Knihovna

Dorazil som spolu z Yuki do knižnice . Stál som zatiaľ u nej lebo som jej začal niečo hovoriť . "Ja si tu teraz niečo pohľadám a potom teda môžme odísť ..., ak by sme stretli toho hokageho mohli by sme tu aj ostať dlhšie .. ale takto ani nie ." Povedal som jej a šiel som hĺadať to čo som potreboval.

Wow. Tak tohle doma nemáme. Užasla jsem nad knihovnou, která byla opravdu obrovská a plná všeho možného. No ... dobře počkám tu a taky se tu trochu porozhlédnu. Odpověděla jsem mu a když odešel začala jsem se tu rozhlížet.

Po dlhom hľadaní som našiel čo som potreboval a dal som si to k sebe potom som naozaj potichúčky prešiel k Yuki a zozadu ju objal ."Copak našla si niečo ?"

Vlastně nic, ale těch knížek je tu fakt hodně. Stále jsem obdivovala ty hromady knih a pak se mi konečně povedlo odtrhnout pohled. Našel jsi co jsi hledal? Můžeme jit? Usmála jsem se a taky ho objala.

Ako sa otočila a tiež ma objala ja som len dodal ."Umm ... áno v podstate hej hoci to bude ešte dlho trvať .... tak by som mal byť schopný sa naučiť čo chcem ." Jemne som sa na ňu usmieval a trocha provokatívne som sa k nej priblížil ale nepobozkal ju .

Takže tu zůstaneme déle? Celkem mě to překvapilo, ale nedala jsem to na sobě znát. Když svou tvář přiblížil k mé jen jsem na nej vyplázla jazyk a pak ho jen letmo políbila.

Ako ma pobozkala ja som si ju potom lepšie k sebe prisunul a pobozkal som ju aj ja ale teraz tiež letmo lebo som chcel niečo povedať ."Umm nie ja budem trénovať v kiri neboj ." Uistil som ju a potom ju zasa pobozkal ale vášnivejšie .

Takže nás čeká zase cesta domů ... je to tak? Usmála jsem se a opětovala mu polibek. Už jsem se i těšila domů měla jsem teď hodně co trénovat.

Bozk som na chvíľku predĺžil lebo som vyhľadal jej jazýček a chvíľu sa s ním hral až potom som sa odtiahol."Umm áno čaká čo pôjdeme ?"

Půjdeme. Odpověděla jsem mu s úsměvem hned po skončení toho krásného polibku.

(presun brána)

(přesun)

Do knihovny vtrhla skupinka ozbrojených a maskovaných ninjů. Normální lidé kteří zde byly se rozutekly a nic jim nebránilo v tom aby začaly brát všechny svitky na které přišly. Každý z nich měl na starost techniky s odlišnou podstatou.
"Pohyb ať můžeme tam venku pomoct!"

Vbehl jsem do knihovny a videla ty Anbu.
"Tak chlapci muzete mi prozradit co tady delate!!!!!!?"

"Ne..." Odpověděl jeden z maskovaných mužů a založil si ruce na prsou. "Pohněte!" Popohnal své kolegy kteří končily.
"Možná by jsi se neměl starat o techniky ale o bezpečnost své Hokage" Ušklíbl se.

Nevahal jsem Rozbehl jsem se na maskovaneho Anbu a kdyz jsem byl u nej pouzil jsem .Hakke Hasangeki (drtič hor)

Nic se nestalo, Oinin své tělo změnil na vodu a když bylo po všem vrátil se do své podoby. "Pokračujte..." Ujistil ostatní kteří ale ani na okamžik nepřestávali.
"Jdi nebo přijdeš k úhoně" Povýšeně se ušklíbl ale to pod maskou nebylo vidět.

V momnte jsem za pomoci Shunshinu zmizel.(presun)

Jakmile zmizel nic jim nebránilo dodělat práci a zmizet. Oinini vzali všechny svitky které zde našli, i kdyby to Konoha přežila Shinobi by byli bez svitků.
"Odcházíme" Zavelel nejstarší a všichni zmizeli.
-přesun-

i když to bylo nebezpečné, něco mi říkalo, ať se du podívat do knihovny. Neměla jsem z toho dobrý pocit. Jen co jsem vešla, uviděla jsem, co se tu stalo. V mém srdci se prohloubila bolest, ale nenávist jakoby se lekla a pořád ještě nevyplula na povrch. Divné... uklidnila jsem se a na chvilku se pozastavila. Prošla jsem si v šechny regály a pokusila se najít alespoň nějaké techniky, které by tu nechali. ,, Nic." odfrkla jsem. Bylo to divné, něco mi tu prostě nehrálo. Rozeběhla jsem se pryč. (Přesun)

Méně zranění ninjové z Konohy:
Všude byl rozruch a zmatek. Se vzájemnou pomocí jsme začali pomáhat vesničanům utéct pryč z Konohy. Vše kolem se na chvíli uklidnilo a my měli šanci se stáhnout pryč.