Kei Kamizuru [GENIN]

pro Akihiro Kazuki Mon 14 May - 19:51

Jméno:

Kei Kamizuru

Kei Kamizuru [GENIN] Scaled.php?server=812&filename=flowerboysexy

Klan:

Kamizuru = Odkaz
Kei Kamizuru [GENIN] 1g0q46

Hodnost:

Kei Kamizuru [GENIN] Gennin

Věk a narození:

17 - 4.11.
Kei Kamizuru [GENIN] 1g0q46

Hijutsu:

Tento klan využívá techniky se včelami podobně jako klan Aburame z Konohy brouky.
Základem je Kuchiyose no Jutsu (C-rank), pomocí kterého členové klanu dokáží přivolávat malé i největší včelu (Královnu). Zvláštností jejich Kuchiyose je, že místo klasických pečetí pro přivolání jim stačí přiložit palec pravé ruky k levé dlani.

Spolu s přivolanými summony poté vytvářejí další techniky, ve kterých využívají nejen smrtonosná žihadla, ale také lepkavý med.
Kei Kamizuru [GENIN] 1g0q46

Element:

Kei Kamizuru [GENIN] Earth

Doton

Sensei:

---
Kei Kamizuru [GENIN] 1g0q46

Charakter:

Kei je takový... no... zvláštní. Nedá se popsat jen tak slovy, ale trochu jeho povahu nastínit by bylo možné...
Je to takový, dost pohodový mladík. Nějak si moc hlavu neláme se starostmi, které přijdou. Raději je nějak obejde a nebo rychle vyřeší, aby měl klid. Co nejde, to hodí za hlavu a je to vyřešené. Na co se stresovat kvůli všemu, když to jde jednoduše vyřešit. Jak on sám říká, "Jsou i horší věci, které se na světě dějí a které se vám můžou stát. Tak proč bych se měl zabývat každou prkotinou, která přijde a ještě z ní být depresivní? To je přeci hloupost. Život jde dál a to je to podstatný. Pokud máte kolem sebe lidi, který vám vždy pomohou a na které se můžete vždy spolehnout, nemáte důvod, aby jste hned vše vzdávali. Nakonec se stejně vždycky všechno vyřeší. To mi věřte!"
Je to tedy rozený optimista a i tak vystupuje. Má rád společnost, zábavu a lidi, kteří se nebojí usmívat a také to dokáží i v situacích, kde by to nikdo nečekal. Pokud to však neumí oni, umí to Kei...
Dále má v oblibě různé lumpárny a blbosti, i když ne zase tak často. Záleží, jakou nohou zrovna ráno vstane, ale nikdy to není tou špatnou. Je to zkrátka rozený komediant a taky se podle toho tak chová a ukazuje na veřejnosti. Nenechá se po většinu času ničím rozhodit, i když, komu se to třeba podaří, ten je synem smrti...
Někdo by řekl, že je třeba hloupý, když třeba začne provádět ty své kousky, ale to tak není. Právě, díky své klidné povaze a rychlé rozhodnosti, dokáže i v těch nejtěžších situací promýšlet plán klidně a s rozvahou. Opravdu je jen málo věcí, co by ho rozhodili. Je sice pravda, že žádný velký stratég není, to zase ne, ale i tak dokáže vybruslit z různých situacích, u kterých by člověk řekl, že to ani nejde a vymyslet docela slušný plán. Dá se tedy proto i říct, že post velitele týmu, by dokázal zvládnout, jak se říká s přehledem. Sám se však do takových věcí moc nehrne, protože je stejně raději, když může jen poslouchat a pak potřebné věci vykonávat...
Když už se tedy mluví o chytrosti a rozvaze, bylo by dobré připomenou, že i když stratégové by se našli lepší, tak soubor vědomostí snad o vše, asi ne.
Kei totiž se svými rodiči hodně cestoval (Viz. příběh), takže je i jasné, že po světě získával různé vědomosti a zkušenosti. Potkával se spousty lidmi, ať už těch špatných, tak těch dobrých. Párkrát dokonce i s feudálními pány, ostatním Kage, ale i některými nukenini, což po většině času to bylo nevědomky. Tak i tak by to bylo jedno, protože když vaše rodina jezdí po světě a obchoduje, tak se moc nedbá na to, s kým to je. No a pokud jste trochu známější a dobří, věřte, že mnoho lidí si vás začne i žádat.
Ale abych se teda vrátil k tématu... Jak už jsem psal, Kei by se dal považovat za knihovnu. Už odmalička ho bavilo čtení a studování různých svitků. Bylo mu vlastně jedno, co to čte, jen aby to však něco bylo. Lepší něco, než nic. Byl to totiž i strašně zvídavý člověk a co mu někdo neprozradil a nebo nechtěl říct, musel si o tom něco zjistit, přečíst a nebo udělat vše proto, aby se to dozvěděl. Dokázal si zapamatovat všechny podstatné i nepodstatné informaci nazpaměť a uložit si je v hlavě jakoby nějaká data, která se ukládají na disk. Pak už je nebylo možní smazat, pokud to tedy sám Kei nechtěl...
Díky tomu všemu, ho někdy na akademii považovali za šprta, ale... on šprt nebyl. Nemusel se nějak dlouho bichlit, aby si to všechno zapamatoval. Zkrátka mu to šlo samo. To byl asi i ten důvod, proč v teoretických částí hodiny přesahoval daleko všechny. Sice už v těch praktických byl jako každý druhý, průměrný, ale i tak nebyl tak zlý. Zkrátka to bral jako zábavu a ne jako nějakou povinnost, kterou by měl splnit. Možná proto šli některé věci tak hladce... Zkrátka, pro toto byl stvořený a když někomu něco jde, tak se tomu i věnuje.
Měl však zase smůlu, že mnoho dětí se takovým věcem nevěnovalo, takže neměl zrovna extra moc kamarádů. Ale i tak by se nedalo říct, že by nebyl oblíbený. Jeho povaha byla taková, že by se sna zalíbila každému a když kolem sebe stále rozhazoval ten svůj optimismus a nadšení pro každou věc, lidem se to líbilo, takže ho brali takového, jaký je a byli za to rádi. Samozřejmě, že Kei také...
Bylo by toho asi více, než jen tady ten stručný popis, ale... to by jsme tady byli týdny, jestli ne měsíce. Jednoduše to byl člověk, který žil svůj život každým dnem a s elánem a optimismem se vždy vrhal na ten další. To byl on a rozhodně se neměl v plánu, někdy nějak měnit. To rozhodně ne!...
Kei Kamizuru [GENIN] 1g0q46

Životopis:

Hodně věcí, z Keiova života, bylo už zmíněno v jeho charakteru a moc dalších věcí by se zde nenašlo. Neměl totiž moc tragických příběhů a nebo emotivních vzpomínek, s kterými by se s vámi podělil, ale stále by tu pár mezer, ve vyprávění, asi bylo...

Jak už se psalo výše, Kei byl odmalička dost optimistický, pohodový a elánem nabitý mladík. Nějak moc neřešil, co se kolem něj děje a raději si užíval života, který mu jeho rodiče dopřáli.
Narodil se do klanu Kamizuru, který kdysi býval z jedním nejsilnějších a nejváženějších klanů Krigakure no Sato. Po válce však svou slávu a hlavně postavení, ve vesnici, ztratili, což mnohý z nich velmi těžce nesli a někteří dokonce neunesli. Jen málo členů tady z toho, kdysi tak váženého klanu, zůstalo ve vesnici a jejich rodiny se nerozpadli. Keiova byla jedna z nich...
Někdo by asi hádal, že jeho matka musela být jistě skvělá kunoichi a jeho otec skvělý shinobi, ale... to by jste se hluboce spletli, ale opravdu hluboce. Byli to totiž včelaři...
Ano, slyšeli jste správně, včelaři. Staré a dlouholeté umění, kterému se dokázal věnovat jen málokdo a navíc v tomto povolání být dobrý. Oni však byli, a dokonce skvělý! Tak skvělý, že jejich výrobky a med, se stali populárními v mnohých zemích a ne málo vlivných pánů, si je pozvalo na své panství, kde jim měli své výrobky poskytnout a třeba provést i malou ukázku...
Výroba jejich medu byla totiž unikátní a toto se nevidělo jen tak někde. Každý totiž asi ví, na co se klan Kamizuru specializuje, ale nikoho by asi nenapadlo, že toto Hijutsu a dá se říct i umění, by šlo využít takovýmto způsobem a přitom velice snadno. Stačilo jen nějaká ta praxe, vystudování tohoto povolání a bylo to...
Jelikož klan Kamizuru ovládal včely a měl schopnost, je přivolávat, byli pro tuto práci úplně stvoření. Mohli totiž se svými včelami komunikovat, zadávat jim příkazy a navíc svou produkci zvyšovat, ať už poskytnutím lepšího prostředí, které si samy mohli vytvořit a nebo za pomocí čakry, s kterou dokonce med mohli i vyrábět. Byla to zkrátka dokonalá souhra živočichů a lidí a toto se opravdu nevidělo jen tak kde. Díky tomu se totiž dali vyrábět i různé jiné výrobky, než med a navíc, předvádět krásné vystoupení, v podobě výroby medu, jelikož to rozhodně stále, na toto se podívat. Opravdu ano...
Kei se za své rodiče nestyděl, i když by si to někdo myslel. Byl na ně hrdý a i pyšný, že jim v jejich profesi může vypomáhat a tak to rozšiřovat, jako rodinou tradici, i když teprve jen první generaci...

Jak všichni víte, zprávy se v tomto světě rozšiřují dosti rychle a to platilo i o rodině medařů, který k výrobě využívají speciální Hijutsu klanu, které nikdo jiný neovládá. K tomu dosahují i nepřekonatelných výsledků a chuti, jež by se spousty podobným lidem, mohlo jenom zdát...
Proto také netrvalo dlouho a Keiova rodina už nepracovala jen pro svou rodnou vesnici, ale i pro okolní lidi a vesničky, které si je vyžádali a nebo dokázali jed i spousty a spousty kilometrů, jen aby jejich med ochutnali a třeba si nakoupili i nějaký do zásoby. Plus, když se k tomu přibrali nějaké suvenýry a ukázka jeho výroby, rozhodně to stálo za to...
Nakonec se po zvyšování zájmu a neustálého příbytku nabídek i z jiné země, rozhodli, že už nadále nebudou prosperovat jen v Kirigakure no Sato, ale začnou cestovat, jako ostatní obchodníci a svému rodinnému podniku dají jméno, i někde jinde. Navíc, byla to perfektní příležitost, jak si vydělat peníze do budoucna a tak i zaopatřit, jak Keie, tak i případně je a další potomky, jež by náhodou v budoucnu mohli nějaké mít. Byl tu však jeden malý háček...
Dokud Kei studoval na akademii, nebylo možné vesnici opustit, jelikož by to už těžko doháněl. Byla sice pravda, že se rád medařině věnoval, ale... cesta shinobiho ho také velmi lákala a matka s otcem, mu rozhodně nechtěl bránit v jeho snech. Proto tedy také nakonec svůj odjezd odložili a vyčkali, než jejich syn akademii dokončí, aby pak mohli uskutečnit sen, který si zase více přáli o ni. Toto byl kompromis, na které přistoupili obě strany.... také se to nakonec i událo...

Když Kei ve 14 vyšel poslední ročník akademie a zakončil ho zkouškou, jak z praktické, tak i teoretické části, -Samy asi víte, jaká mu šla lépe- byl čas se začít balit. Jeho rodiče svou polovinu dohody splnili a teď byla řada na něm. Musel se tedy rozloučit se svojí milovanou rodnou vesnicí a vyrazit vstříc tomu velkému a jeho okem dosud neprozkoumanému, světu. Moc dobře věděl, že to nebude jen na pár měsíců, že na cestách může strávit i celé roky, ale... s tím moc dobře počítal a už se i docela těšil. Stále ho však mrzelo, že bude muset Iwu opustit. Pořád však věděl, že jednou se do ní vrátí a i když se mu bude stýkat, bude si užívat každý den, co bude mimo ni a až se vrátí, bude to opravdu velkolepý! Alespoň tedy pro něj...

Kei cestoval s rodiči po světě několik let. Kdybych mě zde vypisovat vše, co za celou dobu prožil, s kým se potkal a co se všechno událo, bylo by to strašně na dlouho. Navíc by polovina z vás odpadla už ve čtvrtce. Zkráceně tedy řečeno, bylo toho hodně...
Mladík si vlastně ani neuvědomoval, že týden střídá měsíce a měsíc střídá rok. Zvykl si na tento styl života a po čase už to bral tak, jakoby to dělal odjakživa.
Byla pravda, že se mu občas stýskalo po Iwagakure, ale stěžovat si na moc věcí neměl. Potkával se se zajímavými lidmi, bohatými pány, ale i těmi, kterým by se mnoho lidí vyhnulo. Ne jednou si o trochu více otevřel pusu, což málem skončilo tím, že přišel o jazyk. V této branži jste se museli naučit, kdy je dobré mluvit a kdy raději být potichu. A vůbec už jste nemohli myslet na to, že by jste se svému zákazníkovi postavili. Věřte, ve většině případů by jste byli mrtvý dříve, než by jste řekli "med".
Stále to však byla zajímavá zkušenost a Kei se dozvěděl spousty nových věcí a zajímavostí. Navíc na něj vždy rodiče pamatovali a od různých pánů, mu získávali spousty svitků a knih a třeba i nějakých těch blbinek, jako suvenýry. Rozhodně se měl čeho užívat a díky tomu, že opravdu byli populární a špatně se jim nevedlo, jak ekonomicky, tak finančně, byla to opravdová pohoda...
Všechno však jednou končí a konec tohoto života měl také už brzy přijít. Alespoň tedy pro Keie...

Bylo to právě více jak 3 roky, co se u brány objevil vytáhlí mladík, s oranžovo žlutými vlasy. Rodiče se totiž rozhodli, že by bylo na čase, aby se Kei vrátil a věnoval se tomu, co vždycky chtěl. Být dobrým a poctivým shinobim, věrně sloužící své rodné vesnici.
Rodiče však měli stále dost obchodů a nebylo možné, aby se v tuto chvíli vrátili s ním. Byla pravda, že jeho pomocná ruka a vždy optimistická nálady, jim bude dosti chybět, ale... nemohli svého syna stále držet v tomto životním stylu, i když si nikdy nestěžoval. Byl už dost starý. Rozhodně to už nebylo dítě. Navíc, brzo se měl stát už plnoletý a to z něj mělo udělat už oficiálně i věkově, muže. S nimi by neměl ve svém snu budoucnost... I tak ho mnoho mladíků, co studovalo s ním, muselo předehnat. On už měl 17 let a stále byl genninem, takže...
Keiovi to však nijak nevadilo. Ten život, co žil před tím, se mu docela líbil a rozhodně, kdo z těch kluků, co s ním studovali, mohli zase říct, že procestovali doslova skoro celý svět a potkali se s lidma, o kterých by se jim jen zdálo. Navíc... ty zkušenosti a různé svitky, knihy a spoustu dalších věcí, co získal, o těch oni ani nemohli mít potuchy... K tomu tu byl stále ten fakt, že i když cestoval, nezaostával. Trénoval se svými rodiči a své schopnosti se i sám snažil rozšiřovat... Byla sice pravda, že moc klanových technik se nenaučil a svůj element, který už dávno zjistil, moc nerozšiřoval. Vlastně... ani se z něj zatím nic nenaučil...
Ano... trénoval ho, ale... technika, kde nic, tu nic. Zkrátka k tomu nebylo zase tolik času a prostředků. Potřeboval senseie, který by ho učil a ukázal mu, jak na to, ale to on bohužel neměl...
Naučil se základy proto, aby mohl manipulovat se včelami a také je nějak rozšiřovat, aby jim mohl tvořit zázemí. To bylo totiž pro včelaře jejich typu, dost zásadní. Také to byla jediná věc, kterou po něm rodiče požadovali, jinak by jim v jejich medovém průmyslu moc nepomohlo.
Jejich využívání v boji bylo však minimální, což byl dost velký kámen úrazu pro toho, co by se chtěl stát shinobim...
To byl také důvod, proč se jeho rodiče nakonec rozhodl, že je čas, aby se vrátil. Díky tomu, že po světě dosti vydělávali, měl jejich syn dostatečné finanční zaopatření na dlouhá léta. Všechny peníze byli poslány do Iwagakure na jeho konto, které mu vytvořili.
Dům také měl, jelikož jeho otec a matka, byli hlavními zástupci tohoto klanu v Iwagakure a po právu se měl jeden z nich stát i novým vůdcem. Jelikož se však rozhodli, že budou podnikat v oboru medařství, spadl tento úděl na Keie...
Kei měl samozřejmě už teď právo, si tento post převezmout a jak se říká, být hlavou klanu a žít v klanovém sídlu, což měl také v plánu. Tedy, alespoň to s tím žitím, v klanovém sídlu. Nebyl si totiž dostatečně jistý, jestli by na to měl a jestli vůbec by mohli mít takovou, alespoň pro něj, poctu a tento post převzít, jelikož rozhodně nebyl na té úrovni, kterou by tento člen měl mít. I tak stále na to měl právo, jako, pro tuto chvíli, jediný představitel klanu Kamizuru v Iwagakure.
Neměl v plánu to jen tak zavrhnout a třeba toho v budoucnu nevyužít, ale.... chtěl jen vydržet, až třeba trochu zesílí a dosáhne plnoletosti. Pak by tu ta možnost třeba byla. Navíc... jelikož na to měl přímé a dědičné právo, věděl, že až uzná za vhodné, že by toto místo mohlo převzít, může se jim stát. Neoficiálně jim sice byl, ale oficiálně ještě ne a tak to prozatím chtěl nechat. T
eď nejprve musel dbát na to, aby dohnal vše to, co zameškal. Musel zase začít žít tak, jak žil. Najít si senseie, tým a konečně si začít plnit svůj sen.... Sen shinobiho...

pro Makoto Mon 14 May - 20:40

povoleno

Kei Kamizuru [GENIN]

Kei Kamizuru [GENIN]

Re: Kei Kamizuru [GENIN]