Cesta po úbočí hor

First topic message reminder :

Tato cesta obepíná téměř celou vesnici. Je tu spousta zkratek, ale i slepých cest, takže pro toho, kdo cesty nezná, to není nejlepší volba. Chodívají tudy hlavně obchodníci, kteří si tak zkracují cestu k vesnici nebo potulní kejklíři. Najímají si na tyto cesty průvodce, kteří jsou ne vždy spolehlivý. V horách také číhají nukenini a bandité, připravení oloupit pocestné o vše včetně života.

Nepredpokladal som, že ich bude toľko. Mám iba dva veľké shurikeny.
Hodil som dva shurikeny na banditov. Každý na inú stranu a poskladal som pečate.

(Ehm, postupnosť je Shitaku, Riichi, banditi. Tak už to, prosím, nemente.)

(Nestíhám tolik postav XD )

Banditi 2,3 a 4
Všichni banditi padli k zemi mrtví.
Dva zabil Riichi svými shurikeny, další skočil pod klony Shitaka

Nukenin 2
Jakmile jsem zaregistroval, že už nemá vodu, udělal jsem znovu Zukkoku.

"Heh ty nemáš mozog jak vidím " zohol som sa a namočil si ruky a znovu som použil Suiton: Takitsubo no Jutsu

Zasmial som sa.
Dúfal som, že im ukážem svoje kekkei genkai. Ale zasa je lepšie, že to netrvalo tak dlho. Nič iné totiž neovládam.
Namieril som ruku na shurikeny a tie sa mi vrátili do rúk.
Až raz ten shuriken nechytím...

Nukenin
Stačil jsem už jen vykřiknout.
"Porazil mě... " nedořekl jsem, co jsem chtěl, ale pravděpodobně by to byla nadávka.
Narazil jsem tělem na ostrou skálu a zemřel jsem.

Sara
Skákala jsem na voze.
"Ano!" skočila jsem Riichimu zase kolem krku a odmítala ho pustit.

Babička a děda.
"Spravte ty kola!" zaječeli jsme oba najednou.
"Budeme si muset stěžovat na vaši práci, zničili jste nám vůz."

"Babička a dedo: budete radi že ste živý a k tým kolesám není problém povedal som kage bunshin no Jutsu a objavili sa 4 klony ktorý sa pridali k tým 4 a začali vozík niesť

Vrátil som Saru na vozík.
"Kolesá vám spravia v Kumo. Samozrejme z peňazí, ktoré by sme dostali za misiu."
Videli umierať ľudí a trápi ich povoz...

Babička a děda
Raději jsme zůstali z ticha a když jsme dorazili na místo, kam jsme chtěli, ani jsme se nerozloučili a zmizeli.

Sara
Věnoval jsem Riichimu polibek na rozloučenou a rozběhla se za babičkou a dědou.
Vůz jsme nechali u opraváře.

"Hmm dobre ideme do Kumogakure" a porozhliadal sa ešte
(presun)

To bude otravné hlásenie...
Následoval som Shitakuho.
(Presun.)

Vzhledem k tomu, že jako děti jsme tu s Toshim byli téměř pořád, jsem zdejší cestičky, zkratky a obkliky znal jako své boty. Z městských ulic jsem nás vedl rovnou na hlavní cestu. "Takže... dávej pozor, snaž se soustředit na své okolí a pozoruj co se kde děje... nepřekpokládejme tu lepší variantu, že nám přiběhnou přímo do náruče, ale tu horší, že tu budeme bloudit a hledat je, takže.. do toho!" pousmál jsem se a vydal se strmou cestou rovnou do hor.

Hai pozoroval som okolie či sa nič nedeje a bol som v neustálom strehu a následoval som Shoa

Bandita 1, 2
Probudil ho až zvuk kroků, často se stávalo, že sem někdo šel a pro ně to byla možnost, jak získat další a další peníze. Z vysoké skalky shlížel dolů a koho tu neviděl, nějací Shinobi.
"Ehej, brácho, hej, vstávej, no tak dělej!" Nevrle se obořil na mladšího z bratrů. A ne zrovna šetrně ho strčil.
"Hn, co je zase?!" Bránil se mladší a spražil staršího pohledem.
"Oběť jde!" Pronesl zálibně starší a shlížel dál ze skalky dolů.
"Co, he, kde?!" Vyhrkl mladík, značně při těle a přikradl se k druhému chlapci.
"Támhle dole, baka.." Vlepil mu políček.
"No fakt, ale co, co uděláme brácho?! Třeba jsou silní, třeba nám chtějí vzít naše penízky. co budem dělat?!" Hystečil mladší.
"He, co by. Pěkně jim zatopíme pod nohama!" Zálibně se usmál starší a pak jen lehce zatahal za drátek vedle jeho ruky.
Sho s Takasimem neměli ani ponětí, že dole je to poseté několika pastmi a že do jedné právě bez rozmyšlení spadli.
Z vysokého svahu se právě na ně začala sypat lavina kamení, jenže na každém kamenu byl výbušný lístek, a aby toho nebylo málo, přímo z vrchu na ně mířilo několik set kunaů v obrovské rychlosti. Jenže jen na některých z nich byli připevněné výbušné lístky, které vybouchly vždy, když se střetly se zemí.

všimol som si jak všetky tie veci začali namňa padať velkou rýchlostou vtej chvíli som si pomyslel že toto je asi môj koniec je to také rýchle že sa tomu nedokážem vyhnúť

Kameny, všechny ty kunaie a lístky jsem zaregistroval poměrně dlouho po tom, co se spustili, no jo, ten všímavější byl vždy Toshi, ale protože jsem byl vždycky rychlý, nikdy jsem tohle neřešil. Jednou rukou jsem Takasima strhnul k úbočí a skočil do jednoho z příkopů, táhnoucích se po celou dobu kolem cesty. Dopadl na zem, stejně jako já a oba jsme chvilku zůstali v díře ležet, než výbuchy přestaly. "To bylo trochu moc pohybu po ránu!" ušklíbl jsem se. "Tak... ukaž co je v tobě!" kývl jsem hlavou směrem k těm dloum, oběma nám muselo být jasné, kde jsou!

"Brá-chrácho, kde jsou?!" Zeptal se vynervovaně první z bratrů.
"Co já vím! Hlavně nebuď takovej posera a připrav se! Nebudu tě věčně tahat z plín" Ušklíbl se a odplivl si vedle, zdá se, že tahle slova vyburcovala mladšího k aspoň nějakému pohybu.
Starší seskočil o kus níž, obešel místo po výbuchu a spatřil je v příkopu vedle, tam byla jen jediná past, ale stejně parádně účinná. Znovu zatahal za drátek poblíž, který zaktivoval výbušné lístky přímo pod jejich nohama. Pak se úlisně usmál, vytáhl kunai a připravil si pár pečetí, kdyby to tady začalo být až moc horké. Mezitím mladší z bratrů. stále vyčkával v dostatečném bezpečí nahoře.

"Dop**!" vylétl ze mě a se jen stačil vyškrábat na nohy, zvednout Takasima a oba nás vyhrabat, stále v co největší rychlosti ven. Protože vstát z břicha na nohy zabralo docela dost času, výbuch mě zasáhl, měl jsem popálený leví bok a pravou nohu, ale jinak jsem byl v pohodě a protože jsem stál za Takasimem, ani jemu se nic nestalo. Momentálně jsem stáli na hlavní cestě a já měl na očích staršího z bratrů. "Dej si pozor, budou tu všude další pasti, nikdy nestůj moc dlouho a taky nebude pravděpodobně sám!" zvážněl jsem a postavil se dobojové pozice.

Dakujem sho postavil som sa zo zeme a povedal Toto si prehnal bandita povedal som pozrel som sa na neho urobil pečat vytiahol katanu
Shunshin no jutsu

Starší z bratrů si oba prohlédl a když zjistil, že ten prcek zmizel jen se ušklíbl. Jelikož on už měl dávno pečetě na Shunshin připravené, nemohl ho Takasimův Shunshin nijak zaskočit. Slyšelo se jen lehké otření Katany o kunai a pak už si starší z bratrů stál spokojeně vedle mladšího nahoře.
"Fajn, tak jak jsme to trénovali. Připraven? Musíme je udržet dole! Jakmile ti řeknu, uděláš to, jasné?!" Mladší jen přikývl, věděl, co udělat. Začal skládat pečetě, zatímco starší povolil další drátek, který způsobil, že přímo pod Takasimovými nohami se propadla země, nebylo to ani tak těžké, protože země byla už značně poškozená původními výbuchy.
"Tak a teď se zbavit toho silnějšího" Zamumlal si pro sebe a poskládal také pečetě, potom kývl na mladšího, který měl již pečetě dokončené.
"Suiton: Mizu Rappa!" Vyřítila se vlna a hned potom vykřikl starší. "Raiton: Jibashi!" Blesková a vodní technika se spojila v jedno a takle vražedná kombinace mířila přímo na Shoa.

sakra podomnou sa prepadla zem a ja som začal padať do neakej diery vo volnom páde so rýchlo zareagoval kusol si do prsta Kuchyiose no Jutsu

Kondor: Nazdar Takasimo povedal kondor Ahoj dostan ma hore prosím ta Jasné na kondorovi som viletel hore skôr než ma stihla zasiahnút neaká stých veci ktorú použili Bandity len som sa pozeral čo urobí Sho



Kondor: Meno:Dansei

"Shit!" prsknul jsem a poskládal pečetě. Vedle mě se objevil můj klon, vzal mě za ruku, roztočil mě a hodil ho vzudchu směrem k oběma bratrům. Naštěstí mě hodil dost vysoko, takže jsem vodu přeletěl a ve vzduchu začal znovu skládat pečetě. "Raiton: Jibashi !" vykřikl jsem a nechal menší i větší blesky zasáhnout nikolivě ty dva, ale skálu pod nimi, což způsobilo nové sesuvy půdy.
Sám jsem spadl na jednu z větví, odrazil se od ní, dopadl na zem a čekal, co ti dva.

"Heeeej, on letí! Hele brácho, on letí na něčem divným!" Vyhrkl mladší z bratrů a prstem ukazoval na kondora a Takasimu.
"Ne asi, tančí makarenu" Podotkl starší ironicky a protočil panenkami. On měl mnohem větší starosti než jeho pitomý bratr. Naštvalo ho, že se Sho tak lehce vyhnul jejich technice. A ty sesuvy půdy. Porozhlédl se, vytáhl z kapsy kunaie omotané silnými lanky a drátky a vyhodil je do vzduchu tak, aby se obmotali kolem nejbližšího stromu, samozřejmě jiném, než na kterém se usídlil Sho.
Chytil mladšího za ruku a společně se rychle zachytil drátku a s ním se přehoupl na onen strom na další skalce. Usídlil se spokojeně na jedné z větví a ignoroval bratrovo výkřiky jako jůů, jéé.. Opravdu, tohle byli teda výplody. Občas litoval, že ho vůbec musí tahat všude sebou.
Přestal zbytečně uvažovat a vyhodil další kunaie a drátky, měl v plánu zaútočit na Shoa. Kunaie se zapíchli těsně u jeho větve a drátky na nich se nečekaně obemkly kolem Shoovo zápěstí.
"Dekujem se brácha" Zamumlal a společně skočili dolů ze stromu, který se díky výbušnému lístku rozlomil v půlce a spadl. Tenhle výbuch způsobil, že se aktivovali výbušné lístky u Shoa. Ale tohle nebyl původní plán. Drátky, co měl Sho na ruce, tam nebyli jen tak pro nic za nic. Po nich se také rozprostřel oheň z výbuchu, stejně jako po všech lankách na zemi v Shoově blízkosti.
"A teď ten ve vzduchu!" Podotkl starší a vytáhl z brašničky několik kunaiů, které taktéž vybuchovali, házel je neustále, aby Takasima zaměstnal.

Pozor na Kunaye podotkol som a Kondor sa všetkým s lachkostou vyhíbal a smeroval oproti dvom bratom ked bol od nich asi 2 metre cca odrazil som sa od kondora smerom na nich urobil pečate Katon:Goukakyyuu no jutsu kondor sa vzdialil aby nanho nemohli útočit

Ani moje rychlost mi tentokrát nepomohla. Stačil jsem jen poskládat pár pečetí na Suiton: Suijinheki, ale to už lístek vybuchl těsně vedle mojí ruky. Vykřikl jsem bolestí, vařicí páry se prudce dotkli mé ruky, měl jsem ji spálenou až nad loket a to ne zrovna nějak jemně. "Ku** jak já nesnáším oheň!" zanadával jsem a sledoval, jak technika požárí vzniklý oheň.

Když na ně letěl ten proud ohně stačil křiknout na bratra.
"Pozor!" A hned nato poskládal pečetě. "Doton: Doroku Gaeshi!" Vykřikl a před ním se zvedla jakási hliněná stěna, připomínající štít. Ohnivou kouli to nezastavilo, stěna se roztopila, ovšem ohnivou kouli to zastavilo. Částečně. Pár popálenin staršího bratra neminulo, no dalo se to přežít.
Mezitím mladší z bratrů, začal konečně raiconálně uvažovat.
"Doton: Shinjuu Zanshu no Jutsu" Ponořil se pod zem, a jakmile se Takasimo dotknul nohou země, schmátl ho a dostal pod zem tak, aby mu koukala jen hlava, hned na to se vynořil.
A aby se Sho nenudil, vysílali na něj další kunaie, které vybuchovali a po zemi byli další ledva postřehnutelní drátky, sloužící jako pasti, ovšem jedny z posledních.