Hrad Kikyō

Tady ráda odpočívala sestra.
Teď jsem to ale byla já, kdo si sedl před opuštěný hrad do trávy a pohledem hypnotizoval oblohu probleskující mezi větvemi a listy stromů.
Zajímalo by mě, kde teď jsou. Sestra, otec, matka...
Všichni zrovna měli mise, zřejmě jsem z rodiny zůstala v Konoze sama. Brzy se vrátí, ale i tak to byl nepříjemný poznatek. Opřela jsem se zády o kámen. Díky tmavému plášti jsem necítila, jak studí.
Během chvíle jsem se naprosto ztratila v myšlenkách.

Netrvalo dlouho a uvědomila jsem si, že mě ještě čeká jedna důležitá věc.
Ono není nejlepší odejít z domu a zapomenout, že se za chvíli někdo vrátí a tomu někomu určitě bude jistý nepořádek v kuchyni vadit. S povzdechem jsem se postavila a během několika minut odtud zmizela.

(Přesun)