Senkō Tenryuu [GENIN]

Jméno: Senkō Tenryuu
Věk: 16
Narození: 15.9.
Vesnice: Sunagakure
Schopnosti: Senkō se zaměřuje hlavně na Fuuinjutsu a Bariérové ninjutsu. Taijutsu mu stačí sotva na uhýbání a genjutsu – LAMA!
Rodina: Matka – Žije – 39 let
Otec – Žije – 45 let
Body: Ninjutsu: 3,5
Taijutsu: 1
Genjutsu: 0,5
Inteligence: 3,5
Rychlost: 2
Síla: 1
Chakra: 2,5
Ruční pečetě: 1
Celkem: 15
Avatar:

Senkō:

Hodnost: G-e-n-i-n
Charakter: Je to vcelku velkej ignorant… nehorázně línej, ale milej a praštěnej srandičkář. Dokáže rozesmát téměř kohokoliv, když se mu chce. No jeho inteligence taky není zanedbaná, rozhodně má logické myšlení, ale „mírně“ výbušná povaha tomu moc nepomáhá. Nemá moc sklony k agresi a nemá rád souboje, ale ty tréninkové, u kterých se to nepřehání, tak mu nevadí…
No nesmí vás zaskočit, pokud na něj mluvíte a on vás vůbec neposlouchal, buď usnul, nebo bylo něco zajímavějšího jak vy v jeho dohledu. Z autorit má respekt většinou – pokud to není osmnáctka co si sedla za stůl a prohlásila se vůdcem, tu pošle zrovna někam, ale někdo osvědčený – Kage, atd. - z toho už respekt má. Vždy se zastane přítele.
Životopis:
Senkō se narodil ve vesnici skryté pískem. Táta pracující jako Ninja a Máma, která byla sice kunoichi, ale už to dlouho nedělá. Když byl dost velký na to, aby to zvládl, tak začal trénovat jak mozek, tak tělo. Trénoval sice s tátou, ale občas když měla máma chvíli tak mu předala pár svých zkušeností.
Jak se brzy ukázalo, tak mu jde hlavně myšlení, i když si hrál často na blbečka. Hodně času mimo trénink trávil v knihovně, nebo povídáním s mámou o různých formách ninjutsu a dalších odvětvích umění ninjů. Mámě se tento rozhovor i hodil, protože ji při tom pomáhal třeba s uklízením, nebo vařením jídla. Jeho otec byl často na misích a Senkō přistihl mámu, jak nadává do větru, vždycky když odejde na misi a jí o tom radši ani neřekne, aby se nevztekala. Byly zvláštní rodinka, ale jemu se tam líbilo. Hlavně když nastoupil na akademii, byl táta jak baba a normálně když odcházel tak mu utekla slza. Na akademii to bylo různý. Teorie, praxe, teorie praxe. Pořád nekončící cyklus cvičení jednotlivých technik doháněl Senkō k nepříčetnosti, tak si začal na akademii nosit knížky, který si tam četl, když ho přestalo, bavit poslouchat učitele. Ale i přes to, dokázal vždy odpovědět na otázku, jen mu ji soused vždy zopakoval. Četl hlavně knížky o pečetích a barierách, asi v půlce akademie měl v těchto oborech více než jen přehled. Tak se dál učil, jak s ostatními tak i sám, nebo s rodiči.
Jednou když si šel sám zatrénovat, tam objevil mámu a ta po něm hodila dřevěnou katanu a s výkřikem „Braň se!“ po něm vyjela, takových trénink nečekal. Sotva odvrátil úder na rameno, schytal ho z druhé strany do kolena. S úpěním spadl na kolena. Máma jen ukázala, ať stává a nebrečí jak holka. Ukázala mu základní postoj, pak taky pár výpadů a obran, pak přešla znovu k boji. Sek po krku se mu povedl odvrátit jen tak tak, ale následné bodnutí na žebra odrazil a chtěl jí to vrátit výpadem po lýtku, ale neúspěšně, máma se kolem něj prosmekla, ani nevěděl jak a pořádně se s katanou práskla přes záda. Spadl na zem a odmítal vstát, ale uslyšel „Vstávej, ještě jsme neskončili.“ On ji na to odpověděl jen zamručením a vstal. Kdo by měl taky dobrou náladu, kdyby mu dávala v boji na frak jeho máma. Tak jejich boj začal znova, rychlé výpady, skučení – jedině ze Senkových úst – a příkazy, jak má co odrážet a další blbosti, které se mu zdáli spíš k ničemu, než k užitku. Když pak došli večer domů, otec vyjeveně civěl, jak byl Senkō zmlácený, podíval se udiveně na mámu a ta mu odpověděla „Zkoušky má za dveřmi a v taijutsu by neprošel, tak ho trochu učím…“ dál se k tomu nevyjadřovala a šla udělat večeři. Otec jen pokrčil rameny, musel ji dát za pravdu, Senkō byl v taijutsu opravdu otřesný, potichu se navečeřeli a Senkō si šel zrovna lehnout.
Když se ráno probudil, myslel si, že je mrtvý, tak rozbolavělí nebyl nejmíň tisíc let, bolel ho snad každý sval i každá kost v jeho těle, byl celý dobitý a od pěkných modřin. Vydal se do akademie, snad celý den se ho vyptávali, kde k těm modřinám přišel. Když šel zase ze školy, doufal, že mámu nepotká, ale spletl se, potkal, ta ho odtáhla zase na místo kde i předtím „trénovali“ nebo spíš kde si z něj dělala boxovací pytel. Zase dostal katanu a čekal, až zaútočí a taky se tak stalo. Tentokrát se rozhodl to zkusit jinak, během jednoho velmi bolestivého přemetu poskládal pečetě na kawarimi, potom když mu uštědřila ránu, proměnil se v kámen, o který si málem jeho máma zlomila katanu, objevil se za ní, ale ona to čekala a jeho úder lehce odrazila „Skvěle, kompenzuješ nemotornost, pomocí ninjutsu!“ Ušklíbla se a dál útočila, útočila a útočila. Zase prohrál, ale aspoň jednou se mu podařilo, mámu zasáhnout, do ramena, měl pocit, že to, ale stejně oproti tomu jak mu dala zabrat ona, to nic není. Další den se to opakovalo znova, Senkō se lepšil čím dál víc a zkoušky se kvapem blížili. To už se k tréninku připojil i otec a začal ho cvičit v používání ninjutsu, i když to mu šlo více než dobře.
Tak jednou šel na nucený trénink ninjutsu, když viděl tátu, jak jde naproti. Zastavil se před ním a Senkō překvapeně zamrkal, otec jen hlavou naznačil, aby šel za ním tak šel. Šli vedle sebe celkem dlouho, než vyšli z vesnice a došli za jednu velkou dunu. Tam otec začal Senkovi ukazovat různá ninjutsu, která by nemohl ve vesnici. Pak přešli k samotnému tréninku, Senkō si musel sednout do tureckého sedu a koncentrovat čakru, pak vytvořit co nejvíc klonů s použitím minima čakry. Půl dne se to opakoval, dělal to znova a znova.
Tak nadešel, den zkoušel, Senkō byl připravený na sto procent, musel být, po tom týrání co podstoupil, se nemohlo stát, že by neprošel. Vešel do třídy a tam byly dva ninjové, jeho učitel a ještě jeden, kterého neznal. Začali ho zkoušet ze všeho možného, byla praktická i teoretická zkouška, v teoretické šlo především o zkušenosti a vědomosti v té praktické šlo spíš o ovládání čakry a ovládání ninjovských umění. U té teoretické měl Senkō plný počet bodů, ale v té praktické ztratil u genjutsu, to mu vůbec nešlo. Splnil to, stal se Geninem Sunagakure no Sato. Když došel domů, pořádně to oslavili, máma hlavně omluvou za to že byla tak tvrdá, ale Senkō se jen zasmál a ještě ji za tu tvrdost poděkoval.
Techniky: Základní E
Sensei:

Žádný problém, povoluji