Toshiov skomný dom

Toshio v pokoji prikráčal do vlastného domu. Otvoril dvere, pertože nikdy neboli zamknuté. Ochranku mal viac než dobre zaistenú v podobe svojich miláčikov. Prišiel až do priestrannej obývačky kde zbadal Yukiho.,, Tak teda predsa." zašepkal v tichosti.

Yuki zbadal prichádzajúceho Toshia a hneď na to stal.,, Sensei pečať nevydrýí naveky." upozornil ho.,, Aj keď je to mocná technika posledné čo jej chýba k stabilite je médium. Médium do ktorého bude vložená, pretože technika samotná nie je určená na hosťovanie, ale na ochranu hostiteľa." podotkol.

Přišla jsem chvilku po Toshiovi. Zdravím. Pozdravila jsem Yukiho a stoupla si kousek od nich. Vypadalo to že něco probírají.

,, Takže mi chceš povedať, že pečať do ktorej si ho vložil ho neudrží tak ako si predstavujem?" zopakoval Toshio, ale odpoveď nečakal a len kývol Tsuki.,, V tom prípade ak hovoríš, že musíme stabilizovať aj pečať je nutná obeť." zamyslel sa hlboko a preberal si riziká.,, Nemám na výber." pokrútil hlavou a zhlboka sa nadýchol.,, Na ovládnutie svojej Kekkei Genkai som mu sel ovládnuť nenávisť väčšiu než si môže ktokoľvek predstaviť. V tom prípade som ochotný prijať a bojovať aj s tou novou." súhlasil.

Yuki len mihnutím oka pozrel na Tsuki a pozorne počúval.,, Sensei skutočne?" spýtal sa zaskočene.,, Môžem ho zničiť, hoc aj za cenu vlastného života..." dodal, ale vedel, že Toshia nekecá na nič. Keď sa raz rozhodne ide za tým.,, V tom prípade bude mi cťou sensei." dodal a ukázal mu na gauč.,, Poprosím ťa vrátiť čo patrilo pôvodne mne." pousmial sa smerom k Tsuki a ukázal na retiazku.

Ten řetízek ti dát nemůžu mám ho chránit. Přistoupila jsem blíž k Toshiovi a podívala se mu do očí. Mám mu ho dát? Prstem jsem přejela po přívěšku. Nechtělo se mi vzdávat se prvního dárku, který jsem od něj dostala.

,, Yukimu verím ako vlastnému synovi." odpovedal pokojne.,, Hoc nezdedil toľko môjho učenia ako Toshio, no čo sa týka schopností nemá súpera." zašepkal v tichosti.,, V tej guličke sa schováva niečo čo by časom mohlo prelomiť obranu pečate a zabiť ťa. To riskovať nemôžem tak mu ho daj prosím ťa." dopovedal a pobozkal ju na pery. A potom si ľahol na gauč.

No dobře ... Řekla jsem váhavě a po jeho polibku jsem si z krku sundala řetízek, který jsem podala Yukimu.

Yuki si zobral retiazku a prešiel po guličke prstom.,, Dokonalá práca génia." pousmial sa. Pristúpil k Toshiovi a kľakol si na kolená.,, Radšej by si mala uustúpiť." prehovoril k Tsuki a vyhrnul Toshiovi tričko.,, Sensei..." zašepkal a priložil retiazku na jeho bruchu.,, Nech brány pekelné ostanú aj pre dnešok zatvorené pre vás..." zaprial mu a skladal ručné znamenia a v tichosti odriekaval. Gulička sa vzniesla do vzduchu len pár centimetrov a svietila chakrou. Po pár minútach Yuki priložil zvrchu na ňu dlaň a zatlačil ju na jeho brucho. Zavrel oči od bolesti pretože v tom momente prechádzala časť chakry Yonbiho aj ním. Zatlačil hlbšie guličku a cítil, že Toshiove telo sa otriasa od bolesti. Gulička sa "nasiala" do jeho tela no tým to nekončilo. Z Yukiho dlane naďalej síce sa musel držať aby to ustál vychádzal železný piesok a prechádzal do Toshia.,, Sensei už len trochu." dodal a sám už bol vysilený. Trvalo to ešte snáď hodinu kým sa mu podarilo všetko dokončiť a posledné kúsky piesku utvorili na jeho bruchu znamenie pečate. V tom momente Yuki padol na zem a ležmo rozdýchaval následky pečatenia.,, To bolo hrozné.... neviem ako to Toshio môže vydržať." krútil hlavou.

Toshio pokojne ležal a pocítil chladný kov na svojom bruchu. Po dlhých chvíľach cítil tlak Yukiho ruky a keď sa gulička začala nasávať do jeho tela pred očami videl všetko. Nenávisť a hrôzu, všetko čo démon páchal. Len s úžasom sa díval. Bolesť, ktorá ním prechádzala bola neúnosná až sa jeho telo triaslo, no nevydal ani hláska. Díval sa na všetku skazu no nie s hrôzou, ale obdivom. Ba až prestal vnímať bolesť, ktorá dosiahla takého bodu akoby bola jeho súčasťou. Následne cítil ako jeho telom prebieha technika Yukiho. A tak zotrval ešte hodinu po ktorej ostal ležať nevládny a nemohúc vstať.,, Tak toto mysleli tou nenávisťou." zašepkal zničene.

Odstoupila jsem jak mi řekl a jen s hrůzou v očích sledovala co se dělo. Když skončili byla jsem ve vteřině u Toshia a chytla ho za ruku. Jsi v pořádku?! Vtiskla jsem mu dlouhý polibek a pevně svírala jeho dlaň ve své. Vyděšeně jsem ho sledovala a rukou opsatrně hladila jeho tvář.

Toshio ani nevnímal len do neho prišiel druhý nával chakry a nenávisti démona len odstrčil jemne Tsuki, lebo nemal dosť síl a padol na zem na štyri. Opertý o lakte sa chytil za hlavu a rozdýchaval to.,, Sakra... teraz nie..." šepkal v tichosti.

Yuki sa len posadil a sledoval Toshia.,, Pečať bola rovnomerne rozmiestnená do celého vášho tela rovnako ako Yonbi, démon samotný." prehovoril Yuki.,, Bol som nútený pridať do vášho tela aj samotnú moju techniku a Kekkei Genkai Satetsu. Satets slúži ako ochrana, proti chakre. Dokáže ju pohltiť a sama aj zničiť, lenže ak sa to vymkne kontrole je to nemožné ubrániť s akoukoľvek pečaťou." povzdychol si.,, Lenže to záleží na psychike. O tú sa neobávam." dodal a vstal.,, Odteraz ste Yonbi Jinchuuriky." podotkol Yuki a šiel do izby si oddýchnuť.

Toshio .. Byla jsem vyděšená po dlouhé době opravdu ano ... klečela jsem u něj a nevěděla co dělat nebo jak se zachovat. Chtěla jsem se ho dotknout, ale ruku jsem raději stáhla zpět. Nezbývalo mi nic jiného než sedět a bezmocně čekat co se bude dít.

,, Chooď niekam do frasa." zašepkal v tichosti, ale nesmerovala to Tsuki, ale Yonbimu.,, Pokecáme si niekedy nabudúce a teraz sa láskavo vráť do pekla." precedil cez zuby a pritlačil na pečať na bruchu. Potom sa len uvoľnene posadil o oprel o gauč.,, Maličkosť." zasmial sa potichu unavene a vyčerpane.

Skočila jsem mu kolem krku a posadila se vedle něj. Stále jsem ho objímala a nechtěla pustit.Ani netušíš jak jsem se bála. Zašeptala jsem a políbila ho na rty.

,, Ale čosi..." zašepkal a zhlboka dýchal, ale nedokázal ju ani objať.,, Bolo to ľahšie ako prejsť rúžovým sadom." zasmial sa nezmyselne.,, Mohol by som to robiť od ráááána do večera." smial sa na to tak vyčerpane.

To vidím. Kdybys aspoň nekecal. Povzdechla jsem si a položila si hlavu na jeho rameno. Chceš něco přinést? Nechceš si lehnout? Ptala jsem se ho ustaraně, protože mě opravdu vyděsilo to co se stalo.

,, Ale ja nekecám." odpovedal pokojne Toshio a vyškriabal sa nejako na gauč a spokojne si tam ľahol. Zavrel oči a odychoval. Rukou pohladil ešte Tsuki po tvári.,, Chvíľu na mňa daj pozor a ja sa posnažím vymyslieť ten..." nestihol dopovedať a zaspal od vyčerpania.

To vidím jak nekecáš. Vstala jsem ze země a přikryla ho dekou hlavu jsem mu podložila polštářem a posadila se do křesla vedle pohovky. Držela jsem ho za ruku a čekala až se probudí.