Ichizoku Katagami [ANBU]

Jméno a příjmení: Ichizoku Katagami

Hodnost: ANBU

Vesnice: Konohagakure no Sato

Narození: 13.2.(23)

Vzhled: Pokud ho uvidíte někde bez masky, tak leda ve sprše, nebo když spí. Pokud se vám ale tahle možnost naskytne, můžete spatřit velice na krátko střižené, tmavě hnědé vlasy, tmavě hnědé oči, ostře řezané rysy a nezjizvenou oholenou tvář.
Je vyšší postavy, něco kolem 185 cm, ale váží jen zhruba 60 kg, protože si udržuje extrémně nízkou váhu, aby byl rychlý a tichý.
Tělo má sice dosti pohublé, ale vyrýsované aktivním tréninkem.
Nosí stále černý plášť a výbavu ANBU, schované pod ním. Na obličeji má stále masku.

Charakter: Ichizoku se málo kdy projevuje, většinou ho můžete vidět, nebo spíše nevidět někde poblíž Hokageho . Málo kdy se u něj projeví jeho povaha, protože pouze plní své rozkazy a povinnosti.
Pokud se ale naskytne příležitost k projevení nějakého citu, je většinou příjemný, slušný k ostatním, klidný a velice flegmatický. S hádkami si nedělá hlavu, stejně jako s urážkami od ostatních a nevyhledává konflikty. Když se stane, že na něj v hospodě zaútočí nějaký opilec, tak raději uhne a odejde, než aby se do něčeho míchal.

Oblíbené věci: Má rád východy a západy slunce, dobré jídlo,ve kterém je hodně masa a hezké ženy, které se neoblíkají jako kurtizány a jsou slušné.

Neoblíbené: Je málo věcí, které mu opravdu vadí, ale jednou z věcí kterou nesnese jsou ženy které používají svoje tělo k dosáhnutí svých cílů.

Sensei: -

Kekei genkai: -

Body:

Nin:5
Tai: 3
Gen: 3.5(jen pro zrušení genjutsu)
Int: 3.5
Síla: 2
Rychlost: 5
Chakra: 4
Ruční pečetě: 4
Podstata chakry: Doton

Bojové dovednosti: Zvládá průměrně boj s katanou a beze-zbraně, ale jen tak aby se zvládl ubránit. Házecí zbraně nejsou jeho silná stránka, ale krávu na sto metrů trefit zvládne. Jeho hlavní zbraní je jeho Doton ninjutsu.
Také zvládá velice dobře léčící ninjutsu a dokáže se ubránit proti genjutsu, pokud ho rozpozná.
Je velice rychlý a mrštný, má výborné reflexy a trénink ANBU ho připravil na mnohé situace.

Techniky:

Doton: Yomi Numa
A-rank
Rozsáhlá a hluboká bažina, která bezproblému uvězní mnoho nezkušených ninjů, nebo velké summony. Pokud je nepřítel jednou chycen v této technice, už se nedostane ven ani pomocí chakry. Záleží na schopnostech a chakře uživatele, jak je bažina hluboká a rozsáhlá.

Kagōbutsu o kōka:
B-rank
Vystřelí na cíl „bláto“, které je velice přilnavé a soudržné a proto je velice obtížné se tohoto bláta zbavit. Hlavně pro to, že po pár vteřinách ztuhne a promění se v kámen. Bláto zůstává většinou ve tvaru volejbalového míče, takže i kámen má poté tuto velikost.

Doton: Domu
B-rank
Tato technika zabarví tělo do temného odstínu a moje kůže dosáhne tvrdosti srovnatelnou s diamantem. Tuto obranu jsou schopné prolomit jedině bleskové techniky, nebo S techniky soustředící sílu do jednoho bodu. Tato technika mi také zesiluje mé fyzické útoky.

Doton: Doryūheki
B-rank
Uživatel vytvoří velikou stěnu z hlíny, která je napuštěná chakrou a proto má vysokou odolnost proti působící síle. Vysoce odolná je proti vodě a ohni. Jako vždy je slabší proti raiton technikám a neutrální k větrným.

Doton: Retsudo Tenshō
C-rank
Pomocí chakry se začne zem láma na kusy a nakonec se vytvoří jáma. Velikost jámy opět záleží na chakře a schopnostech uživatele.

Doton: Doryūsō
C-rank
Ze země se vysunují útvary, jako například kužele různé ostny. Množství ostnů a bodců není velké, smysl té techniky je v rychlém vysunutí bodců.

Doton: Dochū Eigyo no Jutsu
C-rank
Ninja zmizí pod zem, jako by to byla a pak se v ní může volně pohybovat, přičemž má přehled o tom co se děje „nad ním“.

Kuchiyose no Jutsu
C-rank
Ichizoku nepřivolává zvířata, ale předměty a těmi jsou kovové kvádry různých velikostí.

Doton: Shinjū Zanshu no Jutsu
D-rank
Tiše se skrývající pod zemí popadne nina cíl za nohy a stáhne ho pod zem tak, že mu kouká jen hlava. Jelikož má ruce obklopené zeminou, tak nemůže skládat pečetě.

Životopis:

V mládí výrostkem…

Ichizoku vyrůstal v malé rodině v Konohagakure a jelikož se u něj projevilo velké nadání, začal chodit do ninja akademie.
Jako studen ale moc pilný nebyl. Chodil spíš s kamarády za školu, než aby studoval.
Jejich nejoblíbenější zábavou bylo výtržnictví. Rádi ničili všechno okolo, malovali po zdech, házeli kameny do oken, kradli na tržištích a tak podobně.
Téměř pokaždé ty lumpy někdo viděl a potom to nahlásil rodičům a děti pak měli doma pěknou polízanici, ale to jim nebránilo nijak v tom, aby pokračovali.
I přes Ichizokovo nepřístojné chování se dokázal držet v normálních předmětech na akademii v průměru a v ninjutsu technikách byl jeden z nejlepších.

Ichizoku se tedy akademií prokousal celkem úspěšně, i přes svou mizernou docházku. Teď ale nastávala ta horší fáze. Byl čas na to být přiřazen k týmu.
Jenže na seznámení s novým senseiem kašlal a vydal se na „dobrodružnou“ výpravu. Účel té výpravy byl vplížit se jedné postarší dámě do domu, sebrat jí milovaného, opečovávaného kocourka a udělat z něj pořádného kocoura bez mašliček a hebké srsti.
Když už otvírali okno a chystali se proniknout do domu, čekalo je nemilé překvapení. Z místnosti se na ně oknem šklebil Ichizokův nový sensei.
Chlapci mu přerazili nos, jak rychle zabouchli okno a dali se na útěk. V hlavě měl najednou Ichizoku něco jako GPS… Po dvaceti metrech zahněte do leva… zahněte do leva…. A také se tím řídil, až ho nakonec jeho kroky zavedli zpět k senseiovi, sedícímu na lavičce u cesty. Nebyla to náhoda, ani žádný šestý smysl. Sensei na Ichizoka použil genjutsu a pak si jen poklidně sedl na lavičku opodál a čekal, než k němu Ichizoku sám nevědomky přiběhne.

A takhle dopadlo jeho první setkání s jeho mistrem. Snažil se mu utéct ještě dokud se nesetmělo a pak to vzdal a šel si lehnout. Ráno když vstal, zase na něj sensei čekal u dveří, byl jako štěnice, které se nejde zbavit a tak mu nezbylo nic jiného, než se podvolit a začít trénovat.
Sensei z něj potupně udělal trochu rozumnějšího a bystřejšího člověka, taky po pubertě se dost změnil a ustálil.

Tým 13…

Byl to již asi třetí měsíc společného soužití týmu 13. I přes to, že je číslo 13 považováno za nešťastné, tento tým měl zatím při každé misi štěstí, protože se nesetkali s žádnými obtížemi, ani protivníky.
Plnili klasické geninské mise, což zahrnovalo pomoc vesničanům i obyvatelům ohnivé země.
Když se mluví o štěstí, tak největším štěstí ze všech bylo to, že nedostali známou a nenáviděnou misi „Chyťte Toru“… Tato mise už neodmyslitelně patřila do historie Konohy a každý kdo ji jednou dělal, ji má do smrti vrytou v paměti.
Tora je jméno kočky, které dávají ženy Feudálního pána ohnivé země svým mazlíčkům snad už od nepaměti. Chudák každá kočka, která se dostane do spárů některé z nich a chudák shinobi, který ji musí chytat, když Tora uteče.
Nejoblíbenějšími misemi byli většinou venkovní práce, jako například naštípat dříví na velkou slavnost, při které se měla postavit pět metrů vysoká hranice, nebo hašení jednoho lesního požáru.
I když bylo misí hodně, pořád zůstával čas na trénink. Všichni z týmu 13. už ovládali E techniky, včetně shunshinu a podrobili se tréninku koncentrace chakry v chodidlech, kdy měli lézt po stromech, nebo po vodě.
Téměř pořád se prováděla silová cvičení, ve kterém Ichizoku trochu zaostával, ale na druhou stranu všechny předčil v tréninku rychlosti a obratnosti.
Když zrovna nebyla mise a svaly potřebovali odpočinek, trénovali ninjutsu. Nejprve musel každý pomocí papírku zjistit svou podstatu. Ichizokův papírek se rozsypal na prach, to znamenalo doton.
První doton technika, kterou se Ichizku učil, byla Doton: Shinjū Zanshu no Jutsu. Byla to skvělá taktická technika a pokud není nepřítel senzibil, nebo extrémně všímavý, bylo téměř nemožné se jí vyhnout.
Trénink byl velice komický, ne jednou se stalo, že se Ichizoku zasekl v zemi, nebo do ní nezaplul celej. Často ztratil orientaci, nebo narazil do kamenů pod zemí a podobně. Trvalo mu asi tři týdny(i když to nebyl nepřetržitej trénink), než tuto techniku perfektně zvládl, protože to byla jeho první technika s použitím elementu.
Ale když zvládl toto, tak Doton: Dochū Eigyo no Jutsu byla potom hračka. Stačilo si to celý den procvičovat a za chvíli to zvládl, protože to pracovalo na stejném principu, jako jeho předchozí technika…

Smysl shinobiho a první nepřítel…

A bylo to tu… první mise při které se pravděpodobně setkají s nepřítelem. Všichni už byli C-rank genini, měli už dost natrénováno, uměli spolupracovat a kombinovat své útoky, ale pořád u nich panovala nervozita a strach z neznámého.
Jejich misí bylo vypátrat a zadržet zloděje dobytka u hranic Konohagakure a Kusagakure no Sato. Pro shinobiho neměli představovat problém, ale bylo jich zřejmě deset. Kdyby s sebou neměli senseie, měl by Ichizoku asi dost nahnáno.
Cesta měla trvat zhruba tři dny, když poběží rychlejším tempem a budou dělat pravidelné zastávky…
První den cesty uběhl rychle a konečně přišel večer a čas na odpočinek. Všichni čtyři si sedli do kruhu kolem ohně, přikrytí přikrývkami a pomalu se jim začali zavírat oči. Sensei ale očividně neměl v plánu spát a začal mluvit.
„Víte proč existujeme? Myslím my shinobi.“ Chvilku bylo ticho a pak promluvila Yuki, nejstarší členka týmu hned po senseiovi, velice hezká a hodná dívka. Její dlouhé černé vlasy a svítivě modré oči tvořili úžasný kontrast, na které bylo těžké nezírat. „Myslím že existujeme pro to, abychom vyrovnali síly… Myslím tím, že tu jsme pro to, že tu jsou taky ti „zlý“. Někdo se jim musí postavit, aby tu nepáchali škodu.“
Sesei se usmál a přikývl. „Ano, máš částečně pravdu, ale to je jen naše práce, dostáváme za ní peníze, vesnice je jedna velká žoldácká organizace. Kdyby sme ale peníze nedostávali, nikdo pro ty lidi nehne ani brvou. Proč pro někoho něco dělat zadarmo? To žaludek nenasytí. Takže se ptám na jiný důvod.“
„Jsme jen nástroj, něco co dává moc.“ Řekl Ichizoku a všichni na něj pohlédli, všichni až na senseie vypadali trochu zaraženě. „Bez shinobi by neměla vesnice význam, nedostávala by peníze a zanikla by. Jsme tu jako moc a síla ohnivé země. Kdyby Hokage-sama neměl shinobi, kteří by vzbuzovali strach, vládla by tu Anarchie, nebo by si nás přivlastnil někdo jiný. Jsme tu jednoduše pro to, abychom byli sílou vesnice. Sílou která chrání zemi a zabraňuje ostatním si na ni dělat nárok a přivlastnit si ji.“
Sensei se znovu pousmál. „Až na ten nástroj bych s tím souhlasil. Nástroj je neživá věc a to my nejsme. Jsme tu kuli ochraně. Když bude válka, budeme bojovat za naše domovy a chránit je… ale nejtěžší na tom je, se vzdát něčeho, ve větší prospěch… Byli by jste ochotní nechat zemřít vaši rodinu, aby jste tím zachránili vesnici?“
Pak se rozhostilo dlouhé ticho a nikdo se neměl k odpovědi. Ticho prolomil znovu sensei. „Jednou taková situace třeba nastane, říkám vám to teď, aby ste měli dost času si to rozmyslet. To, jestli jste shinobi, nebo ne. Nemusíte mi teď odpovídat… A teď děte spát, ráno brzo vyrážíme.“ Řekl a všichni ulehli až na senseie, který držel hlídku. Po dvou hodinách ho vystřídal Ichizoku, za další dvě hodiny šla hlídat Yuki a potom poslední třetí genin Tai.

Ráno se probudili všichni kolem páte hodiny ranní, pobalili, zahrabali ohniště a vyrazili na cestu.
Tentokrát plánovali se dostat k večeru na místo určení, tam se vyspat a hned ráno vyrazit pátrat po zlodějích. A jak naplánovali, tak se taky stalo. Běželi celý den velice náročným tempem, dokud nenarazili na sráz, pod kterým se nacházela vesnice. Na srázu vytáhli deky, určili si hlídky a šli opět spát.
Ráno když se probudili a sbalili, vyrazili dolů do vesnice. „Senseii, necháte to na nás že? Myslim že si zasloužíme trochu důvěry a vy nás budete ze zadu krejt, tak se nic nemůže stát ne?“ Řekl Ichizoku a sensei přikývl. „Máš ale nějaký plán? Bez plánu ti můžu zaručit hladký neúspěch.“
Ichizoku se usmál. „Mám geniální kombinaci… nejdřív je obklíčíme, aby sme je dostali všechny k sobě, potom je Yuki spláchne svým Mizzu rappa, já za nima udělám stěnu z kuželů a Tai je ochromí raitonem, kterej pustí do proudu. Nebudou to od „dětí“ čekat.“
„Zkuste to…“
Ve vesnici dali starostovi vědět, že jsou tu a zjistili od něj, že lpiči naposledy zaútočili předevčírem odvedli další část stáda. Proto se vydali na místo, kde předtím bylo stádo.
Narazili tam na pruh vyšlapané trávy, kterou po sobě nechal dobytek, když ho odváděli pryč. To bylo celkem podezřele nápadné, ale vydali se po vyšlapané cestě.
Tráva za chvilku zmizela a stopy zmizeli ve vyprahlé prašné cestě. Nezbylo jim nic jiného, než jít dál po cestě, i když stopy na ní nebyli vidět.
Po chvilce cesty narazili na stezku odbočující do lesa. Kolem bylo spoustu polámaných větví, takže odhadovali, že todle bude správná cesta. Lesní cesta je zavedla až na mýtinu, kde byl velký ohradník plný dobytka, stodola a velký , dvoupatrový, dřevný dům.
„Fajn, vylákám je a vy se zatím připravte na obklíčení.“ Řekl Ichizoku a vyrazil k ohradníku. Dobytek si ho nijak nevšímal a tím pádem Ichizoku nevěděl, jak na sebe upoutat pozornost lupičů. Pak si ale všiml vlasce nataženého kousek na ohradníkem. Vytáhl kunai a přeřízl ho. V domu se ozvalo rachotění a padání plechů. „Někdo je u ohradníku!“ Ozvalo se z domu a začali z něj vybíhat muži. Jeden měl kuši a vystřelil po Ichizokovi šíp, ten mu ale jen neškodně proletěl asi půl metru od ramene. Další měli v ruce staré katany, nebo kopí. Jeden se napřáhl a kopí po Ichizokovi hodil. Ten se vytočil v bocích a udělal úkrok, tak se kopí vyhnul.
Když už byli skoro u něj, vyběhla Yuki s Taiem takže kolem lupičů udělali takový trojúhelník. Ničemové zpomalili, až se nakonec zastavili a překvapeně se na sebe podívali. „Sou to jenom děti!“ Zasmál se jeden a skupina už se chtěla rozdělit a zaútočit na ně naráz. Yuki na nic nečekala, složila pečetě a spláchla je vlnou vody. Tai k ní přiskočil, dal do proudu ruku a voda zablýskala. Ichizoku položil dlaně na zem a z tý se proti proudu vynořili sloupky, které utvořili mříž a zastavili tak valící se bandity.
Když voda opadla, se seneiovou pomocí je svázali a došli pro vesničany, aby jim řekli kde mají dobytek. Dohlédli ještě na to, aby si ho v pořádku odvedli domů a potom se vydali se svými zajatci zpět do vesnice…

Chuuninské zkoušky a konec týmu 13

Trénink u něj a jeho týmu probíhal dobře a proto se hned první rok přihlásili na Chuuninské zkoušky, které ale v třetím kole udělal z týmu jen Ichizoku.
První kolo bylo jednoduché, s genjutsu si totiž poradili snadno, protože všichni v jeho týmu byli velice všímaví. Sběr informací a rozhodování jim taky nedělalo problémy, protože všichni byli zodpovědní a dobře spolupracovali. To vše jim pomohlo i v druhé části chuuninské zkoušky, kde dorazili třetí a splnili úlohu bez chyby. Třetí část už ale tak valná nebyla… Tai vypadl v první souboji, protože se střetl s Yuki a vzdal to ještě před zahájením boje. Ne pro to, že by ji nemohl porazit, ale nechtěl s ní zápasit. Yuki vypadla v semifinále proti jedné holce z Hyuuga klanu, která se jí dostala příliš blízko k tělu a Yuki pak nebyla schopná ovládat chakru.

Ichizoku:
Můj první souboj dopadl velice zdárně… tedy alespoň pro mě. Na začátku jsme si vyměnili pár úderů, potom sem pustil na zem dýmovnici a zajel sem pod zem. Potom jsem ze země vystrčil ruku, chytil ho za kotník a stáhl ho do země tak, že mu koukala jen hlava. Vylezl sem a přiložil mu kunai ke krku, protivník se vzdal.
Druhý souboj jsem měl proti uživateli raitonu… velice nepříjemná záležitost. Snažil sem se držet blízko u něj, protože vyhýbat se jeho útokům mi nedělalo problém. Když sem chtěl ale zaútočit třeba kamennými bodci ze země, přerazil je jako párátka nějakou bleskovou technikou. Neměl sem tu moc možností. Když sem se pokusil o skrytě stětí hlavy, pustil do země raiton a já myslel, že už se ven nevyhrabu, naštěstí se ale povedlo, i když sem byl otřesenej a musel sem se stáhnout. Hned toho využil, zasypal mě několika údery a pak začal skládat pečetě. Jelikož sem byl známí tím, že pečetě dělám opravdu rychle, využil sem toho a hned mu dvěma bodci probodl stehna. Myslel si že mě má v hrsti, podcenil mě, polevil v ostražitosti a zaplatil za to. Rozhodčí poté ukončil souboj.
Mým třetím a posledním protivníkem v semifinále byl chlapík co používal Taijutsu. V tomdle souboji sem si opravdu věřil, ale to byla chyba.
Jen co začal souboj, se objevil přede mnou a uzemnil mě jednou rychlou ranou do nosu. Byl rychlejší i silnější než já a to mě trochu vyděsilo. Před jeho další ranou sem se ze země shunshinnul pryč a postavil se. Hned na mě nastoupil dalšími údery, které sem zatím úspěšně vykrýval, i když bolestivě. Nedával mi ale žádnou možnost zaútočit. Nemohl sem vykrývat jeho údery a kopy a zároveň dělat pečetě. Neměl sem na výběr. Nechal sem si dát několik ran do obličeje, které mě opět uzemnili, ale mezi tím se udělal několik pečetí. Když znovu udeřil, objevil se na mém místě špalek a já s rozsekaným obličejem sem stál za ním a skládal další pečetě. Ze země se proti němu začali vysunovat bodáky, do toho sem mu ještě hodil pár kunaiů a on byl nucen ustupovat dozadu, jenže pak se zarazil a překopl bodák, který se sunul přímo proti jeho hrudi. Po dalších bodácích vyskákal a mířil rovnou na mě. Já sem složil další pečetě a když dopadl, země po dním se prolomila a on spadl do díry. To byla moje technika Doton: Retsudo Tenshō. Nad dírou se objevila klec z kamenných kuželů a ze stran díry se pomalu sunuli kamenné bodce. Vzdal se a já vyhrál finálové kolo a úspěšně sem se stal Chuuninem, to ale znamenalo konec týmu 13…. Ten souboj mě extrémně vyčerpal a pár dní sem si poležel v nemocnici.

Nazývají ho velitelem a tankem...

Když sem teď byl chuunin, nejdříve sem splnil několik misí pod velením jounina a poté se zařadil na nejnižší pozici v ANBU.
Postupně sem se ale vypracovával a zastavil se na Hokageho ochrance a z tohoto místa sem neplánoval odejít, dokud nepadnu v boji za Kageho život.
Povýšení jsem dostal díky několika misím, kde jsem předvedl své schopnosti. Při průzkumné misi, kde sem byl pod vedením ANBU, kterému nebylo o moc víc než mě nás přepadl nepřítelský oddíl. Velitel zazmatkoval a tak sem přebral velení, v zájmu zachránit životy ANBU a doručit informace do vesnice. Rozdělil sem nás na dva týmy, jeden úderný a jeden obranný. Obranný tým běžel vzadu, úderný vepředu a fungovalo to tak, že obranný držel nepřítele neustále v tlaku, aby nemohl nikoho napadnout a úderný z ničeho nic zpomalil a pobil pár nepřítel a pak se zase vrátil dopředu. Já jelikož sem byl nejrychlejší sem vyrazil napřed a natáhl sem mezi stromy ocelové lanko a umístil sem několik výbušných lístků. Potom sem se skryl opodál. ANBU o mém počínání věděli, takže se lankům vyhnuli a pak nepokračovali dopředu, ale do strany, každý tým na jinou. Než se nepřítel dohodl, kdo kam půjde, odpálil jsem lístky a zbytek zabila moje oblíbená technika, Doton: Doryūsō, hned za ní letělo Katon: Goukakyuu no jutsu podpořené větrnou technikou, jejíž název mi unikl.
Takhle jsem získal hodnost velitele jednoho úderného týmu.
K Hokagemu sem se dostal po misi, kdy jsme měli chránit jeden konvoj vezoucí zásoby do našeho dolu. přepadla nás banda nukeninů, která byla ve značné přesile. Museli jsme se stáhnout z pozic a udělat kruh kolem konvoje. Zasypali nás několika silnými technikami a my jsme na to odpověděli svými, aby jsme zabránili poškození konvoje. Situace byla ale velice špatná, nemohli jsme proti přesile stát tak dlouho a bylo téměř jisté, že pokud neutečeme, tak zemřeme. Vydal sem příkaz, aby se konvoj smrsknul k sobě a utvořil co nejmenší hlouček. Potom jsem já a ještě jeden uživatel dotonu udělali kolem konvoje čtyři Doton: Doryūheki a ANBU se postavili na vrchol stěn. Použil sem techniku Doton: Domu a když začal nepřítel útočit, postavil sem se čelem těm technikám. Všechny útoky jsem úspěšně ustál, když na mě letěl nějaký bleskový, tak proti němu ANBU postavili svoje techniky a takhle jsme se přibližovali k nepříteli. Použil jsem svoji vlastní techniku, abych zabránil několika lidem v dělání pečetí a ty sme potom rychle eliminovali. Když nepřítel viděl, že moji obranu neprorazej a že se bezhlavě vrhám do jejich technik, začali se stahovat a utekli.
Tím jsem si vysloužil pověst Tanka a taky jsem skončil na tři týdny v nemocnici. Konvoj sme ale dopravili bezpečně a bez újmy.

PS: Shijin, prosím, buď na mou gramatiku mírná, jsem jen pouhý nevzdělanec a word mi vše opravit nezvládne .

Jenom malá připomínka na začátek...téma patří do kategorie Konohagakure ^^
Jinak snad ještě, když máš známé techniky (které nejsou tvoje vlastní), není potřeba sem psát jejich popis ^^
Umm...GPS? Jako vážně? xD A jenom si, prosím, oprav Chudinské zkoušky na Chuuninské zkoušky xD
Jinak nemám problém ^^

No fajne, tak já ze strachu z pravopisných chyb píšu ve wordu a on mi tam pak tu chybu udělá sám =D (Chudinské).
Přesunout téma ale asi nezvládnu, takže bych chtěl poprosit někoho oprávněného, jestli by mi to neposlal do Konohy, děkuji.
Techniky tam mám spíš kuli sobě, protože na ty názvy nějak paměť nemám a potom se mi to plete =).
Ta GPS bylo něco jako genjutsu od senseie, jen abych to vysvětlil.
Zkoušky samozřejmě opravím =).

S tím genjutsu - když tak to tam připiš ^^
Jinak POVOLENO

Tvé přání je mi rozkazem, je to dopsané na konci toho odstavce, snad to takhle stačí =D.
Děkuji za schválení .

Nevadí, doufám, když tě přejmenuji na Ichizoku Katagami, ne? xD

Mno tak trochu mi to vadí no.... na svoji přezdívku jsem citově vázaný
Když budu psát nad svoje posty jméno postavy, tak by v tom problém být nemusel ne? Navíc tu mám jen jednu postavu, plést by se to nemělo =).
Nerad vám tu v tom dělám zmatek, ale v tomhle sem poněkud paličatý .

Techniku Kagōbutsu o kōka by si mal prepísať sem podľa osnovy, ale inak by s ňou nemal byť problém.

Rozepsal sem životopis, abych vám tu nedělal ostudu, tak snad to nevadí =).