Kurama Yashi [GENIN]
2 posters
Ns: Go on :: Smeťák :: Smeťák :: Koš :: Forum z dob Shijin, Akihira a Assasina :: Postavy-starý příběh
Strana 1 z 1
Kurama Yashi [GENIN]
pro Kurama Yashi Fri 8 Mar - 14:40
Jméno:
Kurama Yashi
Hodnost:
Gennin
Vesnice:
Kirigakure no Sato
Věk:
16 let
Elementy:
Suiton, Raiton
Charakter:
Kurama byl od narození smíšek, kluk, který dokázal všechny rozesmát i tehdy, když neuměl mluvit, stačila mu jednoduchá grimasa a všichni se rázem smáli. S postupem času se začal chovat více ochranářsky, jelikož začal pociťovat jistou nutkavou potřebu se o někoho starat, chránit ho a bdít nad ním. Není mu cizí se někoho zastat, zašpinit si ruce od práce, či někoho jen tak pobavit, poklepat po rameni a říci mu, jak dobrým člověkem ona osoba je. Co na jazyku, to na srdci. I když se to někdy nemusí zrovna všem líbit, snaží se být Kurama upřímný, otevřený a všem ku pomoci. Ovšem, život není dokonalý a ani osud se s Kuramou moc nemazlil, tudíž se to odrazilo i na jeho chování. Po jisté události začal být více nedůvěřivý a jeho srdce začal pomalu zachytávat spár strachu ze ztráty blízké osoby. Proto je někdy trošku mimo a povídá si sám se sebou. Snaží se však zamaskovat vše smíchem, bezstarostností a všudypřítomnými vtípky.
Koníčky, oblíbené věci atd:
Co se týče hobby, je třeba zmínit Kuramovu flétnu, má ji velmi rád a dostal ji na své 10 narozeniny jako dárek od svých rodičů, navíc mu ji zkrášlil jeho bratr a tím pro něj dostala nevyčíslitelnou hodnotu. Když na něj tedy přijde smutek, neváhá vytáhnout flétnu a něco si na ní zapíská. Dále má velmi rád masáž zad, při tom vrní jako kotě a udělá vše, co mu v daném okamžiku ona osoba poskytující masáž řekne, klidně by odsouhlasil vlastní popravu. Naopak co nesnáší, je když se někdo podceňuje, šikanuje ostatní a nebo si neváží své rodiny. To ho dokáže doslova vytočit do bělá a pak už se jen těžko ovládá. A jako další, asi snad Kuramova největší fobie je klaustrofobie, pokud je v prostoru menším než je 2x2 metry, tak začíná panikařit.
Vzhled:
Co se týče vzezření, není Kurama ničím výjimečný. Vsází na prosté oblečení a čelenku. Síťkované triko s dlouhým rukávem, přes něj červená vesta, plátěné kraťasy, sandále, pásem, bez kterého by kraťasy tahal po zemi a na čele má opět červenou čelenku s emblémem své vesnice. Ani v obličeji není nijak výrazný, mírné liščí rysy, úzké rty, většinou stočené do lehkého úsměvu a drobný nosík. Pokud na něm něco stojí za řeč, jsou to jeho oči, které jsou trošku protáhlé a působí tak trošku šibalským dojmem. Navíc se Kurama dozvěděl, že na holky to docela platí. Vlasy nijak neřeší, rostou tak jak rostou, většinu vlasů má na jednu stranu, přes čelenku a tím to pro něj končí. Žádná módní přehlídka se nekoná. Prozatím...
Zaměření:
Ninjutsu/Ninja způsob/Taijutsu
Příběh
Již od doby, kdy se rodiče Kuramy vzali toužili po dítěti. Byli to prostí rolníci, ninjové jim sem tam pomohli, ale starali se o své malé pole a to jim k životu stačilo. Bydleli na okraji vesnice a tam také chtěli zůstat. Měli zde klid, mír, čas a práce, že nevěděli kam skočit. Štěstí se na ně ale usmálo, jelikož Kuramova matka otěhotněla. Jeho otec se začal o vše starat, chtěl, aby se jeho žena moc nedřela a to se mu také vyplatilo, protože štěstí se na ně usmálo dvojnásob, jeho žena totiž čekala dvojčata. A za necelých 9 měsíců se narodili oba chlapci. Kurama i Kuwara byli na světě, jednovaječná dvojčata, podobná jako vejce vejci. Rodiče jim schválně dali podobná jména, aby když se spletou, neudělali ve jméně příliš velkou chybu. Ale kluci rostli jako z vody a snad to bylo tím, že to byla jednovaječná dvojčata, ale rozuměli si mnohem více, než se svými rodiči. Navíc byli úplně stejní, až na povahu, tam se projevila jejich rozdílná individualita. Kurama byl o dobrou minutu a půl starší, proto se choval ochranářsky, snažil se mít rozum a vždy myslet na svého mladšího bratra. Naproti tomu byl Kuwara velmi živý, energický, nevypočítavý a zároveň tak snad padal lidem do oka. Oba spolu byli neobyčejné duo už od svých prvních krůčků, kdy se drželi za ruce a spolu cestovali napříč pokojem. Takhle spolu rostli jako z vody a nedali jeden bez druhého ani ránu. Kuwara však měl zamířeno hodně vysoko. Jejich rodiče jim tlačili do hlavy, že stačí, když se budou moci najíst, mít kam složit hlavu a to k životu bohatě stačí. Malí snílci však mysleli na něco jiného, Kurama chtěl mít svůj vlastní obchod, kdy by prodával věci, které s rodiči a bratrem vypěstují a Kuwara se chtěl stát neohroženým a odvážným ninjou, který by chránil slabší a vydělával by spoustu peněz. S těmito sny žili mnoho let a Kuwara byl svému snu naprosto oddán. Neustále si chtěl hrán na ninje, udělal si dokonce dřevěné shurikeny, kterými neustále obtěžoval Kuramu a pořád pořvával, že je mrtvý, když ho trefí a on tím splnil misi. Rodiče je nechávali snít, byli ještě dětmi, proč jim brát iluze. Kurama postupem času trošku pobral rozumu a věděl, že na obchod se asi nezmůže, jelikož by musel mít hodně peněz, které by do obchodu vložil a ty bohužel neměli. V zimních časech byli rádi, že měli dostatek jídla a tepla. Na víc už jim peníze ani potraviny prostě nevycházely. Jediný, kdo se za svým cílem nehorázně dral byl Kuwara, který tím dělal Kuramovi nesmírnou radost, protože viděl, že se jeho bratr snaží a i když byl místy otravný, pořád to byl jeho mladší bráška, pro kterého by se rozkrájel. Možná i proto se trošku začal starat o to, co to obnáší stát se ninjou. Jelikož chtěl svému mladšímu bratříčkovi pomoci, aby se alespoň jeho sen stal skutečnosti, protože jeho sen potřeboval jen sebekázeň, ale velké odhodlání a odvahu. Tu však Kurama ještě tehdy neměl, proto pomáhal Kuwarovi. Čas utíkal velmi rychle a už oba bratři slavili 10 let. Pro otce to velmi znamenalo, protože nyní mu mohli začít pomáhat na pole, byli již dost silní a taky pro ně měli nachystané dárky. Kuwara dostal pravé ninja oblečení, ze kterého se málem rozplakal radostí a Kurama dostal flétnu, jelikož byl velmi šikovný a nikdo z jejich rodiny neuměl na nic hrát, přáli si rodiče, aby alespoň on uměl hrát a dokázat tím něco víc, než oni sami dokázali. Kuwara neváhal, protože byl s nožíkem velmi šikovný, tak bratrovi flétnu ozdobil ornamenty, chtěl mu tak poděkovat za to, že se snaží pomáhat on jemu a dokázat mu, že i on je tu pro něj. Ale těsně po 14 narozeninách se stala ona tragická událost. Kuwara už měl dost pomáhání na poli a rozhodl se, že to zkusí ve vesnici, zkusí se stát ninjou. A uspěl! Byl přijal na ninja akademii. Jeho rodiče a bratr však doma umírali hrůzou, protože do vesnice to byla celkem dálka a cesta nebyla bezpečná pro takové škvrně jaký byl Kuwara. Proto se jej okamžitě vydali hledat. Pyšný Kuwara si však štrádoval hrdě domů, cestou kterou přišel. S úsměvem kráčel domů, měl totiž radostnou novinu. Stal se ninjou, sice jen studentem, ale to byl jen krůček k tomu, aby si splnil svůj sen! Cestou však uslyšel něco ve křoví, myslel si, že je to Kurama, který ho sledoval, proto hodil ho křoví kámen a začal pokřikovat, že bráchu stejně viděl a ať si nedělá legraci. Z křoví se ale vynořil rozzuřený kanec, který se řítil přímo na Kuwaru s kly ostrými jako břitva. Zaskočený Kuwara nestačil zareagovat a kanec jej nabral na kly. Ty pronikly do jeho břicha a poté přeletěl přes kance, takže si pádem dost možná zlomil i několik kostí. Rozzuřený kanec pak opět zmizel v křoví, vyhodnotil Kuwaru jako hrozbu, zaútočil a utekl. Zbídačený Kuwara se ale nehodlal smířit s tím, že by tady měl takhle zůstat. Ne potom, co se mu podařilo stát se studentem akademie. Po dobrých 10 minutách sbírání sil se postavil na nohy a pomalou chůzí mířil domů. V polovině cestě ho našel Kurama a zděsil se, když jej viděl. Tričko od krve, kapky krve, které značily cestu, kterou přišel, modřiny v obličeji i na rukou. Ale pokud na něco nezapomene, tak to bude na pohled odhodlání Kuwary, který se nehodlal vzdát ani za nic. Okamžitě k němu přiběhl a položil ho na zem. Kuwara však protestoval, ač nemohl, chtěl pokračovat. Síly mu začaly ubývat rychleji, než si myslel a krve ztratil příliš mnoho. Proto začal zpytovat svůj život a chtěl, aby se jeho bratr nevzdával, nikdy se nevzdával a šel si jen za tím, v co sám věří. Jeho poslední slova byla:"Užívej života a nikdy nenech svůj sen zemřít..."
Poté se jeho hnědé oči zakalily a Kuwara zemřel. Kurama však zůstal v šoku a v náručí svíral bratra do té doby, než jej našli rodiče a postarali se o ně. Pro všechny to byla strašná rána, nejtvrdší však pro Kuramu, cítil totiž, jakoby zemřel z části i on. Byli totiž od narození vždy spolu, spolu si hráli, spolu plakali a spolu také chodili spát. Nyní tady ale byl jen on sám. Jeho deprese vyústily v problémy s příjmem potravy a dobrý rok se dostával z emocionálního šoku, který prodělal po smrti svého dvojčete. Rodiče s ním měli strpení a chápali to. Jediný, kdo se nehodlal vzdát svého bratra byl Kurama sám. Zapřel se sám v sobě a nehodlal si připustit, že by jeho bratr měl zemřít. Byli spolu ještě dříve, než se narodili... A teď to mělo být pryč?! Nikdy! Kurama si pořád přehrával Kuwarovy poslední slova. Zněly mu v hlavě noc co noc a tak dospěl k rozhodnutí. Pokud nemohl splnit svůj sen, splní ten Kuwarův a nehodlal si připouštět žádné servítky. Tak to bude a nikdo se mu do cesty nepostaví! Nenechá svůj ani bratrův sen zemřít! A přesně tak udělal, stal se studentem akademii a poté se z něj stal gennin. Přesně tak, jak si sám Kuwara přál. Ale nebylo to dost, tohle ještě nestačí. Kuwara si totiž zaslouží mnohem víc. Proto se rozhodl Kurama ve svém snu vytrvat a stát se tak silným, jak jen to bude možné...
"Skrze jednoho, přežijí oba! A jejich sny se stanou skutečností. Tomu věřte!"
![Kurama Yashi [GENIN] Broken_promise_by_don_paolo](https://2img.net/h/fc08.deviantart.net/fs12/f/2006/338/3/0/broken_promise_by_don_paolo.jpg)
Body:
Nin:2,5
Tai:2
Gen:1
Int:2
Síla:1,5
Rychlost:2
Chakra:2
RP:2
Celkem: 15
Naučená technika (Pokud mi ji dovolíte):
Suiton: Haran Banshō
Kurama Yashi
Hodnost:
Gennin
Vesnice:
Kirigakure no Sato
Věk:
16 let
Elementy:
Suiton, Raiton
Charakter:
Kurama byl od narození smíšek, kluk, který dokázal všechny rozesmát i tehdy, když neuměl mluvit, stačila mu jednoduchá grimasa a všichni se rázem smáli. S postupem času se začal chovat více ochranářsky, jelikož začal pociťovat jistou nutkavou potřebu se o někoho starat, chránit ho a bdít nad ním. Není mu cizí se někoho zastat, zašpinit si ruce od práce, či někoho jen tak pobavit, poklepat po rameni a říci mu, jak dobrým člověkem ona osoba je. Co na jazyku, to na srdci. I když se to někdy nemusí zrovna všem líbit, snaží se být Kurama upřímný, otevřený a všem ku pomoci. Ovšem, život není dokonalý a ani osud se s Kuramou moc nemazlil, tudíž se to odrazilo i na jeho chování. Po jisté události začal být více nedůvěřivý a jeho srdce začal pomalu zachytávat spár strachu ze ztráty blízké osoby. Proto je někdy trošku mimo a povídá si sám se sebou. Snaží se však zamaskovat vše smíchem, bezstarostností a všudypřítomnými vtípky.
Koníčky, oblíbené věci atd:
Co se týče hobby, je třeba zmínit Kuramovu flétnu, má ji velmi rád a dostal ji na své 10 narozeniny jako dárek od svých rodičů, navíc mu ji zkrášlil jeho bratr a tím pro něj dostala nevyčíslitelnou hodnotu. Když na něj tedy přijde smutek, neváhá vytáhnout flétnu a něco si na ní zapíská. Dále má velmi rád masáž zad, při tom vrní jako kotě a udělá vše, co mu v daném okamžiku ona osoba poskytující masáž řekne, klidně by odsouhlasil vlastní popravu. Naopak co nesnáší, je když se někdo podceňuje, šikanuje ostatní a nebo si neváží své rodiny. To ho dokáže doslova vytočit do bělá a pak už se jen těžko ovládá. A jako další, asi snad Kuramova největší fobie je klaustrofobie, pokud je v prostoru menším než je 2x2 metry, tak začíná panikařit.
Vzhled:
Co se týče vzezření, není Kurama ničím výjimečný. Vsází na prosté oblečení a čelenku. Síťkované triko s dlouhým rukávem, přes něj červená vesta, plátěné kraťasy, sandále, pásem, bez kterého by kraťasy tahal po zemi a na čele má opět červenou čelenku s emblémem své vesnice. Ani v obličeji není nijak výrazný, mírné liščí rysy, úzké rty, většinou stočené do lehkého úsměvu a drobný nosík. Pokud na něm něco stojí za řeč, jsou to jeho oči, které jsou trošku protáhlé a působí tak trošku šibalským dojmem. Navíc se Kurama dozvěděl, že na holky to docela platí. Vlasy nijak neřeší, rostou tak jak rostou, většinu vlasů má na jednu stranu, přes čelenku a tím to pro něj končí. Žádná módní přehlídka se nekoná. Prozatím...
Zaměření:
Ninjutsu/Ninja způsob/Taijutsu
Příběh
Již od doby, kdy se rodiče Kuramy vzali toužili po dítěti. Byli to prostí rolníci, ninjové jim sem tam pomohli, ale starali se o své malé pole a to jim k životu stačilo. Bydleli na okraji vesnice a tam také chtěli zůstat. Měli zde klid, mír, čas a práce, že nevěděli kam skočit. Štěstí se na ně ale usmálo, jelikož Kuramova matka otěhotněla. Jeho otec se začal o vše starat, chtěl, aby se jeho žena moc nedřela a to se mu také vyplatilo, protože štěstí se na ně usmálo dvojnásob, jeho žena totiž čekala dvojčata. A za necelých 9 měsíců se narodili oba chlapci. Kurama i Kuwara byli na světě, jednovaječná dvojčata, podobná jako vejce vejci. Rodiče jim schválně dali podobná jména, aby když se spletou, neudělali ve jméně příliš velkou chybu. Ale kluci rostli jako z vody a snad to bylo tím, že to byla jednovaječná dvojčata, ale rozuměli si mnohem více, než se svými rodiči. Navíc byli úplně stejní, až na povahu, tam se projevila jejich rozdílná individualita. Kurama byl o dobrou minutu a půl starší, proto se choval ochranářsky, snažil se mít rozum a vždy myslet na svého mladšího bratra. Naproti tomu byl Kuwara velmi živý, energický, nevypočítavý a zároveň tak snad padal lidem do oka. Oba spolu byli neobyčejné duo už od svých prvních krůčků, kdy se drželi za ruce a spolu cestovali napříč pokojem. Takhle spolu rostli jako z vody a nedali jeden bez druhého ani ránu. Kuwara však měl zamířeno hodně vysoko. Jejich rodiče jim tlačili do hlavy, že stačí, když se budou moci najíst, mít kam složit hlavu a to k životu bohatě stačí. Malí snílci však mysleli na něco jiného, Kurama chtěl mít svůj vlastní obchod, kdy by prodával věci, které s rodiči a bratrem vypěstují a Kuwara se chtěl stát neohroženým a odvážným ninjou, který by chránil slabší a vydělával by spoustu peněz. S těmito sny žili mnoho let a Kuwara byl svému snu naprosto oddán. Neustále si chtěl hrán na ninje, udělal si dokonce dřevěné shurikeny, kterými neustále obtěžoval Kuramu a pořád pořvával, že je mrtvý, když ho trefí a on tím splnil misi. Rodiče je nechávali snít, byli ještě dětmi, proč jim brát iluze. Kurama postupem času trošku pobral rozumu a věděl, že na obchod se asi nezmůže, jelikož by musel mít hodně peněz, které by do obchodu vložil a ty bohužel neměli. V zimních časech byli rádi, že měli dostatek jídla a tepla. Na víc už jim peníze ani potraviny prostě nevycházely. Jediný, kdo se za svým cílem nehorázně dral byl Kuwara, který tím dělal Kuramovi nesmírnou radost, protože viděl, že se jeho bratr snaží a i když byl místy otravný, pořád to byl jeho mladší bráška, pro kterého by se rozkrájel. Možná i proto se trošku začal starat o to, co to obnáší stát se ninjou. Jelikož chtěl svému mladšímu bratříčkovi pomoci, aby se alespoň jeho sen stal skutečnosti, protože jeho sen potřeboval jen sebekázeň, ale velké odhodlání a odvahu. Tu však Kurama ještě tehdy neměl, proto pomáhal Kuwarovi. Čas utíkal velmi rychle a už oba bratři slavili 10 let. Pro otce to velmi znamenalo, protože nyní mu mohli začít pomáhat na pole, byli již dost silní a taky pro ně měli nachystané dárky. Kuwara dostal pravé ninja oblečení, ze kterého se málem rozplakal radostí a Kurama dostal flétnu, jelikož byl velmi šikovný a nikdo z jejich rodiny neuměl na nic hrát, přáli si rodiče, aby alespoň on uměl hrát a dokázat tím něco víc, než oni sami dokázali. Kuwara neváhal, protože byl s nožíkem velmi šikovný, tak bratrovi flétnu ozdobil ornamenty, chtěl mu tak poděkovat za to, že se snaží pomáhat on jemu a dokázat mu, že i on je tu pro něj. Ale těsně po 14 narozeninách se stala ona tragická událost. Kuwara už měl dost pomáhání na poli a rozhodl se, že to zkusí ve vesnici, zkusí se stát ninjou. A uspěl! Byl přijal na ninja akademii. Jeho rodiče a bratr však doma umírali hrůzou, protože do vesnice to byla celkem dálka a cesta nebyla bezpečná pro takové škvrně jaký byl Kuwara. Proto se jej okamžitě vydali hledat. Pyšný Kuwara si však štrádoval hrdě domů, cestou kterou přišel. S úsměvem kráčel domů, měl totiž radostnou novinu. Stal se ninjou, sice jen studentem, ale to byl jen krůček k tomu, aby si splnil svůj sen! Cestou však uslyšel něco ve křoví, myslel si, že je to Kurama, který ho sledoval, proto hodil ho křoví kámen a začal pokřikovat, že bráchu stejně viděl a ať si nedělá legraci. Z křoví se ale vynořil rozzuřený kanec, který se řítil přímo na Kuwaru s kly ostrými jako břitva. Zaskočený Kuwara nestačil zareagovat a kanec jej nabral na kly. Ty pronikly do jeho břicha a poté přeletěl přes kance, takže si pádem dost možná zlomil i několik kostí. Rozzuřený kanec pak opět zmizel v křoví, vyhodnotil Kuwaru jako hrozbu, zaútočil a utekl. Zbídačený Kuwara se ale nehodlal smířit s tím, že by tady měl takhle zůstat. Ne potom, co se mu podařilo stát se studentem akademie. Po dobrých 10 minutách sbírání sil se postavil na nohy a pomalou chůzí mířil domů. V polovině cestě ho našel Kurama a zděsil se, když jej viděl. Tričko od krve, kapky krve, které značily cestu, kterou přišel, modřiny v obličeji i na rukou. Ale pokud na něco nezapomene, tak to bude na pohled odhodlání Kuwary, který se nehodlal vzdát ani za nic. Okamžitě k němu přiběhl a položil ho na zem. Kuwara však protestoval, ač nemohl, chtěl pokračovat. Síly mu začaly ubývat rychleji, než si myslel a krve ztratil příliš mnoho. Proto začal zpytovat svůj život a chtěl, aby se jeho bratr nevzdával, nikdy se nevzdával a šel si jen za tím, v co sám věří. Jeho poslední slova byla:"Užívej života a nikdy nenech svůj sen zemřít..."
Poté se jeho hnědé oči zakalily a Kuwara zemřel. Kurama však zůstal v šoku a v náručí svíral bratra do té doby, než jej našli rodiče a postarali se o ně. Pro všechny to byla strašná rána, nejtvrdší však pro Kuramu, cítil totiž, jakoby zemřel z části i on. Byli totiž od narození vždy spolu, spolu si hráli, spolu plakali a spolu také chodili spát. Nyní tady ale byl jen on sám. Jeho deprese vyústily v problémy s příjmem potravy a dobrý rok se dostával z emocionálního šoku, který prodělal po smrti svého dvojčete. Rodiče s ním měli strpení a chápali to. Jediný, kdo se nehodlal vzdát svého bratra byl Kurama sám. Zapřel se sám v sobě a nehodlal si připustit, že by jeho bratr měl zemřít. Byli spolu ještě dříve, než se narodili... A teď to mělo být pryč?! Nikdy! Kurama si pořád přehrával Kuwarovy poslední slova. Zněly mu v hlavě noc co noc a tak dospěl k rozhodnutí. Pokud nemohl splnit svůj sen, splní ten Kuwarův a nehodlal si připouštět žádné servítky. Tak to bude a nikdo se mu do cesty nepostaví! Nenechá svůj ani bratrův sen zemřít! A přesně tak udělal, stal se studentem akademii a poté se z něj stal gennin. Přesně tak, jak si sám Kuwara přál. Ale nebylo to dost, tohle ještě nestačí. Kuwara si totiž zaslouží mnohem víc. Proto se rozhodl Kurama ve svém snu vytrvat a stát se tak silným, jak jen to bude možné...
"Skrze jednoho, přežijí oba! A jejich sny se stanou skutečností. Tomu věřte!"
Body:
Nin:2,5
Tai:2
Gen:1
Int:2
Síla:1,5
Rychlost:2
Chakra:2
RP:2
Celkem: 15
Naučená technika (Pokud mi ji dovolíte):
Suiton: Haran Banshō
Kurama Yashi- Počet príspevkov : 7
Join date : 08. 03. 13
Bydlisko : Slezsko
Kiyoko Hokori- Tsuchikage*A
- Počet príspevkov : 655
Join date : 14. 09. 12
Age : 29
Shinobi
Vesnice:
Iwagakure
Klan: Hokori
Similar topicsNs: Go on :: Smeťák :: Smeťák :: Koš :: Forum z dob Shijin, Akihira a Assasina :: Postavy-starý příběh
Strana 1 z 1
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru|
|
|