Sněžný Les

Je to místo kde přebývají Bílý vlci.Do lesa se nedá dostat jelikož je kolem něj položená bariéra.Takže jediný způsob jak se tam dostat je že povoláte vlka který vás přenese.Jediný známí klan který dokáže povolávat bílé vlky je klan Reigi z kterého žije už jen Tatsuo.Lesu vládne Král Vlků Kenrou který by se mohl sílou srovnávat s ocasými démony.Kenrou znal všechny z klanu Reigi ale nechce o něm Tatsuovi nic říct a kdykoli se zeptá Kenrou mu řekne že na odpověď ještě není připravený.I když to tak podle jeho chování nevypadá bere Tatsua jako své mládě a všichni vlci tento názor respektují a proto Tatsua poslouchají na slovo.Kdokoli by se chtěl naučit Kuchiyose bílých vlků musel by mít svolení od Tatsua a sám Tatsuo by ho to musel naučit.

MIWO

" Tady počkej hned sem donesu Tatsuho.Nikdo ti tady neublíží. "
Řekla Miwo Shinji když jí sem přenesla a objevili se na mostě uprostřed sněžné krajiny po které se potulovali bílý vlci.Potom Miwo zmizela.

Miwu mne dovedla až sem. Rozhlížela jsem se a hledala Tatsua pohledem.

Najednou se tu objevila zase Miwo a držela za ruku Tatsua."Dobrá ted se vrat zase zpět a hlídej můj pokoj."podíval jsem se směrem k miwo."Rozkaz Tatsu"potom zase zmizela a já se podíval na Shinji."tak tady nás nikdo nebude rušit a ani náš rozhovor neuslyší."usmál jsem se.

Přikývla jsem.
"Pokud mne tu nehodláš nechat, je vše v pořádku." rozesmála jsem se.

"Neboj nechcu naštvat krále.Zajímalo mě jenom co je zač ten kámen který jste chtěli."
Potom jsem se porozhlédnul po krajině a usmál jsem se.Stáli jsme na dřevěném mostě pod kterým protíkala řeka.

"Ryuuji je můj přítel. A ten kámen... Pro Konohu a proto, aby ovládl blesky." odvětila jsem po pravdě. Prsty jsem přejela po zábradlí, ale pak jsem je stáhla blíž k tělu a zkřížila na prsou. Tím jsem zároveň přitáhla kimono. Byla mi tu zima.

Všiml jsem si toho co udělala."Je tu chladno že? Proto to tu mám tak rád je tu chlad a klid.Můžu se tu soustředit a nikdo mě neruší."usmál jsem se na ni a ještě dodal."Takže blesky říkáš to by se mi mohlo hodit.Ještě jedna otázka.Proč si na nás byla tak mírná když jsme bojovali?."

"Protože jsem vás nechtěla zabít. A upřímně o moc víc silná nejsem ani já. Mohla bych použít jednu techniku... Silnější.... Ale tou bych vám mohla opravdu ublížit." pokrčila jsem rameny.

"hmm zajímavé.No nic to je asi vše co sem chtěl vědět.Na oplátku že si mi vyhověla ti odpovím taky na tvé otázky jestli tedy nějaké máš."Podíval jsem se na ni a čekal na reakci.

"Proč se chováte tak odtažitě? Ukrýváte se. Ruki by mohl sílit a zůstat ve své vesnici. Neznám Sunu, ale přece.... Mohl žít s matkou. A ty... Ty máš domov kde?" zpytovala jsem ho zvláštním, smutným pohledem.

Já domov nemám.Když jsem byl malý byl jsem nalezen v lese a starali se o mne lidé z menší vesničky ale tu potom vyvraždili takže nevím odkud pocházím nebo po kom mám tyto schopnosti.A Rukimu něco dlužím takže muj domov je ted tam kde je on.A nepříjde mi že jsme odtažití jen tě neznáme a nepřišla jsi s moc přátelskými úmysly.

Opřela jsem se znovu o zábradlí, takže jsem se nedívala na něj.
"Můj klan.... Je rozsáhlý... Už jako malá jsem si přála odlišit se, nepoutat se jen k boji na blízko." polkla jsem. "Domov nic nenahradí, ale byl ještě jeden člověk. Člověk, který mi umožnil učit se tak, abych se zároveň dokázala odlišit. Má sensei." na chvíli jsem se na něj otočila.
"Seděla jsem před kanceláří Hokageho a čekala na něj, když jsem poprvé spatřila jedno z Reininých draků. přinesl tělo mé mrtvé sensei. A já... Já byla jen Genin. Nemohla jsem zabít ani tu stvůru." ušklíbla jsem se.
"Připadala jsem si, jako kdyby zničila část mé rodiny. Nedalo mi to a zvědavá jsem rozevřela list, který byl u jejího těla. Psala, že -Žáci překonají své učitele - a já pak častokrát přemýšlela, jestli dokáži svou sensei někdy překonat. Rodiče mám. Starší sestru a mladšího bratra. Ale jsou věci, které shinobi musí zvládnout sám. Jednou z těch věcí je život. Měl bys hledat svou minulost. Já bez té své nedokážu žít. Jsem asi blázen. Dívka, která spala s nukeninem a Uchihou k tomu, chodila s nejlepším lékařským ninjou v Konoze a zároveň pořád malé ustrašené děcko. Pomsta... Netušíš, jak moc jsem se té vaší lady toužila tenkrát pomstít. Ještě pořád myslíš, že nemám důvod tu někomu ublížit? A přesto ne. Přesto bych vás raději chránila. Nikdo nemá právo brát život.. Když ho nemůže dát. Dokonce ani shinobi."

"Chápu tě ale stejně na Lady Reinu názor nezměním ujala se mě když jsem ted přišel a začala se o mě starat jako kdybych patřil do rodiny a tím si získala moji důvěru.A svoji minulost hledat budu ale až splatím svůj dluh Rukimu možná se dokonce stane že ji objevím v jeho službách.Pocit bezmoci moc dobře znám když mi vraždili blízké nemohl jsem nic udělat.Jen díky jisté osobě je ze mě ted to čím jsem a za to sem jí neskutečně vděčný.Život by se brát neměl s tím souhlasím ale jakmile někdo ohrozí mé přátele jsem schopný udělat vše proto abych je ochránil."Zahleděl jsem se do řeky a potom do dáli a sledoval vlky jak běhají po lese."Myslím že je čas aby jsme se vrátili a zase si uvědomili na kterých stranách stojíme.Možná někdy v budoucnu bude možnost aby jsme se takhle bavili a nemuseli to před ostatníma skrývat.Co ty na to?"Podíval jsem se na ni.

"Myslím, že odejdeme. Vrátíme se do Konohy. A já ti slíbím, že pokud někdy budeme stát proti sobě v boji, neublížím ti. Spíš mne jednoho dne překonáš. Mým úkolem není stát na žádné straně ani být silnou nebo vůdkyní. Jsem jen obyčejnou kunoichi, která by si ráda nechala své ideály... A oni se přitom vytrácí rychleji a rychleji." čekala jsem, až se zase objevíme někde jinde.

Zničeho nic se objevila Miwo a přenesla jí zpět k hranici.

Já jsem tu stále stál a přemýšlel o tom co mi řekla.Potom se Miwo vrátila a přenesla mě zpět do mého pokoje.(Přesun)

Po chvíli jsme se objevili na zasněženém mostě.Pořádně jsem se nadechl čistého a studeného vzduchu."Konečně jsem zase tu."pomalu jsem vydechl a podíval jsem se na Miwo."Běž napřed ještě si musím něco promyslet."jenom se na mě usmála a cupitala pryč.Já jsem měl oko se Sharinganem stále zavřené a ulevilo se mi když se mě na to neptala.Zakryl jsem si oko páskou a přemýšlel jsem co řeknu králi.

Stál jsem tu dlouho dokonce nejspíš uběhlo několik dní."Achjo co mu mám říct?"chvíli jsem ještě přemýšlel."Nechám to na jindy."Zavolal jsem k sobě Miwo.Ta hned pochopila že nejspíš nejsem připravený a poslala mě zpět.Zmizel jsem v obláčku dýmu zpět do Oto.