Taiki "Reborn"

Informace:

---

Životopis:

---

Začátek všeho

Taiki se narodil do rodinky, která žila nedaleko Konohy. Jeho matka byla krásná, usměvavá a chytrá žena, která na svého muže a svého nově narozeného syna nadevše milovala. Každý den chodívala lesnímy cestičkami do Konohy ze které přinášela křupavé pečivo a krásné zralé ovoce, které si Taiki zamiloval. Otec byl mužný svalnatý a populární dřevorubník, který od rána do noci pracoval společně s lidmy z konohy v lesích, jeho otec patřil mezi lidi jež se věčně usmívají, nic je netrápí a milují svůj život. Jelikož Taikiho otec byl dřevorubec, za svou práci se potkal s mnoha lidmy, když panovali války, setkal se s Hokagem, mocnými shinobi a vysoce postavenými lidmy, ovšem také s méně důležitými, mezi které patřil stařec, který vyřezával figurky ze dřeva. Taiki, se narodil v Konoze, v době války, v té době jeho otec byl velice vytížený, jelikož zpracovával dřevo pro zničené domy v konoze, nebo například pro pomůcky, které využívali Shinobi, avšak již při prvním otevření očí, kdy Taiki poprvé spatřil světlo tohoto světa spatřil na stolečku, který spočíval vedle postele matky, figurku, kterou mu nechal jeho otec vyřezat. Porod proběhl bez problémů a pár dnů na to skončila i válka a právě v tento den, kdy shinobi oslavovali mírové smlouvy, které podepsalo pět hlavních vesnic, Taiki poprvé spatřil svého otce, přišel k němu až do nemocnice, kde jej objal svímy mozolovými a mužskými rucemi a podíval se mu do jeho krásných oříškových očí, ve kterých byla dětská mírumilovnost, láska a štěstí. Den na to byla matka spolu s Taikim propouštěna z vesnice domů a tak se tedy stalo, matka jej odnesla v podstivě šité pokrývce ze, které měl výhled na Konohu, vykuleně pozoroval každého občana, který kolem něj prošel, jelikož odcházeli v době oběda, v ulicích bylo velmi rušno. Jakmile se matka dostavila se synem k hlavním branám Konohy, Taiki spatřil poprvé shinobi, kteří byli oděni v jakých si uniformách. Matka zde chvíli setrvala jelikož, jakmile shinobi opustila Taiki začal fňukat a kňourat. Nebýt matky, byl by zde Taiki s těmi shinobi dodnes, avšak jelikož matka potřebovala ještě vyřídit nějaké jednání, rozhodla se i přes to, že jí to zraňovalo, pokračovat po několika minutách v cestě. Miminko se samozřejmě ihned rozbrečelo a v tu chvíli dostal shinobi nápad, přiběhl k matce a zastavil jí, ta se na shinobiho otočila a ten daroval Taikimu, čelenku konohy, kterou mu položil na jeho tělo. Čelenka byla o něco menší než Taiki a ten ji malými a drobými ručičkami objal a přitiskl se k ní. Shinobi následně s úsměvem odkráčel a jediné co mohl zaslechnout bylo poděkování matky.

Dětství

Od doby co byl Taiki doma, dostával každý měsíc od svého otce dřevěnou figurku, které mu vyráběl stařec. Každý den si pochutnával na křupavém pečivu, které jeho matka nosila až z Konohy a v jeho pokojíčku naproti jeho posteli, měl na zdi pověšenou čelenku, kterou dostal od shinobi, každý den když Taiki usínal ve své postýlce, sledoval tuto čelenku, která v jeho srdci nevědomky pěstovala ohnivou vůli. Každý den odplul jako voda v divoké řece a brzy se Taiki naučil chodit a žvatlat. Od chvíle kdy se naučil chodit, započala jeho zločinecká kariéra, jelikož matce vždy ukradl věci, které nechala ležet tam kam svíma ručičkama dosáhl. Většinu času, trávil ve svém pokojíčku, kde si hrál s dřevěnými figurkami, které se snažil čas od času udusit ve své puse, když je žužlal. Jeho otec se vracel v době, kdy Taiki už spal, avšak zbytek noci trávil s jeho matkou u Taikiho postýlky a sledovali svého chlapečka jak sladce spinká. Pár měsíců před jeho prvním rokem, vyslovil své první slůvko, které vyhláskoval, to slůvko, bylo: Ko-no-ha a od té chvíle jej říkal poměrně často a pokaždé když jej vyslovil, se zachechotal. Na oslavu jeho prvních narozenin, matka pozvala sousedící rodinu, která měla o měsíc staršího chlapce, než byl Taiki. V den oslavy tedy tato rodina přišla, dítě posadily vedle Taiki v jeho pokojíčku a šly si povídat o dospěláckých věcech. Kupodivu, celý den nikdo o těch dvouch neslyšel, ačkoli je celkem často kontrolovali, vždy seděli na tom samém místě a hrály si s dřevěnými figurkami. Byl to jasný vznik pravého přátelství. Další dny byl tedy Taikiho kamarád u něj a nebo naopak Taiki navštěvoval svého kamaráda, tyto dva spolu trávily hodně chvil. Uplynuli 2 roky a Taiki již uměl mluvit a výborně chodit, ba i dokonce běhat. V této době byl stále jeho nejlepší přítel jeho soused, se kterým trávily již většinu doby venku před domy, kde se učily šplhat po stromech, kolikrát si namleli nebo dokonce i něco zlomily, ale to je nikdy neodradilo od toho aby v tom pokračovali. Přeci jen, v Taikim spočívalo ohromné množství ohnivé vůle, kterou přenášel na okolí, jeho ohnivou sílu, posilovala čelenka, kterou měl nadále vystavenou ve svém pokoji. Jakmile Taikimu byli 4 roky začal se v něm probouzet jeho darebácký duch, házel kamínky do oken domů, které byli poblíž, kradl mamince sladkosti, které schovávala a dávala mu je jen když byl hodný a ačkoliv, se na něj většinou přišlo, jeho maminka se vždy pouze zasmála a mávla rukou. Ve 4 letech, Taiki také nastoupil do školky, kde se naučil poznávat barvy a již v této době, jej učily co to znamená být Shinobi, on i se svím přítelem měli jasno, chtěli být jako zbytek třídy, ti nejlepší a nejsilnější shinobi na tomto světě a přinutit všechny pokleknout před nima uznat jejich síly, ovšem k tomu měli ještě hódně daleko.

Chci být Shinobi ! Dokážu to !

Ve svích pěti letech, Taiki utekl se svím kamarádem, ze školky a využily doby, kde se střídali stráže aby pronikly do Konohy, v tu chvíli se ocitly tito dva na prosto jiném světě, bylo zde vše strašně moc lidí, bylo zde rušno a ti dva se zde během chvíle ztratily, nechali se unášet proudy lidí do ztracena, po asi hodině unášení se těm dvoum, konečně podařilo opustit dav a ihned zapadli do nějaké budovy. V téhle budově nebylo moc rušno, dalo by se říct, že byla celkem prázdná, začali se zde tedy rozhlížet až nakonec došli k velkým a bytelným dveřím na kterých byl znak konohy, pozorně se na něj ti dva zahleděli a vykulily oči, bylo to pro ně jako by byli v ráji, po chvíli se odhodlali a střihli si o to kdo otevře dveře, Taiki prohrál, takže je musel otevřít on, se zatajeným dechem a nervozitou, tak hustou, že by se dala krájet, pomalu otevřel dveře, za nimi, se k jejich opravdu velkému překvapení, nacházel Hokage, vesnice, jakmile jej spatřily, a uviděli jej v obleku, který hokage nosí, strnuly jako kameny a mlčky zůstali stát ve dveřích a bez mrkání jej sledovali. Kdo ví co se jim honilo hlavou, ale tato chvíle patřila k jejich nejšťastnějším chvílím života, viděli JEHO viděli jejich vzor, jejich život. On byl, pro ně bůh. Jakmile Hokage spatřil Taikiho a jeho přítele s úsměvem se zasmál a popotáhl ze své dýmky, následoval delší rozhovor, který skončil tak, že oba dva obdrželi přihlášky na studentskou akademii a jedním jouninem, byli posláni domu, Taiki přišel domů v době, kdy mu končí školka, tudíž jeho matka nic nespozorovala, jediné co se mu stalo, bylo to že dostal vynadáno za to, že chodí sám ze školky. Matce bylo divné že přinesl sebou i přihlášku, na studentskou akademii, ve které se "rodí" shinobi Konohy. Matka, ovšem Taikimu, toto zatrhla, jelikož věděla, že být shinobi, znamená velkou pravděpodobnost, úmrtí a to pro matku, která milovala svého syna nadevše byla strašlivá představa. To vše se, ale změnilo v noci, kdy přišel domů otec a uviděl ustaranou matku. Po kratším rozhovoru s ní jí pověděl, že shinobi, mají skvělý život, jsou bohatí, chytří a vážení a také fakt, že se žádná válka, v budoucích několika letech konat nebude, jelikož se všechny strany vzpamatovávají z té předešlé. Následujícího dne, se Taiki probudil z probrečené noci a matka mu oznámila, fakt, že mu dovolí stát se shinobi. Taiki měl nepopsatelnou radost a ihned běžel za svím kamarádem, který měl ovšem smutnější výraz, jelikož mu matka i otec zakázali jít na akademii. Inu, co se dalo dělat, jakmile Taikimu bylo šest let, nastoupil na akademii do konohy, kde mu jeho rodiče koupili malý byt, kam mu matka chodila každý den uklízet a kupovala mu do bytu nové věci. Taiki byl na jednu stranu velice rád, ale na druhou jej velice trápilo, že musel opustit svého kamaráda a nechat jej napospas obyčejnému životu. Jeho pocity se však změnily, když nastoupil na akadamii, a spatřil zde děti, které byli z konohy, byli o dost... jiní, byli pěkně oblečení a splívaly s prostředím, což se Taikimu nedařilo, nosil vesnické obyčejné a ošuntělé oblečení, kvůli kterému se mu většina dětí začala vyhýbat, viděli v něm nulu, která brzy skončí. Když po škole chodíval domů, jeho matka zde nebyla, ale zůstavala zde její vůně, díky které věděl že tu byla, měl zde sebou všechny postavičky, které dostal od svého otce a také čelenku shinobi konohy, která jej v těchto těžších dnech nad vodou. Taiki ohnivá vůle mu nikdy nedovolila brečet, i když byl kamarády odvrhnutý, to vše se ale změnilo, když v jedné chvíli během hodiny začal odmlouvat, učeli, většina spolužáků se tomu smála a po konci hodiny za ním přišly a začali se s ním bavit, začali si jej všímat a tak se Taiki rozhodl, dát se na dráhu profesionálního grázlíka, kde začal dělat samé naschvály, odmlouval učitelům a tak dále, ovšem od těchto chvil, se stal mezi jeho vrstevníky velice populárním a oblíbeným.

Ještě nechci umřít

I přes to co Taiki prováděl, patřil mezi ty lepší studenty a v jeho 7 letech přišel náhodou na to, jak zjistí svou podstatu, po jeho překvapivém zjištění, že ovládá podstatu katonu, se začal učit základní techniku katonu, právě ve dnech kdy se rozhodl tuto techniku učit, započli letní prázdniny a Taiki se vydal domů, kde spatřil i svého kamaráda, který se v té době zaučoval na dřevorubce, nevypadal už tak smutně a jakmile Taikiho potkal, začal se zajímat o to co dělá a jak žije. Taiki mu tedy začal vše vyprávět a jakmile byl u konce jeho příběhu, navrhl jeho kamarád, jelikož nebyl zrovna nejchytřejší, vydat se k do podzemní sopky, která byla několik desítek kilometrů od jejich domů, kamarád to vysvětlil tak, že by zde pocítil uvnitř sebe to teplo a pomohlo by mu to v ovládnutí katonu a jelikož ani Taiki nepatřil mezi nejchytřejší a souhlasil s každou blbosí, ke všemu se chtěl naučit tuto techniky a na konci prázdnin se s ní vytahovat před spolužáky, souhlasil. A tak se ti dva domluvily že uspořádají výpravu, rodičům řekli, že jdou na delší procházku, do sousedící vesnice a přespí zde. Rodičům se to sice, nelíbilo, ale nakonec souhlasily. Tito dva průzkumníci se tedy vydali k sopce, po pár hodinách chůze k ní dorazily a vstoupily do podzemí, ve kterém bylo opravdové horko, šly stále hlouběji a hloubeji až došli k místu kde tekla láva, Taiki, začal pociťovat to strašlivé horko a začalo se mu špatně dýchat, avšak díky jeho ohnivé vůli nic neříkal a snažil se to překonat, ale co se nestalo, nastal jakýsi otřes při, kterém se rozpadl kus stropu, Taiki využil svích shinobi schopností a skočil za včasu do kamaráda, kterého tímto odhodil do bezpečí , ale on sám zde zůstal uvěznený, cestu ven, mu zaterasilo několik tun kamene. Taiki začal rychleji dýchat, což mu ještě přihoršilo a začala se mu motat hlava, ještě nechtěl umřít najednou nastal další otřes, při kterém se rozpadla i podlaha, na které stál a Taiki v tu chvíli letěl do lávy, při letu, se mu promítl celý život před očima, který doprovázelo mnoho slz. Proč musel tak brzo umřít ?! proč byl tak blbí a šel na tohle místo, proč, proč, proč ?! Inu, i toto vyčítání nepomohlo a jeho Tělo spadlo do lávy, v tu chvíli začal pociťovat nepopsatelnou, katastrofální bolest, cítil jak se mu celé tělo začalo roztékat, zachraňte... mě... někdo, zněli jeho poslední myšlenky po té co se jeho tělo celé rozpustilo. Kamarádovi se podařilo utéct, avšak z psychického šoku, před jeskyní skolaboval.

Smrt

Jakmile Taiki zemřel, jeho slova nezněla bože, zachraň mě, on chtěl aby jej někdo zachránil. V tu chvíli, se objevil ve tmě a začal slyšet, jakýsi hluboce se smějící pekelný hlas, hlas temnoty.

Bůh smrti: hlasitě jsem se smál a můj smích, se rozléhal po celém podsvětí, které bylo plné zbloudilých duší, které naříkali, chtěli pomoct, osvobodit, svobodu, avšak i přes to trpěli věčnou agónií, ty nejhorší hříšníci, byli přikováni ke kamenům a nemohli se hýbat, pociťovali sto krát horší bolest, než Taiki, při jeho smrti, avšak neumírali. Ti jež hříchy, nebyli tak mohutné, přikování nebyli, za to ale bloudily po nekonečných pustinách a za sebou tahali kouli, která byla přikována na řetězu k jejich noze, čím více hřešily, tím větší jejich koule byla.
-
Taiki: pociťoval jsem temnotu, jež mne obklopovala ze všech stran, avšak také jsem vnímal tlumený smích, který byl čím dal hlasitější a hlasitější, nedalo by se říct, po několika minutách, jelikož zde čas nebyl, nebyl zde žádný tok času. Začal jsem pociťovat, že temnota mizí, a hlas byl již reálný, slyšel jsem jako by byl přímo předemnou, otevřel jsem oči a spatřil jsem vysokou postavu stojící předemnou, v tu chvíli jsem začal pociťovat i nesmírnou bolest a byl jsem nucený hlavu sklonit
-
Bůh smrti: ''poklekni, červe'' Taikiho v tu chvíli začala obklopovat ještě větší bolest, než kterou pociťoval do teď a byl nucen pokleknout, zároveň s tím jsem se začal opět smát
-
Taiki: vůbec nic jsem nechápa, kde jsem, snažil jsem se myslet ale nešlo to, nemohl jsem, byl jsem duše, byl jsem... myšlenka ? co jsem vůbec byl ? proč jsem si nemohl na nic vzpomenout, jediné co jsem věděl je, že teď někde jsem, a že to bolí
-
Bůh smrti: ''tvá poslední myšlenka před tvou smrtí, byla věnována mé existenci, víš ty vůbec, kdo já jsem ?!'' má poslední slova jsem řekl tak nahlas, že se celý svět roztřásl
-
Taiki: při jeho posledních slovech jsem měl pocit, jako by se má hlava rozletěla na miliardy kousků ''J-já, jsem, m-mrtvý ?'' otázal jsem se tiše a bolestivě
-
Bůh smrti: ''ne, nejsi mrtvý, ty jsi duše, duše jež je jenom má'' začal jsem se opět hlasitě smát
-
Taiki: ''t-tvá ? k-kdo jsem ?'' mluvil jsem stále tiše, jeho smích, byl tak, bolestivý
-
Bůh smrti: ''ano, jsi jenom můj'' kolem taikiho nohy se začal dělat řetěz a u jeho nohy se vytvořila díky jeho hříchům koule o velikosti míčku, ovšem tu hned po vytvoření popadl jakýsi oheň a celá zhořela ''hmm ?!'' vykřikl jsem vztekle ''jak se opovažuješ ?!!!'' zařval a celý svět se otřásl ještě víc, v tu chvíli, všechny duše pociťovali ohromnou bolest
-
Taiki: ''c-co ?'' vůbec jsem nevěděl co se děje, byl jsem duše, byl jsem tady, a předemnou, byl někdo
-
Bůh smrti: Pozorně jsem sledoval jeho bídnou a slabou duši, avšak na malý moment jsem v něm zahlédl oheň natáhl jsem k němu ruku a jeho duši jsem vyzdvihl do vzduchu, v tu chvíli jsem spatřil ohnivou vůli, která byla v jeho duši, začal jsem se smát ''myslíš, že pomocí tohohle utečeš před mou mocí ?! bídnej špinavej červe ! ne ! tohle je jenom začátek tvého utrpení ! budeš trpět v lidském světě ! nechám ti tvé myšlenky které ti budou připomínat, na jaké místo půjdeš až chcípneš'' mím špičatým černým nehtem, jsem zajel do jeho hrudníku a Taiki začal křičet bolestí, začal jsem vyslovovat slova, kterému nikdo nerozuměl, byl to jiný jazyk, kterým nikdo neuměl. V tu chvíli se na Takiho hrudníku objevil znak, který znamenal že jeho duše je má ''od téhle chvíle, je tvá duše jenom má, nikdo jiný na ní nemá nárok'' zasmál jsem se hluboce ''ovšem musel jsem ti za to, poskytnout dar, od nyní budeš vládnout ohni a pokaždé, když tuto vlastnost použiješ, budeš cítit tu bolest ! bolest všech duší, které v tomto světě jsou, dokud nezešílíš !''
Najednou se Taikiho duše zmizela z tohoto světa.

Znovu zrození ("Reborn !")

Ze tmy jsem najednou začal pociťovat cvrlikot ptáčků, zvuk tekoucí vody a sluneční svit, který hřál mé tělo, otevřel jsem oči a před očima jsem spatřil onu postavu, kterou jsem zahlédl ačkoliv jenom na sekundu, tak mi způsobila to, že jsem hlasitě začal křičet. Cítil jsem že má hlava vybouchne, z toho co jsem tam viděl, chytl jsem se za vlasy a začal jsem se svíjet v bolesti, mé tělo začalo hořet, v tu chvíli jsem začal křičet ještě víc, ne kvůli tomu, že by mi oheň ubližoval, ale kvůli tomu, že jsem začal cítit nářeky duší a jeho hlas. Držel jsem se za vlasy, div jsem si je bolestí nevytrhl, po chvíli oheň zmizel a já společně s tím omdlel.

Téhož dne se probral i Taikiho kamarád, který z toho co se stalo prodělal šok a nepamatoval si, že byli v nějaké jeskyni, jediné co si pamatoval, byli lži, které řekli ti dva rodinám, proto se vydal Taikiho hledat, po pár minutých, jej nalezl na nějaké louce ležet, v bezvědomí, netušil co se mu stalo, ale vypadal hrozně, proto se jeho kamarád rozhodl Taikiho zanést do nejbližší nemocnice. Jakmile se Taiki probudil, viděl kolem sebe své rodiče, dřevěné figurky a v ruce svíral čelenku Konohy, pro něj se to zdálo jako sekunda, ale vyplinulo z toho to, že byl více jak rok v kómatu, kdy jeho podvědomí zpracovávalo vše z těch několika sekund ztrávených v jiném světě a připravovalo na to Taikiho psychickou i fyzickou stránku. Ten jakmile otevřel oči, byl již srovnaný s tím co se stalo, nevypadalo to jako by jej to nějak trápilo, rozhodl se nikomu nic neříct, pro dobro všech. Po pár dní Taikiho pustily z nemocnice a on nastoupil opět na školní akademii, kde byl již s novými žáky, jelikož jeho předešlí spolužáci byli již rok před ním. Nynější spolužáci v něm viděli, neschopáka, který propadl na studentstké akademii, a proto se Taiki odhodlal opět k dělání nesmyslných kravin, pošklebků čímž si získal mezi studenty ne uznání, ale přezdívku kašpar. Když někdo potřeboval rozesmát šel za Taikim. Avšak uvnitř, něj, choval smutek, smutek, který nevyplul a nevypluje nikdy na povrch, každou noc před spaním jeho myšlenky směřovali pořád k té a té samé věci, kterou byla jeho smrt, bůh smrti, mu věnoval i pocity z jeho smrti, která byla strašná. Díky těmto myšlenkám se Taikimu přestalo dařit v akademii a stal se podprůměrným žákem, stále myslel na onu věc. Nedokázal se s tím vypořádat, chtěl si o tom s někým promluvit, ale nikomu krom rodičů nevěřil a těm nechtěl přidělávat starosti. Nicméně i přes to že byl podprůměrný se mu podařilo prolést do dalšího ročníku, a takto prolézal s odřenýma ušima, stále sbíral odvahu na to, že se začne opět učit ohnivé techniky, ale bál se že se probudí obět jeho schopnost, takže se žádné neučil.

Pravý, nefalšovaný shinobi ! nebo ne ?

V jeho 12-cti letech, kdy nadešel den geninské zkoušky, si Taiki nadevše přál aby se mu podařilo postoupit na úroveň genina, dostavil se tedy na zkoušky, kde všichni začali průběžně předvádět své schopnosti ačkoli to nikdo neviděl, Taiki měl pod tričkem na ruce přivázanou čelenku konohy fronta postupovala a i když se Taiki dostal na konec řady, stále věděl, že brzy bude vyvolán, naštěstí, vše zvládl, sice ne na výbornou, ale zvládl. Ani mu to nijak nevadilo, byl průměrný student, s vyjímečnou schopností a tak Taiki obdržel právoplatně konečně svou čelenku, stal se z něho Genin. Jelikož na Taikiho nezbylo místo v týmu, byl přiřazen k dočasnému sensei, který mu zadává jednoduché mise, které může splnit on sám ale jeho tréninku se moc nevěnuje, Taiki se postupem času konečně vyrovnal s tou událostí a místo na kterém byl teď mu začalo vyhovovat. Plnil mise pro dobro vesnice, nemusel se učit katon, jelikož se mu sensei nevěnoval a byl shinobi a tak tomu je do dnes.

Avšak, co dále nachystal osud našemu malému Taikimu ? Brzy uvidíme....

Techniky + Body:

---

Chcel by som povedat ze to to je neuveritelny popis postavy fakt potlesk .

Wow XD Taiki XD Tak tohle se mi moc líbilo. Opravdu monumentální návrat.
Takže ti mám změnit barvu i hodnost, což?

Velmi pěkný, opravdu Jsem rád, že se vrací staří hráči, o kterých mi Shijin vyprávěla. Myslím, že je to další krok kupředu

Fakt pěknej životopis čumím *.*

Áno, šup tam s tím a děkuji, těší mne že se vám to líbí, psal jsem to asi 5 hodin xD do 6 do rána, také jsem se dotkl jako Taiki hranic smrti xD

Páni *zírá s otevřenou pusou* to je dost úžasný a na schválení jak dělaný za mě třikrár ANO postupujete