Ryuův dům

Menší dům (4+1) na okraji Kumogakure no sato. Má plně vybavenou kuchyň, 2 ložnice (1 kdyby náhodou přišla návštěva), 1 koupelnu a 1 pracovnu ve které se nachází knihovna s různými knihami (knihy jsou vážně různé, můžete zde najít knihy od Anatomie, přes ovládání chakry, až po různé style taijutsu.V této knihovně má také Ryuu uložené některé svitky, převážně s vlastními technikami.) Za domem se nachází menší zahrádka s obrovským stromem uprostřed. Pod stromem je skoro celý den příjemný stín a chládek. Je to oblíbené místo Ryuua a často, a velice rád tam odpočívá a medituje.

Po chvíli jsem už stál před dveřmi svého domu. Z kapsy jsem vyndal klíče, odemkl jsem a dveřmi jsem jen proletěl, načež se zabouchly. Vběhl jsem do pracovny a ve stole začal něco hledat. Po chvíli jsem vytáhl sáček s Vojenskými pilulkami. Zbyly tam jen 2. * To mi bude muset stačit... * pomyslel jsem si a pak jsem z knihovny vytáhl jediný svitek který tam byl a byl označen. Vzal jsem si ho do ruky a přes dveře vyběhl až do zahrady a skočil na první větev stromu. Svitek jsem otevřel asi v polovině. * Takže...nejdříve tak....2 hodinky teorie...a pak to zkusíme prakticky... * usmál jsem se a po krátké chvilce jsem byl skoro v transu. Byl jsem úplně ponořený do textu ve svitku.

Už po necelé hodině jsem toho čtení měl až až. * Jaj...kašlu na 2 hodiny...už teď toho čtení mám až až....takže se jde zkoušet! * pomyslel jsem si, svitek uzavřel, seskočil ze stromu a v letu si jej schoval do kapsy. * Ale asi si zajdu na nějaké jídlo...už mi docela vyhládlo...a před tréninkem bych se měl najíst....a tím se posílit! * pomyslel jsem si a vyběhl jsem někam do ulic, směrem k jedné z mých oblíbených restaurací.
- Přesun -

Objevil jsem se v zahrádce mého domu, pod mým oblíbeným stromem. Po tom jejím útoku jsem mohl mít jen narovnané tělo, takže jsem mohl buď stát, nebo ležet. Opřel jsem se o kmen stromu, a čekal jestli mne ta žena najde. Říkala že mi útěk nepomůže, tak mě zajímalo, jestli je vážně tak dobrá.

Na streche domu sa objavila tá istá postava v plášti ako predtým. Yunina mama Yuki. Takže tu býva... Nebolo ťažké ho vystopovať. Keďže stála na streche, mala výhľad i na záhradu a nemohla si nevšimnúť toho baku v tieni jedného stromu. Tak tam je. Šepla si. Razom stála pri ňom. Yuki bola odjakživa talent na rýchlosť, len málokto sa jej dokáže vyrovnať. Pohybuje sa, ako by využívala samotnú techniku Shunshin no Jutsu. Takže, mladý pán, vravela som ti, že ťa nájdem. Mne neunikneš, som senzibil a tvoju chakru cítim na kilometer ďaleko. Nadvihla jedno obočie a stiahla si kapucňu z hlavy. Takže, musím ťa vyliečiť. Útek ti nepomôže, ja si ťa nájdem všade. Naklonila hlavu na stranu. Pokiaľ nechceš zomrieť, tak ma nechaj, aby som ťa vyliečila. Brušné svaly ti nefungujú a pokiaľ si raz sadneš alebo ľahneš, už nevstaneš...Nikdy...Pokiaľ ťa niekto nenájde, samozrejme. Takže to znamená, že buď zomrieš od hladu alebo skončíš v nemocnici, takže je lepšie ak ťa vyliečim tu nie? Na tvári sa jej objavil úsmev. Ak sa predsa len pokúsiš utiecť, tak ti zaručím, že sa nebudeš môcť ani pohnúť...Úsmev sa jej rozšíril.

" Watashi wa baka dewa arimasen.... " poznamenal jsem. " Vím co to znamená mít zničené břišní svaly...to jen vaše dcerka si toho trochu moc o sobě myslí..... kdyby nebyla tak agresivní... nic by se jí nestalo.... takže byste si jí doma měli srovnat do latě " řekl jsem jí a z mého pohledu šlo vidět že to myslím vážně. Ne moc často se mi stávalo že by mě něco takhle moc vytočilo, ale co je moc, to je moc. " Pokud máte ještě něco..tak prosím... pokud ne... tak si dělejte co chcete... " řekl jsem.

Na to, že si taký malý prcek, si veľa dovoľuješ, nemyslíš? Mám tridsať päť rokov, ty tupec. Odfrkla si a pohľadom si ho premerala. Je to náhodou veľmi dobré dievča, len musíš vedieť, ako na ňu. Musíš ju vedieť chápať, nevieš čím si za svoj život prešla...A vieš prečo je taká? Vieš? Nevieš! Zvýšila trochu hlas. A nie je ani namyslená, to len ty si nahováraš. Nepoznáš ju, vôbec. A je pravda, že ťa mohla zabiť, ale neurobila to. Je to predsa medik, preboha! Zamračila sa naňho, ruku jej obalila zelená chakra a pritlačila ju na jeho brucho. A ešte mi povedz, prečo ste vôbec spolu začali bojovať?

" Já bych jí rád poznal...rád bych věděl jaká je...čím si prošla a tak dále.... věřte mi.. nejsem zlý člověk.... to jen ona na mně zaútočila.... nejdříve jsem si s ní chtěl promluvit jako normální člověk.... a to jsem jí dokonce chtěl poděkovat protože mi pomohla... vyléčila mně i když jsem se o to neprosil...a když jsem k ní doskočil.... dala mi pěstí.... nevím proč... prostě jsem dostal.... chtěl jsem si s ní jen tak zabojovat... abych věděl jak na tom jsem... a ona... dala mi ránu do břicha.... dokonce 2x.... proto mám ty svaly tak zničené.. protože ona je agresivní.... pak přišla ta technika.... " ve zkratce jsem jí to vše vysvětlil.

Yuki ho pozorne počúvala. Použila techniku Chakura no Mesu, dúfam, že vieš čo to je. Síce ti ním prerezala svaly, no som si istá, že ak by ste skončili, sama by ťa bola vyliečila tak, ako ťa vyliečila predtým sama od seba. Je to tiež jej povinnosť. A určite ťa nezbila len tak. Znova nadvihla obočie a stále mala ruku položenú na jeho bruchu. Liečila ho, no išlo to pomaly. Predsa len, prerezané svaly sa len ťažko dávajú dokopy ťažko. A všimol si si, že ak ťa udrela tou technikou, že nemierila na tvoje srdce, i keď mohla, ale iba na brucho? Zvedavo sa naňho pozrela. Avšak využitie tej tvojej techniky bolo pre ňu riskantné. Mohla dopadnúť oveľa horšie, než dopadla. Neviem, čo si si vtedy myslel, ale...Ja by som ju rozhodne stratiť nechcela. Mohlo ju to zabiť. Hlas mala odrazu tichý a smutný...

Uběhlo již několik dnů, možná uběhl i celý měsíc, přesně to nevím protože asi po 15 dni jsem to přestal počítat. Stále jsem stál pod stromem, možná jsem někdy i spal, ale vždy když jsem otevřel oči jsem stál. I přes to že bylo zataženo, bylo příjemné teplo. Půlka vesnice vypadala jako v noci. Na ulicích se svítilo, všude bylo šero. * Jak se asi má bratříček... * pomyslel jsem si. * Už mám dost toho že je nikdo nehledá... prý že zmizela... asi je budu muset najít sám! * pomyslel jsem si a podlouhé době jsem se odlepil od kmene stromu. Skontroloval jsem si vybavení, svitky. Všechno bylo na svém místě. Mohl jsem vyrazit. Silně jsem se odrazil od stromu a už mě skoro nešlo vidět.
- Přesun -