Ramena řeky Amymoné a země kolem (sídlo Hydry)

First topic message reminder :


Sídlo Hydry. K řece se nemůže nikdo dostat, pouze opačné přivolání. Pěšky se sem nedostanete. Ovzduší kolem je pokryté jedovatou mlhou, která zabije všechny zvířata. Proto zde není slyšet ptačí zpěv a ani další zvířecí zvuky. Je zde naprosté ticho. Jedovatá mlha působí i na lidi, ale nezabije je, jen je po chvíli uspí a neproberou se dokud se nedostanou na čerství vzduch.

(Měla bych ti tento komentář smazat v zájmu toho, že krom příspěvků do hry jsem toto téma uzavřela... Myslela jsem, že když to napíšu s Caps Lockem, bude to pochopitelné.)

Hele já proti ní nic nemám, jen se mi nelíbí, že se tu objevujou lidi, kteří tu nemaj co dělat!

(Výborně... takže, teď počkáme na odpověď Yuuki ještě... )

{Ako prepáčte ja som to nečíítal .... ale ja to chcem spraviť tak aby ste sa nehádali a ja viem NEMAL SOM SEM ÍSŤ preto môj názor nechcite ja viem že som sem ísť nemal že som spravil zle a je nemožné aby to naruto dokázal preto hovorím keď tak že čo sa tu udialo po tom čo som tu bol ja nech nieje a malo by to byť potom vyriešené a žiadne ďalšie hádky nechcem aby kvôli mojej hlúposti tu hádali ľudia .
Ešte raz potom keď tak prepáččte !)

(Omlouvám se nemám na tohle čas musím řešit i záležitosti ve své vesnici takže jdu odsud.)
Otočil jsem se a pak jsem odešel pryč.Portálem jsem se potom dostal zpět do Kemono.(Přesun)

Objevili jsme se v blátě. Sklonila jsem zrak a podívala jsem se k zemi.
Už zase! To pořád musím končit v blátě?
Povzdechla jsem si. Jako vždycky tu nebylo slyšet žádný zvířecí zvuky. Čvachtavým zvukem jsem vyšla z toho bláta na pevnou zem. Bylo tu však slyšet voda, ale nebyla vidět. Všude byla mlha.
"Tak který meč jsi chtěl?"

Pozrel som sa na blato pod nohami ale iba na chvíľu lebo potom som sa obzeral stále okolo seba. Bola tu pekné hmla to sa mi páčilo. Rozhliadal som sa okolo seba a zároveň odpovedal ,,H..Hiramekarei,, odpovedal som jemne zaskočeným tónom.

V pravidělných intervalech se rozléhalo narážení vln o zem. Následně pokračoval plazivý zvuk. Stále nic nebylo vidět.
"Áááá, naše Shirio-chan přišla na návštěvu!"
"A přivedla si přítele."
Už zase začínaly s tou svou kecavostí.
"Omlouvám se, ale zase od vás něco potřebuji."
Bylo zde slyšet jen neurčité zvuky, které připomínali vrčení. Čekala jsem, co mi na to řeknou. Mlha byla hustá než posledně a začínala jsem pociťovat její účinek. Začínala jsem být ospalá. Konečně jsem z mlhy uviděla jednu z jejich hlav.
"Chceš tohle, že?"
Vyplázla jazyk, na kterém byl svitek. Jen jsem kývla a sáhla jsem po tom svitku. Podívala jsem se na Atara a čekala jsem jeho reakci.

(
Takhle vypadá, ale nevidíš ji. Jen jednu z jejích hlav )

Zostal som v pozore po čudných zvukoch. "Hm čo to je?" pýtal som sa sám seba a vyšiel som smerom za Mizukage z blata.
Z hmli sa vynorila akási hlava ale hlas bol iný ako som počul predtým. Vyplazila jazyk na ktorom bol nejaký zvitok. "Zapečatenie zbraní, šikovné" bol som prekvapený ako si Mizukage zabezpečila vzácne veci, dokonca viac ako som čakal.

Rozbalila jsem svitek. Použila jsem přivolávací techniku a vyvolala jsem určitý meč.

Nechala jsem ho ležet a svitek jsem opět smotala. Ruku jsem natáhla na stranu. Ucitíla jsem na kůži její slizký jazyk. Sevření svitku jsem povolila a ten opět skončil v její tlamě. Mezu zuby šlo vidět světlo, což znamenalo, že svitek je opět v bezpečí.
"Měla by sem chodit častěji."
Ozval se hlas odněkud z mlhy.
"Jo je nám tu bez tebe smutno."
Pousmála jsem se.
Tohle jejich klábosení mi opravdu chybělo.
Pomyslela jsem si a usmála jsem se.
"Tak co? Chceš ho?"

,,Mo..môžem?,, oči sa mi ligotali ako malému decku ktoré dostalo hračku po ktorej túžilo. Prišiel som k meči a kľakol som si a chystal som sa ho dotknúť. Hoci som na tento meč nečakal nejak extra dlho predsa len to bola väčšina doteraz prežitého života.

"Myslíš si, že kdybych ti ho nechtěla dát, tak bych tě sem vůbec brala?"
Únava byla větší a větší. Ta mlha dělala své. I Ataru musel pociťovat únavu. Vypadal jako malé dítě, který dostal svoji hračku.
Jen doufám, že dělám dobře!

,,Ďakujem Mizukage-sama,, "Ja vás ani nikoho iného nesklamem prisahám" pocítil som únavu ale myslel som si že je to z toho môjho tréningu. Vzal som Hiramekarei a trochu sa okolo rozvírila chakra ale iba na chvíľu. Ja som pocítil ako keby niečo preletelo celým mojím telom a zase sa to vrátilo do meča. Po tomto som si Hiramekarei upevnil do púzdra na chrbte ktoré som si vytiahol zo zadného vrecka. Takto kompletný som sa otočil na Mizukage ,,Môžeme,,

Sledovala jsem ho, jak si vzal meč. Pak si ho připevnil na záda. Už jsme tu byli dlouho. A mlha byla vážně intenzivnější než obvikle. Ani tak obrovné zvíře, jako byla Hydra, nešlo vůbec viděť. Se smíšenými pocity jsem kývla. Oba jsme zmizeli v obláčku kouře.
-přesun jezero-