Akademie

First topic message reminder :



V Akademii se můžete zdarma naučit některé ze všeobecných technik, nebo dostat výcvik na medika, specializovaného shinobi nebo Tokubetsu Jounina.

Techniky zdarma k dostání

D rank:

C Rank:

Jelikož jsem s květinami, které zablokovali můj útok vůbec nepočítal, nečekal jsem ani útok a tak mě zasáhla plnou silou.
jak .. zničující ..

seděl jsem na větvi a měl jsem zapálené cigáro, které jsem čas od času popotáhl, krom pokuřování jsem se také zaměřoval na souboj který probíhal kousek odemne ''jakej d*bil by zničil stánek z cigárama, tohle už vážně ty d*bilové přehnali''
měl jsem založené ruce a můj hlas nebyl zrovna moc slyšitelný, říkal jsem si to spíše pro sebe

Sadol som si opať teda lepšie čupol si a pozoroval som suboj no v zapetí očkom sledoval to dievča čo zničila moje fuuma shuriken ako nič.

Zasáhla jsem ho pěstí do břicha a odletěl několik metrů, než narazil do stromu.
Došla jsem k němu a ruku v rukavici jsem mu položila přímo na srdce. Dívala jsem se mu přímo do očí, ještě jsem neudělala poslední krok.

Podíval jsem se na ní a dost těžce dýchal, jelikož jsem si o strom skoro vyrazil dech,k tomu už jsem byl dost pomlácenej a bez chakry.
"počkej .. ty si vezmeš můj život .. a já chci něco na oplátku" z posledních sil jsem jí přitáhl k sobě a políbil jí.
" .. teď teprv .. můžu spokojeně jít" usmál jsem se

Už poněkolikáté se mi dnes v ruce objevil meč. Když si mě k sobě přitáhl, hladce mu projel břichem. Zavřela jsem oči a nechala lístky irisu, aby mu zranění obklopily a pomohly mu od bolesti. Jediné, co jsem teď mohla udělat.
Když jsem od něj odtáhla, otevřela jsem oči a snažila jsem se mu opětovat úsměv.
Viděla jsem, jak z něj vyprchává život.

Naposled jsem ještě pohlédl na Lizzy a těla Daie a Hitomi, než ze mě vyprchal i poslední kousek životní síly.

Vytáhla jsem meč z jeho břicha a lístky, které stále byly u zranění s ním najednou splynuly. Vypadal naprosto nezraněně...jakoby spal. Meč opět zmizel a já doufala, že dnes už ho nebudu muset přivolat zpět.
Opatrně jsem položila jeho tělo na zem, pak jsem se otočila a v očích jsem měla opět chladný, nepřístupný výraz.

Sklopila jsem pohled. Zase jsem viděla, jak umírá další známý člověk. Myslím, že tohle už je moc..Zvýšila jsem sílu pečetě a vznesla se do vzduchu. Ocáskem, který jsem díky pečeti měla, jsem popadla Daisukeho tělo a s tělem jeho dvojčete a dívky, kterou jsem brala jako svou matku, jsem se prostě rozletěla pryč (Přesun).

Videl som ako dievča zobrala telá a presunula sa preč myslim že nemalo cenu ju nasledovať.
Po jej odchode v Konohe zavládlo ticho zvalila sa na nan temnota milion mrtvých tiel a nik nevedle prečo.
No Kononu napadli tý čo by si to o nich človek nikdy nepomyslel.
Chvílu som nad tym premýšlal ale tom siom to vypustil s hlavy skoval som si do vačku píštalku čo som mal od ten nukeinky.
Musel som zistiť čo je s ostatnými Crystal a Raidon a hlavne si treba pohovoriť s Hokágem že čo sa vlastne stalo a o čo išlo.
Bol osm vyčerpaný a unavený no dufal som že už žiadny boj nebude to by malo moje telo udržať v stabilite pomali som začal kráčať.

Šla jsem pomalu mezi troskami, které zbyli z akademie. Najednou přes oblohu přeletěl stín a o okamžik později přede mnou přistál tmavě modrý drak, z jehož hřbetu seskočil leopard. Položila jsem mohutnému zvířeti složenému z lístků ruku na čumák a drak se rozpadl na lístky, které se mnou potom splynuly.
Vykročili jsme pryč, cestou nás dohnala Shi, která boj sledovala odněkud z ústraní.

"Fuj dík za zachranu nesnáším suiton že já vul nenechal vybuchnout ten krystal" podíval jsem se na odcházející ženu.
(přesun)

Jen jsem se na něj ohlédla a pak jsem pokračovala dál (přesun)

Dělníci už sem naskládali dřevo.
"Práce volá."

Došla jsem k akademii a rozhlédla se. Na místě budovy stálo několik černých ohořelých trámů, země před zčernalou plochou byla rozštěpená a jediná věc, která vypadala neporušeně byla lavička, na které jsem před tím seděla.
Povzdechla jsem si. Nesnáším manuální práci.

"Můžete nějak použít vaše techniky? podíval jsem se.
"Škoda, že nemám Mokuton."

,,Ano, škoda...'' Chtěla jsem mluvit dál, přerušilo mě hlasitá rána. Podívala jsem se směrem, odkud přišla a uviděla černý dým. Když se rozplynul, těch několik zbylích trámů leželo na zemi a mezi nima byla tygřice zamazaná od prachu a s provinilým výrazem v očích.
Shirayuki-hime!
Promiň. Zašvitořila a pak přiběhla k nám a zadívala se na Itachiho. Woow...a to je kdo? Posadila se přímo před něj a se zájmem ho pozorovala.

Se zdviženým obočím jsem sledoval její zvíře. Zvláštní.

Shi zamrkala a stále ho nedočkavě pozorovala. Po chvíli její nadšení opadlo a zatvářila se neuvěřitelně smutně. On...nemluví. On na mě nemluví! V očích jí zajiskřilo.
Povzdechla jsem si a prohrábla jsem si vlasy. ,,Shi, Hokage. Hokage, Shi. Stačí?''
Netrpělivě jsem se na ní zadívala.
Jenom zavrčela a postavila se. Až na mě promluví. Postoupila o krok vpřed a drkla do něj čumákem. Mluv. Téměř mu to přikázala.

"Ahoj." řekl jsem a přidržel si copy, které začaly ve větru vlát.

On mluví... Zatvářila se fascinovaně, jako by to byl osmý div světa. Vůbec neváhala a přitiskla se k němu, čímž jasně dala najevo, že chce hladit. Vůbec ji nezajímalo, že ho ušpinila černí.

Povzdechl jsem si velice tiše a pohladil ji za ušima.
"Kde jsou ty doby, kdy jsem hladil žraloka."

Já umím vytvořit žraloka. Chceš to vidět? Zeptala se nadšeně, pak se ale zatvářila uraženě a trochu zmateně. Tygřice se ti nelíbí? Sklopila uši.

"Líbí, líbí." znovu jsem ji pohladil.
"Jen, trochu nostalgie."

Jo... Naklonila hlavu na stranu a zavzpomínala. Kisame byl týpek... ,Řekla' tak trochu nepřítomně.