Yuzuriha Minako [CHUUNIN/KYUUBI NO JINCHUURIKI]

Jméno:
Yuzuriha Minako

Hodnost:
Chuunin

Věk:
15

Datum narození:
5. 6.

Klan:
Yuzuriha

Kekkei Genkai:
Reichi Hari (chladnokrevný krystal)

Sensei:
-

Elementy:
Katon

Oblíbené/Neoblíbené:
Mohla by se utlouct po Manjuu a Okonomiyaki. Jakmile někde tyhla dva názvy jídla uslyší, klidně by běžela přes celý svět, jen aby je dostala. Ráda komunikuje a povídá si na různá témata. Nemá ráda takový ty zaburalce a suchary, který nesnáší celý svět kvůli něčemu, za co ostatní fakticky nemůžou. Tak trochu se snaží vyhnout případným zájemcům, jediný kluci, se kterými si povídá, jsou ti z jejího týmu. Docela dost si jich váží – ještě nikdy na ní totiž nic nezkoušeli a berou jí spíš jako sestru.

Povaha:
Minako je usměvavá, milá a příjemná. Zato taky ale dost tvrdohlavá a trhlá. Prostě takový dospívající trdýlko. Je snaživá a ráda pomáhá, spíše ale někomu stejného pohlaví jako je ona, jelikož kluky doslova nesnáší kvůli tátovi, který ji opustil. Snaží se trénovat ze všech sil, i když jí to občas nejde zrovna nejlépe. Sem tam je trochu natvrdlá, ale tuhle stránku můžeme vidět málokdy. Stane se tak věčinou, když se jí někdo snaží říct opak toho, o čem je naprosto přesvědčená. Ráda se jen tak prochází po vesnici a hraje si s menšími dětmi na schovávanou. Tak trochu trpí samomluvou a věčně přemýšlí nahlas.

Příběh:
Byla temná a tichá noc. Nikde ani noha, nikde nebylo slyšet hlasu. Vítr jemně vál stromy, jejichž větve se na jeho povel hýbaly. Skoro jako by zde nikdo nežil. Ale právě naopak - právě sem, do Konohagakure no Sato - měla přibýt jedna osůbka. Takové to malé, bezbranné a taky roztomilé miminko. Tohle děťátko čekalo ale, zdá se, docela zajímavý život. Hodiny ubývaly a čas, kdy miminko mělo přijít na svět, byl každým okamžikem blíže. Doba čekání byla ale dlouhá, stejně jako samotný porod. Po nějaké té chvíli se místností, v níž dřímala nová maminka, ozýval křik. Patřil maličké holčičce s trochu buclatými tvářičkami. Napjatá atmosféra ihned z každého opadla a úsměvy zářily jarní nocí. Většina obyvatel vesnice ale věděla, jak se děťátkem má naložit. Stane se schránkou. I když si to moc dobře uvědomovali, doufali v to, že nebude nějaký střed problémů a každý jej bral jako normálního člověka. Malý tvoreček pořád mával ručkama kolem sebe a nevěděl, co se to vlastně děje. Spíše ale bylo otázkou, co se teprve bude dít. Ano, seznamte se s někým, kdo byl určen ve svém těle hostit Kyuubiho - Yuzuriha Minako.
Minako rostla jako z vody a stávala se z ní mladá slečna. Byla milá a také docela hezká. Trochu roztomilá a hlavně přívětivá. Pomáhala, když to bylo třeba a dodávala lidem okolo sebevědomí, hlavně tím, že se na každého smála. Není divu, že se klukům líbila. O ty ale nestála, v tomhle byla totiž opravdu tvrdohlavá. Neměla ráda osoby mužského pohlaví. Dalo by se říct, že jimi opovrhovala, brala je za takový podřadný druh, divné nebo taky hybridním odvětvím evoluce. To všechno kvůli tomu, že jí a její maminku její táta opustil. Bylo tomu už nějakou dobu, Minako bylo deset let. Nechal být celou svou rodinu a odešel bůhví kam. Tohle se nedělá. Je to... zrada. Něco takového si Minako myslela a v hloubi duše věděla, že je to pravda. Ačkoliv ji tohle potkalo, nechtěla se tím nechat vyvést z míry, i když původně byla trochu zmatená. Snažila si udržet svůj úsměv a prostě být dál taková jako doteď. Taková ta příjemná holka, kterou měli lidé kolem rádi a vážili si jí. Nebyla ale příjemná při každé situaci. Maminka chtěla, aby se Minako stala ninjou. Ta ale nechtěla a bylo jí to až proti srsti. Věděla, že maminka je teď ve špatné situaci a nechtěla to ještě nijak hrotit, ale nelíbilo by se jí být ninjou. Možná mají dobré důvody cvičit a být silnějšími. Ale jaký důvod mají k tomu, aby prostě... někoho zabili? Ať už dotyčný byl jakkoli zlý a špatný, zabíjet je špatné. Možná byla Minako trochu naivní, ale nedokázala by si představit, že by třeba... někoho probodla. Určitě by se obviňovala dalších padesát let, ne-li více, a to i kdyby zabilo kohokoli, kdo by byl sebevíc prohnilý a zkažený. Možnost stát se něčím takovým tedy absolutně zamítla.
Tenkrát, jelikož porod byl celkem složitý, Minakiina maminka onemocněla. Měla slabé zdraví, ale i přes to bojovala ze všech sil a chtěla být co nejvíce se svou rodinou. Tedy aspoň dokud je neopustil otec, poté už byla jen s Minako. Kvůli své nemoci tehdy ztratila svou vysokou pozici v Listové a to ji k jejímu stavu jen přihoršilo, spíše ale po té psychické stránce. Stále se to zhoršovalo. Minako měla velké obavy a byla z toho celá špatná. Doufala ale v tom, že medici, kteří se o její maminku starali, se s tím nějak vypořádají. Po sléze se však ukázalo, že konec je nevyhnutelný. Minako tomu nechtěla ani na vteřinu uvěřit. Poslední vteřiny maminčina života byla s ní. Držela ji v náruči a snažila se zadržet pocity. Jen slyšela její slůvka, která se jí od rtů vinula jako andělská píseň: „Minako? Víš, proč jsem ráda, že můžu své srdce nechat právě tady? Kdybych zemřela v nějaké misi, zemřela bych někde v kaluži krve, sama. Mé srdce by se stalo součástí ničeho. Ale… Když jsem tady, můžu své srdce nechat tady. U tebe. Proto nikdy neumírej sama. Udělej si kamarády a nebuď jako tvá hloupá osamělá maminka, která si myslela, že jí stačí rodina. I přátelé jsou důležití.“ V každé půlce věty se jí zlomil hlas a každou chvílí slábl. Minako tahle slova snad ještě víc přitěžovala a už nedokázala zadržet své slzy. „Minako? Můžu ti tedy… přenechat své srdce?“ Minako beze slov přikývla a přitiskla si maminku blíže. Cítila divní pocit v hrdle, který jí nedovolil nic říct. Po pár minutách přestala cítit teplo maminčina těla. Byla tím dost zasažena, ale doufala v nový začátek. Ten den se rozhodla stát se Shinobi, aby své mamince dokázala, že její srdce opravdu dřímá uvnitř ní.
Minako začala chodit na akademii a také začala pilně trénovat. Pořád ale nemohla zapomenout. Na nic. Pořád si v hlavě přehrávala vzpomínky na maminku. Pomalu si uvědomovala smysl vět, které jí řekla. Strašně jí chyběla, ale to už se nedalo vzít zpět a nemá cenu dál naříkat. Stejně jako se vyrovnala se vším ostatním, musela i s tímhle a jít dál. Zastavit se v půli cesty by akorát řeklo, že ta polovina předchozí, kterou prošla sama, byla vyšlapána zbytečně. Řekla si, že pokud bude povadlá a smutná, bude takové i srdce, které jí bylo svěřeno. To nemohla dopustit a rozhodla se být taková jako vždy. Přeci jen... to nejdůležitější, co kdy měla bude vždy s ní. A to v jakékoli podobě. Úspěšně se stala ganinem a nezůstávala pozadu. V týmu byla taková ta elektrárna na smích. Mohlo se zdát, že je naprostá trumpeta a nešika, ale ve skutečnosti měla v hlavě jeden nápad vedle druhého. Mise s jejím týmem byly skvěle splněné a navíc si v týmu i dobře rozuměli. Společně vymýšleli ty nejmazanější strategie, které ale ne vždy vyšli. Přeci jen nebyli geniálně kalkulující mozky, ale skupinka dětí, co se učí životu. Po pár zkouškách absolvovali a stali se z nich chuunini. Zkouška byla celkem náročná, ale tahle trojice si s tím i přes menší potíže poradila. Nyní se Minako připravuje na trénink, kvůli svému Bijuu, jež v sobě hostí. Jí samotnou zajímá, jak to dopadne...

Vzhled:

Spoiler:

Techniky:
E-rank
Kawarimi no Jutsu - technika náhrady
Kakuremino no Jutsu - technika neviditelného pláště
Nawanuke no Jutsu - útěk z pout
Henge no Jutsu - přeměna
Bunshin no Jutsu - technika klonu
D-rank
není
C-rank
Katon: Hōsenka no Jutsu
Katon: Endan
Katon: Gōkakyū no Jutsu
B-rank
Katon: Dai Endan
Katon: Gōryūka no Jutsu
A-rank
není (nebo aspoň nemůžu najít žádný vhodný T_T)

Schopnosti:
Ninjutsu - 3
Taijutsu - 2
Genjutsu - 1
Inteligence - 4,5
Síla - 2
Rychlost - 4,5
Chakra - 2
Ruční pečetě - 2
Celkem - 21 body