, zbyla jen hrstka těch, kteří věřili, ti kteří odmítli tu chtěnou „svobodu“ a podřídili se systému. Proč..? Snad pro hrdost, jež byla už tolikrát pošpiněna. Krev se nikdy neztrácí, po staletí špiní lidské ruce, značí něco zlé, špinavé… právě tuhle lež se rozhodli smazat, napravit pověst zrůd bez srdce a začít znovu. Krví to začalo, krví to skončí… Nikdo nemá být odsuzován jen pro svou minulost, právo na život má přece každý…

1.
..Stereo a mono lidi chodí kolem,
mají obličeje obalený ledem,
stereo a mono tunelem a honem
jsem Marťan, ty Venušan..

Prší. Maličké kapky bubnují do průhledných tabulek, rozcáknou se a pomalu stékají ke konci své velkolepé existence. Studená, čerstvě prosincová noc. Nikomu se nechce ven.. jen té maličké! Dívá se na ni. Vlasy barvy nejtemnějších rubínů, chladně ocelové oči.. jeho oči! Přísně semknutá ústa. Novopečená matka úzkostlivě malé děťátko sevře v náručí. Strach.. pořád jen strach!
Dívka… zplodil dívku! Co na tom, že se má tak čile k světu? Že má jeho oči? Že ji všichni obdivují? Je to dívka! Jeho prvorozeným potomkem je obyčejná žena! Zklamal! Selhal! Hořké zklamání, protože to tolik očekávané dítě, co zachrání jeho rodinu, nemá budoucnost…
Pojmenovali ji Tenshi. Původní jméno jeho syna.. chladný odstup od vlastní dcery. Nesplňuje to, co od ní očekával. Zklamala ho žena, i ta maličká.. Už takhle je všem pro smích! Klan o pěti členech! Pche.. a teď? Pokračovatel linie.. dědic jeho cenné krve!

2.
…Nikdo neví
co v tobě poletuje
Možná to někomu řekneš
anebo ne
anebo ne
anebo ne..

Rostla. Nemohoucí miminko, batolící děťátko, chodící dítě.. Chladné, nechápavé oči. Ty velké, smutně chladné oči jí zůstali. Krev… nikdo nevysvětlit malému děvčátku, co vlastně její čistá krev znamená. Všude jen ledová netečnost. Otec a jeho ústa semknutá do úzké, přísné linky, jeho ubíjející oči.. visí nad ní jako Damoklův meč.. čekají na chybu, čekají až spadne..
Hračky. Chvíle úniku z toho pohledu. Tvrdil, že jde o sentimentální krámy, ale matka je nezničila.. pro jednou se dokázala své malé holčičky zastat. Tenshi si vždy ráda hrála. Když ji hračky přestaly bavit, skončily rozbité v koutě. Uchopila opotřebovanou panenku do malých ruček, vztekle s ní mrštila na protější stěnu, dokud z ní nezbyli jen malé kousky potrhaných šatiček.
Milovala pocit, že něco vlastní. Její hračky byly jejím majetkem, ač šlo často o cizí věci. Každý, s kým si chtěla hrát, byl v tu chvíli jejím majetkem také. Když se vzpouzel, nečekalo ho od Ten nic příjemného.
Táto, kde se vzala moje nenávist…?

Roky utíkaly, Ten rostla. Dril, trénink, křik. Běžná denní rutina. Není chlapec, nikdy jím nebude.. ale někdo jí musí ukázat, proč by nedokázala být vůdcem! Musí vědět, kde je její místo! Čím tvrdší, tím lepší! Koho zajímají pocity malé, hloupé holky..? Trénink, bolest, vstań a bojuj! A pořád dokola… kdyby ses narodila jako muž… ale máš chiton, musíš trénovat, musíš zesílit! Jsi potomkem naší rodiny, tak si nezkoušej ztěžovat! Narodila ses s čistou krví, tak se podle toho chovej…

3.
…Obloha je modrá jako hotel Grand
sem trochu obyvatel
trochu emigrant…

Odměna za námahu..? Zase jen zklamání.. nebo snad vysvobození? Narodil se chlapec, konečně pýcha rodiny! Její bráška je ještě miminko, co sotva zapláče, ale otec se dme hrdostí. A malá Tenshi..? Má svůj klid… konečně se ostrý pohled pohnul jinam!
Šesté narozeniny a nástup do akademie. Otec už má nový objekt zájmu, konec křiku a tréninku. Zamlklé děvčátko, zvyklé uposlechnout jakýkoliv rozkaz a splnit ho se 100% úspěšností mezi kupou křičících dětí. Příliš rychle vyspělá… Nikdy si tak úplně nedokázala zvyknout na tu spoustu lidí, co křičí a strkají do sebe, smějí se a jí společně bonbony. Šestiletá izolace od společnosti je poměrně slušnou překážkou v navazování kontaktů. Naučila se žít v jejich světě, i když ne tak úplně, jak by měla.
Samozřejmě, že měla pár kamarádů. Sem tam se našel někdo, kdo odpovídal její představě, ale jsou to děti. Přelétavé, nestálé a sama Ten nevyzpytatelná. Byla spokojená. Částečně sama, částečně ukotvena společností.

4.
..Ráno náruč otevírá,
noc byla jak černá díra…

Že se stala geninem, nebyla žádná novinka. Tenshi byla zkrátka nezlomná, neoblomná.. tak jak to do ní celý život rvali. Malý Shiro už umí chodit, otec se mu věnuje jako nikomu jinému a malá Tenshi jen závistivě přihlíží z povzdálí. Vážně jsi to, táto, neviděl? Chtěla jsem jen trochu uznání…
Tým 2.. Ironie a sarkasmus? Už jenom to slovo, tým, je výsměch! Tři nesourodé živly pod záštitou senseie. Tenshi a dva její „kolegové“! Oni dva věčně v hádce, který z nich je silnější, rychlejší, větší, lepší a Tenshi otrávená jejich křikem.. běžný kolegiální den. Sensei je nedokázal usměrnit, takže je jenom učil, co bylo třeba a o jejich vzájemné vztahy se nezajímal. Štěstí pro něj…
Chuninské zkoušky byly těžkou zkouškou, kterou neprošli. Slova tým, vzájemná pomoc, podpora… neexistují! Kdybys, táto, viděl svůj výraz! Tenshi spadla na nejnižší příčku jeho hodnocení..
A malý Shiro stále stoupal… závist!

5.
…Klenot pracuje hlavně v noci
domů volá mámě, když má pocit
že představa šťastnýho života je
asi fata morgana, neexistuje..

Druhé zkoušky už zvládla. Ano, pouze Tenshi, protože už znovu nechtěla vidět jeho výraz. Nestálo jí to za to… radši dřela tak úmorně, že prošla všemi částmi. Chunin… Změna názvu, ne postoje. Přece vážně nečekala uznání?!
Z týmu odešla téměř okamžitě, stejně jako se z rodinného sídla odstěhovala do středu vesnice ke své staré tetě. Volnost! Překvapilo ji, jak často za ní chodil Shiro. Že by svému nenáviděnému bráškovi chyběla? Nenáviděnému.. věděla, že za nic nemůže, věděla to, ale pořád tu byla závist. Pořád měl to, co ona neměla a zoufale po tom toužila. Uznání..
Život bez věčného dozoru byl pro věčně utlačovanou Tenshi zničující. Bylo jen přirozené, že místo dalšího rozvíjení se naopak oddala všemu, co nikdy nemohla. Kluci, alkohol, sex, klesání stále níž a níž, probouzení na neznámých místech s neznámými lidmi, za neznámých okolností… Ale ona si užívá. Konečně je z řemínku…

6.
A Čtyři slunce svítěj,
lidem pod nima není zima.
Si jako malý dítě.
a můžes začít zase znova..

Dva roky ničeho. Dva roky starostí, problémů, flashbacků. Dva roky ničení vlastní existence jen pro ten pocit zdánlivé svobody, pro ten luxus volnosti. Nebyl tu nikdo, kdo by jí usměrnil, kdo by řekl: Děláš to zle.. a ona si to nepřipouštěla.
Jenže se stalo něco, co by nečekala. Shiro! Zničehonic se objevila její matka. Shiro začal dělat

problémy. Shiro, její malý bráška, kterého milovala a nenáviděla zároveň, byl jako ona! Oddával se všemu, co bylo špatné.. byla snad na vině ona? Dala jsem ti špatnej příklad, bráško?
Tehdy došla rozhodnutí, že její život je prohnilý a špatný. Ze dne na den přestala s kravinama. Tvrdá dřina! Nesmí polevit, Shiro nebude jako ona! Měsíce úmorné práce, dřiny a neustálého strachu ze smrti. Strachu..? Ne, smrt jí nikdy nepřišla jako konec, spíš začátek něčeho nového.
Další zkoušky. Prohra..? Ne, zvládla je. Uznání.. ne, už to nedělá pro uznání. Táto, byl bys aspoň na tohle hrdý..? Jonin… tohle už je prestiž, že? Tak proč nikdy…

7.
..a ty - si ty
to je bez debaty
zabalím si tvojí vůni
do cigarety!

Život se s Ten nikdy moc nepáral ani nemazlil a většinou jí připravoval navíc další překážky. Ironie osudu? Spíš odměna za ty skvělé geny. Svět se měnil, mír se rozpadal a padlo rozhodnutí, kam odejít? Tenshi to svým způsobem bylo fuk.. táto, vždycky můj život patřil tobě, že? To proto, že mám to zatracené jméno…
Klan Ochita se rozhodl pro tu temnou stranu. Věnoval své schopnosti zrádcům a vyděračům…
Ten nad tím přemýšlela.. tenkrát by nejspíš odešla, utekla by a zapomněla na celou svou rodinu ale.. tö zatracené ale, celý život jen ale…
Shiro… ještě dávno před převratem ho unesli… proč? Kvůli ní… to pro její vzácnou krev bratr téměř zemřel. Věděla, že ten pocit bezmoci už nikdy nezažije. Nikdy totiž nedovolí, aby se jejímu bráškovi něco stalo. Shiro.. to kvůli němu souhlasila, že budou na špatné straně.. proč? Protože to bylo pro Shira bezpečnější, to proto. Šla by do pekla, kdyby to pro něj znamenalo bezpečí..
Ale zůstalo tu něco, čemu Tenshi nerozuměla.. jmenovalo se to Daiki a strašilo to ve snech. Ten pocit… zase zpátky, dovnitř, pod, někam mezi, skrze to, do toho a nad.. všude. V každém záhybu kůže, v každém dotyku.. nemohla se toho pocitu nikdy zbavit. Pořád na toho kluka, který ji, i když byla tak odtažitá, přece jej pomohl a zachránil bratra.. byl to jeho pohled? Nebo úsměv..? Těžko říct, jo Ten právě přesvědčuje sama sebe, že je to jen chvilkové pominutí smyslů..

To se ještě uvidí, přece jen..

…Hrdinové nekecaj a jdou!

Body:
Ninjutsu: 4.5
Taijutsu: 4.5
Genjutsu: 3
Inteligence: 3.5
Chakra: 4.5
Ruční pečetě: 3
Síla: 2
Rychlost: 5

pro **Kiyoko Hokori** Mon 27 May - 13:08

Zajímavě sepsaný životopis, moc pěkné ^^

- Ještě si prosím do životopisu připiš podstaty, bodové hodnocení a techniky ^^

Tenshi Ochita [JOUNIN]

Tenshi Ochita [JOUNIN]

Re: Tenshi Ochita [JOUNIN]