Město skryté pod vodou

Staré město, ukryté na dně velmi hlubokého jezera. Žijí zde vydry, se kterými už od pradávna podepisoval smlouvu o přivolání klan Hoozuki. Město je před lidmi chráněné hloubkou a iluzí falešného dna.

Objevila jsem se ve vodě. Zmateně jsem se rozhlédla. Vypadalo to, že jsem nedaleko dna.
Oh, takže, buď něco nevyšlo a nebo to jsou ryby, povzdechla jsem si.
Pak jsem si všimla, že jsou na dně nějaké budovy.
To je zajímavé, vypadá to moc pěkně, zamířila jsem k nim.
"Hej, budeš mě ignorovat ještě dlouho?" ozvalo se mi těsně za zády.
Rychle jsem se otočila. Byla tam oranžová vydra.
Že by přece jenom vydry? Začínala jsem mít lepší náladu.
"Ty umíš mluvit pod vodou?" naklonila jsem hlavu zvědavě na stranu.
Hele, mládě, to ti měli říct, nežli tě sem pustili, že máme stejné Kekkei genkai jako ty.
"Ehm, no něco takového v tom svitku skutečně psali, ale asi jsem to nějak špatně pochopila," rozpačitě jsem se podrbala na hlavě.
Ve svitku? Ty si se to učila ze svitku? Ale si z klanu Hoozuki, že jo? vydra se na mě podívala podezřívavím pohledem.
"No, jistě, já totiž...." vydra ledabyle zamávala packou a skočila mi do řeči.
Jó, jó, na seznamování bude spousta času později. A předpisi říkají,že tvůj partner je ten, který se objeví přímo u tebe, což ty jsi se evidentně objevila, takže, já to jdu nahlásit vedení. Ty tu na mně počkej. A pak budeme mít čas na představování. Jen to dořekla, už mizela u dna.
Ehe,fajn, trochu mně to zarazilo,ale zůstala jsem na místě.

Za chvíli se přiřítila zpět s obřím svitkem přivázaným na zádech.
Ehe, jak to, že unese něco třikrát většího než ona, zatraceně? napadlo mně, když jsem se na ní dívala.
Musela to vyčíst v mém výrazu, protože se zasmála a řekla.
"Jsme ve vodě, chápeš?"
Pak předemnou roztáhla svitek.
"Tak, podepsat a bude to hotové."
Chvíli jsem se dívala střídavě na ní a na svitek.
"Ehm, já vím, že se to má podepsat krví, ale, jak to mám udělat pod vodou?" nechápavě jsem se na ní podívala.
"Zvládli jiní, zvládneš taky. Prostě se kousni do prstu a rovnou jím piš."
Fajn, kousla jsem se do prstu a začala psát. Kupodivu to tam vážně drželo.
Když to bylo hotové, vydra svitek zase zarolovala a ten okamžitě potom zmizel.
Tak to by bylo, řekla vydra a z jejího hlasu bylo cítit určité uspokojení,mimochodem, já jsem Chikako a ode dneška budeme spolu pořád, pravděpodobně až do smrti, takže si myslím, že se brzo poznáme líp.
Podívala jsem se na ní. "Já jsem Roka," usmála jsem se. Pak mi došlo, co říkala. Vytřeštila jsem oči." Jak to jako myslíš, to "pořád spolu až do smrti" ?"
Chikako se na mě nechápavě podívala. Od nynějška jsem tvůj partner. Budu pořád s tebou a budu na tebe dávat pozor, ty zase budš dávat pozor zase dávat pozor na mě. Tak to přeci chodí.
Snažila jsem se to pochopit.
"Ehm, dobře," přikývla jsem, " a na co jsem tedy podepisovala tu smlouvu?"
No přece pro případ, že by jsme potřebovali přivolat ostatní, podívala se na mě udiveně, zřejmě překvapená, že to nevím.
"Každopádně, teď není čas na tlachání, Roko, tvůj sensei u vás ve vesnici se o tebe určitě už bojí. Takže, jdeme!"
Posadila se mi na rameno a v tu chvíli jsme od tamtud zmizely.
(přesun)

Stal jsem na pevnině a díval se kolem.No toto místo vypadá dobře.
Skládam pečetě Kuchiyose no jutsu.Přede mnou se objevila malá chobotnice kterou jsem poslal ověřit dno.Najednou se vynořila z vody .Chobotnice:Je to tak 200 m nic nenormálního.Přikyvl jsem nuže dobře chobotnici jsem odvolal.
Toto bude parádní místo na naučení se chytat ryby.Zahlédl jsem prut a připevnil na něho šnurku z žižalou.A ta atmosféra parádní místo na odpočinek.
Zahodil jsem vyrobený prut do vody a na chvili si zdřímnul.
Hladina se občas kole mě pohnula ale ja si ničho nevšimnul jeliokž jsem usnul.
(o žadnych vydrach nemam paru jen aby jste věděli)

Najednou se na břeh vedle něj na břeh vyhoupla vydra s rybou v puse a začala jí požírat. Nijak se nelišila od těch, které Shi už viděl. Tedy, kromě toho, že byla modrá. Plně se věnovala rybě a jeho jednoduše ignorovala.

Najednou jsem se probudil jelikož jsem uslyšel vynoření a tušil jsem že bych mohl na ten prut už něco chytit.Otevřel jsem oči halo je tam někdo odpověděl jsem jelikož jsem viděl že ja nic nechytil.Postavil jsem se a rozhlížel kolem vydra se najednou potopila a ja ni nestihl zahlednout.Asi se mi jen něco zdálo.
Posadil jsem se do polohy v které jsem už předem seděl .Tak zase od začátku.
Znovu jsem zahodil prut do vody.

Ačkoliv se mohlo zdát, že se pod hladinou nic neděje bystřejší pozorovatel by si všiml, že se z pod hladiny na Shia upírá čím dál tím víc očí. Byly schované ve stínech, ale přes to se dali zahlédnout. Bylo téměř jisté, že by z toho měl případný pozzorovatel velmi nepříjemný pocit. Shiův prut se ani nehl. Ryby totiž rozhodně nemají ve zvyku ukazovat se na místě, kde je taková koncentrace vyder.

Když jsem spal měl jsem takový divný pocit.Nedalo mi to a musel jsem se pořadně rozhlédnout Ten poct toto není normální.Prut se najednou ponořil pod vodu co to je ja na strašidla nevěřim ,ale toto.vydry začali plavat čim dál tím víc ke břehu a ja si začínal všímat že se tam něco hybe.Myslel jsem si že jsem našel klidné místo a přitom to tu ma asi někdo už rezervované.pořad jsem se díval na vydry.
Tak stačí říct řekl jsem si sám pro sebe.Prut jsem schoval na záda jelikož se mi asi bude ještě hodit a vydal se pomalým krokem pryč zase neznámo kam.
(presun)

Nevím co mě zde přivedlo zpět ale asi ta atmosféra.Važně je to tu velmi jiné než jinde.
Ale co ty vydry ,no možna si časem zvyknou.Projistotu jsem si si to obešel z druhe strany ale zajímalo ny mě zda je to jezero .Je pravda že je to tu tak velké
Rozhlížim se kolem .Žadna není vidět asi zrovna zde nejsou.
Vytáhl jsem prut a začal rybařit konečně se mi to podařilo ryba zabrala.Už jsem si představoval jak si ji opeču a sním.Ryby paráda ne ne že bych je nechtěl ,ale asi si ji odložím na zítra. Položil jsem rybu na kámen u řeky a lehl si na balvany což mi nevadilo také na tvrdém totiž jde usnout.

Vydra
Sotva Shi usnul, vyskočila na břeh vydra, sebrala rybu a rychle s ní utekla do vody.
To tak, být si tu klidně může, ale tolerovat, aby nám kradl ryby to ne!

Zdálo se mi zrovna že je dalši den a já si pochutnávám na překrásně opečené rybě.
Když tu najednou se objevil zase ten pocit že tu nejsem sám.Hlavou jsem pořad ležel na kameni ale všiml jsem si že ryba zmizela.Ach to ty vydry zase no uvidíme kdo vydrží déle.(klidný ton) Dal jsem na kámen trošku jídla které mi zbylo z minulých dní a pozoroval co se bude dít dále.Byl ve střehu jelikož tu vydru nechtěl nechat utect z jeho jídlem.

Vydra
Ten člověk si na kámen rozložil jídlo. Rozhodli jsme se to s ostatními brát jako pozvání. Mrštně jsem vyběhla z vody a namířila jsem si to rovnou k jídlu, které jsem vzala do pusy a chystala se s ním utéct.

Ihned když jsem si všiml že je na místě sem ji chytl.Tak to ne to je moje jídlo.Tak to nepude.Chytil jsem ji pevněji.Ale co to.překvapivým tonem jsem si zase řek sám pro sebe.Viděl jsem dalsí vydry které ,když viděli že mam jednu z nich ihned se do mě pustili .Ne tak to nepujderychle jsem upustil vydru a vyšpylhal na strom.S čím sem si to jenom začal.díval jsem se na ně ze stromu.
(ted uz tu nebudu tak když tak potom)

Vydra
Hned jak mě chytil jsem se rozpustila na vodu, takže ani neměl čas mě pouštět. U jeho nohou jsem se opět zformovala a kousla jsem ho do ní. Pak jsem i s jídlem vítězoslavně odběhla do jezera.
(ok )

Seděl jsem tam tak a pozoroval vydru jak odchází zpět do domu ale víc mě zaulajo jak se rozpadla na tu vodu a zpět zformulovala.A člověk by řek že vydry nemají žádnou inteligenci.Spomínka na tu vydru jak odchází mi zustala v paměti a nechtěla pryč.Ale pokažde když jsem si nato vspoměl usmál jsem se.
Co budu jíst ,ja vím že červy to jsou samé bílkoviny ale já s tím nevyžiju,něco budu muset vymyslet.Chvíli jsem tam tak seděl na větví a přemýšlel Vydry nemužou na stromy co jsem si vzpoměl ,takže zde jsem v bezpeči ,ale toto nejsou normální vydry to jde poznat. zeslezl jsem na zem.Odměřil jsem si plus minus bezpečnou vzdálenost ,aby kdybych něco zahlédl podle toho jednal a poté vzdalenosti jsem se přecházel kolem obrovitánského jezera a přemýšlel.Toto není normální to určitě není.řikal jsem si sám pro sebe.

Po delším přemýšlení jsem přišel na nápad.Asi odejdu ikdyž to jezero je něčím zvláštní ,ale čím?pomalým krokem jsem se vydal pryč a utápěl se ve vlastních představách čím by mohlo být zvláštní.
(presun)
(vzdávam to tu si člověk nemuže ani zarybařit)