Cesta skrze louky a pole

First topic message reminder :



Prostě cesta

Mitsuko

Ušklíbla jsem se, sice jsem neviděla, ale po tréninku se sestrou jsem měla vylepšené smysly. Zavřela jsem oči a ušklíbla se. Tak tady jsi. Otočila jsem se, chytila Kazumovu ruku, zkroutila mu jí za zády, pak do něj kopla a nešťastnou náhodou ho hodila přímo do stromu, kde si vysedával Takasimo. Pak jsem se saltem dostala z dosahu kouře a prudce zamrkala.

Hanako

"Tak, vidím, že oba dva budeme proti sobě bojovat.. za svoje názory a za svou čest" Ušklíbla jsem se a vstala ze země. Sice mě spláchla voda, ale mě to moc nezasáhlo. Otřepala jsem se, pak jsem se ušklíbla. "Možná bychom někdy mohli být přátelé, ale dnes ne.." Podotkla jsem chladně, zmáčené lístky se rozpadli a já se pak znovu rozpadla na lístky, ty ho obklopily točili se kolem něj a já mu udělala táhlý šrám přes hruď, pak znovu do tváře a stále dokola, mnohem rychleji. Musel by mě trefit přímo.

Pekne postavil som sa zatvoril oči a opeť ich otvoril no vyzerali inak



tak pome nato urobil som pečate Katon:Endan ohen išiel priamo na ňu keby to nevišlo mal som priprevene pečate na dalšiu techniku

Tsss ale on strašne mína chakrou ....
Pomyslím si a tesne pred tým než som narazil som spravil otočku ale skoro som skončil z toho na zemi .
Potom som sa ale pretočil a ako šiel po nej ten oheň hodil som po nej ešte zo 3 kunaie .

"Za svojí čest se prát nepotřebuju... za názory jo!" ušklíbl jsem se a jen jí pozoroval. "Přinesu ti do vězení pomeranče!" začala na mě útočit a já byl jak zavřený v drtičce odpadu. Jedna rána, stíhala další, i kdybych utíkal, nevyhnul bych se. Ona... ty lístky.. Přimhouřil jsem oči a složil pečetě. "Raiton: Jubashi!" Blesky se rozprostřeli všude okolo.

Mitsuko

Ušklíbla jsem se a posládala pečetě.
"Doton: Doryuuheki!" Přede mnou se zvedla obří stěna, která tenhle útok vyblokovala a vůbec jí nepoškodil, no nevšimla jsem si letících kunaiů. Prudce jsem se prohla v zádech, takže mi jeden kunai udělal šrám na břiše, naštěstí to odneslo jen tričko, no druhý mě škrábl do obličeje. Kso, zapomněla jsem na toho druhého!
Hned nato jsem se probleskla k Takasimovi, chytila ho pod krkem a nešetrně ho odhodila opodál, do nejbližšího stromu. Podle jejich schopností jsem usoudila, že Jouninové to nebudou. Pak jsem svůj zrak přesunula na Kazumu, ale jen ho pozorovala.

Hanako

Raiton?! Problesklo mi hlavou, když jsem se k němu chtěla priblížit, dostala jsem nehezkou ránu . Byla jsem donucena vystoupit z kruhu a lístky tam dopadli na zem. K-kso..
Už jsem lístky prozatím znovu nezkoušela, zamračila jsem se a poskládala pečetě. "Doton: Dosenkiryuu"
Objevil se orobvský zemní drak a mířil si to na Shoa.

narazil som do stromu hlavou tak že ma to omráčilo a ostal som na zemi ležať

Skúma nás ... akokeby si nás len oťukávala to vôbec nieje dobré žeby ukážem ja svoje schopnosti ?
V ruke som tak trocha magentizoval jeden kunai .
Držal som ho len drlho v ruke to mohlo vyzerať akokeby chcem to po nej hodiť ale tak so maj spravil ten kunai bol teraz tiež ako magnet a šiel priamo po nej musela mať určite nejakú kovovú vec na sebe a ja som potreboval len aby sa na ňu ten kunai prilepil .
Ani by ju neškriabol ani nič ja som vlastne nechcel zničiť jej "telo" ale napadlo ma čo by som teraz mohol spraviť .
Teraz to aj tak vyzeralo že to budem 1 v 1

"Ženská, co to na mě zkoušíš!" zamračil jsem se, když jsem to malé, bahnité zviřátko uviděl. No rozhodl jsem se, že si nebudu brát servítky, i když je to holka... přece jen.. řekla to správně! Je to věc názoru a já jsem ten, ko si za ním bude stát! Poskládal jsem pečetě. "Raiton no yoroi!" mé tělo obalila modrá záře. Zamračil jsem se a zatnul ruce v pěst. Doslova jsem se rozeběhl proti drakovi, i když mě vlastně nebylo ani vidět. Pěstí jsem vrazil přímo do jeho tlamy a proletěl jím skrz. Objevil jsem se u Hanako. Ne, nechtěl jsem ji zabít. Objevoval jsem se kolem ní v různých směrech, ale nic nedělal. Mezi tím jsem si vzal několik kunaiů, přivázal na ně drátky, na některé připevnil výbušné lístky a začal je po ní házet.

Mitsuko

Ušklíbla jsem se, vyskočila jsem do vzduchu, aby mě kunai minul, no on šel do vzduchu za mnou, náhle změnil směr. Co to?!
Dopadla jsem na nohy, vyhla se, no to se mi kunai dostal k brašničce se zbraněmi a doslova se na ní přilepil. Pokoušela jsem se ho dát dolů, ale nešlo to. Rozzuřeným pohledem jsem šlehla po Kazumovi.
"Co si to.." Zavrčela jsem. Poskládala jsem pečetě. "Raiton: Gian!" Rozeběhla jsem se na něj a snesl se na něj obrovský blesk, s úmyslem ho těžce poranit.

Hanako

To brnění, ta rychlost! Uskakovala jsem, a házela do jeho shurikenů ty své, takže výbuchy se vzájemně vyrušil a odklonili z mého dosahu i drátky. Myslí si, že mě tímhle polapí?! Drátky?! Neměla jsem takovou rychlost, jako on , ale mohla jsem ho aspoň zmást. Takže jsme se zase rozpadla na kvítky.
Lístky se točili dokolečka na jednom místě, vypadalo to, že se z nich zase složím tam, ale já se místo toho objevila za jeho zády.
Poskládala jsem pečetě. "Doton: Doro Houshi"
Shoa zasáhl prudká blátivá vlna.

Díky brnění jsem se lehce ubránil, otočil se na ní. V očích se mi mihl záblesk hněvu. "No... vypadá to, že se teda po dobrém chytit nenecháš... tak přitvrdíme..." poskládal jsem pečetě a rozeběhl jsem se na ní, takovou rychlostí, že to nemohla ani postřehnout, chytil ji za ruku a tu druhou zvedl. "Raiton: Hiraishin!" vykřikl jsem a do jejího těla pustil proud elektřiny.

Ja som sa rozbehol preč ale utekal som tak aby ma to trafilo vyzeralo to len že rýchlejšie kvôli únave nemôžem v tom ma to trafilo a ja akokeby som sa odhodil lebo som skončil na zemi moje celé telo elektrizovalo .
Elektrina bola všade okolo mňa no teraz nemizla možno si to všimla možno nie ale tá elektrina okolo mňa sa začla zosilovať ja som ju zväčšoval pomocou svojej chakry a začal ju aj spútavať .
Pomaly som ale potom vstal vôbec mi nič nebolo iba ma to posílilo potom všetku tú elektrinu som spútal do ruky a vystrelil priamo po nej .
Tá vlna elektriny išla riadene na ňu kvôli tomu kunai nemalo ju to zabiť len jej telo úplne ochromiť .

Hanako

Dostal se ke mě a já pocítila sílu Hiraishinu na vlastní kůži, předtím než mě to znehybnilo úplně jsem se rozpadla na lístky a tím jsem rozložila sílu Hiraishinu na menší části.
Objevila jsem se o pár metrů opodál a sotva se udržela na nohou. Ovšem nevzdávala jsem to, poslala jsem lístky, aby ho obklopily, přilepily se na něj a vsávaly jeho chakru do sebe. Moje nejnovější vylepšení. Doslova jsem mu kradla chakru, takže bleskové brnění pomalu, ale jistě se dostálovalo pryč, a já mu chakru brala dál. No, když jsem ho brnění zbavila, vykašlala jsem před sebe spršku krve.
Lístky opustily Shoovo tělo a vrátili se ke mě, aby mi dodaly trochu síly. S jejich pomocí jsem se tak-tak dostala na nohy, no už jsem je víckrát použít nemohla, rozpadli se na prach a já je nemohla obnovit.
Znovu jsem se rozkašlala, Hiraishin jsem neschytala v plném rozsahu, ale přesto. Pousmála jsem se. On, zase ztratil polovinu chakry.
Poskládala jsem pečetě na poslední jutsu, které mě bude stát skoro veškerou chakru.
"Doton: Yomi Numa"
Přímo pod Shoem se objevila velká a hluboká vrstva bahna.


No, potom už jsem vyčerpaně klesla na kolena. Chrčela jsem a věděla jsem, že zrovna dvakrát dobře na tom nejsem.
Moje technika ho pravděpodobně nezabije, ale mě ta jeho dost vážně poškodila, netuila jsem, jestli přežiju, ale moc naděje jsem si nedávala.

Mitsuko

Co to?! Jak to krucinál udělal?! V hlavě mi to šrotovalo, pozorovala jsem ho. Pokusila se vyhnout se blesku, ale ten mě pronásledoval, až jsem věděla, že mě dřív či později dostane. Ještě naposledy jsem poskládala pečetě a aktivovala poslední past, no pak už do mě udeřil blesk naplno. Padla jsem do trávy a nemohla se pohnout. Nedokázala jsem uvěřit tomu, že mě dostal Genin.
"K-kso.." Pozorovala jsem jen, jestli moje past zabrala. Kolem Kazumi se něco začalo dít, aktivovali se výbušné lístky pod jeho nohama, které tam byli už hodně dlouho a kterých si nebyl schopen všimnout, a jeden nehezký lísteček si teď hověl na jeho ruce. a najednou se ozval výbuch.

Ako som si to všimol mal som v pláne si vytvoriť okolo seba raigeki no yoroi .
No nestihol som lebo výbuch nastal skôr než som ho úplne dotvoril odletel som nectil som si ruku aj keď mi ju neotdtrhlo .
Ale nemal som v nej cit .
Ležal som na zemi a pískalo mi strašne v ušiach bol som otrasený .
Ale chcel som sa postaviť aj keď z ťažkosťami .
Bol som na nich .
Ako som pozrel k ruke bola celá od krvi odtrhlo mi to kúsek z nej .
Mieril som priamo k nej .
Chcel som skontrolovať ako na tom je a mal som v pláne aj nájsť u nej ten svitok .
"Máš ... ten .. svitok ?"
Kľakol som si k nej .
Ale bol som v strehu ak by ničo chcela spraviť .
No mala byť ochromená z mojej techniky .

Když jsem po pás zapadl do bahna, zaklel jsem. Kdo mi to asi tak bude prát?! Poskládal jsem pečetě. "Suiton: Suijinheki!" vykřikl jsem a proud vody bahno z mé bezprostřední blízkosti odplavil a já jsem se vyškrábal na pevnou půdu. Zhluboka jsem dýchal, taky už jsem toho měl dost. Na nějakou tu céčkovou techniku by to asi mělo, ale při pohledu na ní jsem zjistil, že už to nebude třeba. Zvedl jsem se a pomalým krokem k ní došel. Klekl jsem si vedle ní a pomohl jí si lehnout. Díval jsem se do její tváře. "Ani jsi neřekla, jak se jemnuješ..." zamumlal jsem zmateně. Přece jsem... já jsem jí nechtěl zabít!

Mitsuko

Dokázala jsem se aspoň posadit, ovšem s vypětím všech sil. Pozorovala jsem ho, jak se z toho i přes těžkosti dostal a zamířil ke mě. Nemohla jsem se pohnout, tak jsem to prostě vzdala. Bylo po všem, a já ji zklamala, zase. Ani pitomé dva geniny neporazím!
Odevzdaně jsem trhla hlavou k brašničce na boku. Byl tam malý svitek, ale jen část informací. Ta druhá byla totiž u Hanako. Snad to zvládla.

Hanako

Pozorovala jsem, jak se z toho dostal, no cítila jsem se tak odevzdaně. Věděla jsem, že jsem prohrála, že je po všem, a že já už s tím nic neudělám. Pozorovala jsem ho, jak si ke mě klekl a ignorovala krev, stékající mi po bradě.
"Ha-Hanako.." Vysoukala jsem ze sebe a pak se znovu rozkašlala. "Ale to je stejně.. jedno. Vyhrál jsi, poctivě, porazil jsi mě. Měla bych ti poblahopřát... Zachránil jsi Kumo, svého bratra, ochránil jsi ty na kterých ti nejvíc záleží. Víš.. Kéž bych mohla o sobě tvrdit totéž, ne já jsem to nezvládla, t-tak.. prosím vyřiď neechan, že.. že se o sebe bude muset postarat sama.. a .. snad mi někdy dokáže odpustit" Vytáhla jsem z pouzdra svitek a pevně mu ho vtiskla do ruky. Chvíli jsem pozorovala jeho zelené oči, pousmála jsem se na něj, než jsem zavřela oči, ruka svírající svitek ochabla a já naposledy vydechla. Gomene.. Neechan.. Poslední myšlenka, než se má mysl propadla do tmy. Navždy.

Ja som ten svitok teda našiel a zobral potom som si sadol aj ja .
Nahlas som si povzdychol a povedal .
"Bude ťa treba zaviesť do dediny .... a potom by ťa mohli dať na chvíľu do nemocnice aj keď ti to veľmi ublížiť nemalo ."
Povedal som a ešte dodal .
"Aj by som ti pomohol vstať a previesť ta tam lenže teraz na tom ani sám niesom dobre a ty sa sama ešte tak chvíľu vôbec nepohneš ... "
Nerád bojujem proti dievčatám ...
Nakoniec som ale vstal bol som zvedavý ako na tom je vlastne senseii .
Splužiak sa zdal byť v poriadku len bol aj on mimo .

Stiskl jsem svitek v ruce, stejně jako její bezvládné tělo. Měl jsme co dělat, abych se udržel. Byl to pocit.. měl bych být šťastný, že jsem vyhrál, ale to prostě nešlo. Zmařený život, jen pro názor.. jen pro špatnej život, nebo prostě zkaženej osud..? Díval jsem se do uvolněné tváře, která už nikdy neřekne ani slovo, nikdy se nenadechne, nikdy se neusměje... sebral jsem se. Položil jsem jí do trávy, svitek zastrčil do kapsy ve vestě a zvedl se.
Otočil jsem se a zkontroloval oba studenty. Přešel jsem ke Kazumovi. "Jak jsi na tom..?" zamumlal jsem tiše, oči upřené někam za něj. Přemýšlel jsem, jak nejšetrněji to říct té druhé...

"Som v poriadku len ma bolí ruka .... ju myslím že zvládnem odniesť len ona sa asi teraz nepohne .... inak on je v poriadku "
Povedal som smeromk môjmu spolužiakovy .
"Len ho treba prebrať ... "

"Fajn... pokud to zvládneš odnést ji, bylo by to skvělý... nevím jestli je zraněná, vezmi ji raději do nemocnice a potom rovnou do vězení, Raikage-sama jí vidět nemusí... nemusela by to přežít v celku..." promnul jsem si záda a otočil se k Takasimovi. Přišel jsem k němu s mírně s ním zatřásl. "Takasimo vstávej!" zatřásl jsem s ním znovu a čekal nějakou odezvu.

nato jak somnou Sho triasol som sa prebudil dal som sa na ruky aby som sa postavil no moja spálena ruka ma akurát položila opeť na zem a spítal som sa Hej čo sa stalo a kde su tie ženské

Zobral som teda tú Mitsuko do rúk .
Prvých pár chvíľ to bolelo ale keď už som ju mal v náručí tak bolesť ustala .
Zamieril som potom smerom za senseiiom .
"Tak ... asi môžme ísť ?"

"Je po všem..." zamumlal jsem. "Snad můžeš jít, půjdeš s Kazumou do nemocnice... já půjdu ohlásit misi Raikagemu... a taky pohřbít Hanako.." řekl jsem a vstal. Pohlédl jsem na dívku, co ldržel můj student a z těžka se nadechl.
Pomalým, loudavým krokem jsem šel k nim. Komu by se taky chtělo oznamovat smrt její sestry, že..? "Jak jsi na tom...? No... já... chtěl jsem ti říct, že tě teď kluci vezmou do nemocnice a pak půjdeš nejspíš do vězení..." zamumlal jsem tiše. "A taky.. taky..." nevěděl jsem, jak začít, jak jí to sakra říct?! "Hanako... tvá sestra je... mrtvá..." mírně jsem sklopil hlavu. Vážně jsem z toho byl úplně mimo...

Mitsuko

Nehnutě jsem je pozorovala, nemohla jsem nijak protestovat, když mě vzal do náruče, pochybovala jsem, že by křik nějak pomohl, i když jsem mu mohla teda způsobit parádní migrénu. No, ovšem, když jsem viděla, jak k nám přišel i ten hnědovlásek, zarazila jsem se. Ale kde je.. Chvíli jsem přikyvovala, no když se tak zarazil. A to, co pak řekl, to poslední slovo. Mrtvá.. Neechan je.. Můj mozek to odmítal zpracovat. Ztuhla jsem, nechtěla jsem tomu uvěřit. Jediné, co jsem mohla bylo šlehnout po něm nevěřícným pohledem.
"L-lžeš.. Nee..neechan by mě tu nikdy nenechala samotnou.. nemůže, nemůže být, není..není.." Mumlala jsem si pro sebe a stále ho pozorovala. "Není mrtvá, nemůže být.. Zabil si jí? Mou sestru?!" Dodala jsem a ucítila na tváři slzy, hořké, plné bolesti. Začal ve mě vřít vztek, bolest, zklamání, ztráta. Ztráta té jediné, která pro mě byla důležitá. Jak, jak teď se zvládnu o sebe postarat? Když tu nebude?

Chtěl jsem se otočit a odejít, neřešit tohle, prostě dělat, že se to nestalo, zapomenou, přebít to, zničit to.. ale věděl jsme, že by to nikdy nešlo. S tímhle se prostě budu muset naučit žít... nadechl jsem se a podíval se jí do očí. "Ano... zabil jsem ji..."

Dobre Kazma pod zoberiem Mitsuko ty máš vetšie zranenia než ja súhlasíš
pousmial som sa a podišiel knemu