Kancelář Tsukikage

(Řekněme, že jsem přišla někdy dávno xDD)

Seděla jsem za stolem a pilně podepisovala listy, které se kupily na hromadách všude kolem mě.
Hluboce jsem vydechla. Tahle práce byla tak...unavující.
Zatímco já jsem pracovala, Shi se samozřejmě rozvalovala na pohovce a spokojeně dřímala, ani se sebeméně nesnažíc nedávat najevo, jak si užívá odpočinek.

„Pooojď už domů,“ ozvalo se mi v úpěnklivě v hlavě.
„Co doma?“ Oči jsem stále upírala do papírů, které jsem měla před sebou, ale vlivem Shiina naříkání jsem musela jednu větu vždy přečíst alespoň třikrát, abych plně porozuměla jejímu smyslu.
„Postel...“
Nevěřícně jsem zvedla oči od listiny a podívala se na tygřici.
„Celý den tady jenom spíš. Jaký je rozdíl mezi postelí a gaučem?“ Ušklíbla jsem se a čekala na její reakci.
„No...postel pro tebe?“
Opravdu se mě snažila přemluvit, abychom šli domů.
Rozhlédla jsem se po místnosti. Všechny kočky měly pozorně nastražené uši, tušili, že se něco děje.
Ještě chvíli jsem váhala, než jsem odložila papír, zvedla se ze židle a vzala si plášť.
„Jdeme domů,“ prohlásila jsem. Všechny přítomní se sborově svedli a společně jsme odešli. (přesun)

Před kancelář dorazil posel z Otogakure (nebo byl přivlečen, na tom nesejde): Nesu zprávu z Otogakure. Reina Kana je mrtvá. Zabil ji Naruto Uzumaki a celá Otogakure volá po pomstě. Kapitán ANBU Faito Dansaku chce vědět, zda může počítat s vaším spojenectvím.

Poskládala jsem se před kanceláří. Stáli tam dva leopardi a mezi nimi byl nějaký neznámý člověk. Je zde posel z Otogakure, oznámila jeden leopard. Oto? Co může Reina zase chtít?
,,Dobrý den,'' usmála jsem se a odemkla kancelář.
,,Co si přejete?'' šla jsem ke stolu začala jsem přenášet homadu papírů z jednoho místa na druhé, zatímco předříkával svůj vzkaz.
Stačila jeho druhá věta a papíry letěli na zem. Rozsypaly se tam, zamíchaly, ale já se neměla k tomu je sebrat, protože jsem stála v šoku.
,Rei...' Oči se mi zalily slzami.
Ne, že bych nečekala, že se to někdy nestane, vzhledem k jejímu postavení, ale nikdy jsem si nemyslela, že bude tak těžké to...snést. Mnohem těžší, než poprvé.
,Spojenectví?' pomyslela jsem si, pouze částečně chápajíc, co po mne žádá.
Na jednu stranu jsem byla vázána ke Konoze, na druhou...
,,Co přesně se stalo?'' Zahnala jsem slzy a probodla jsem posla pohledem. Nakonec jsem se pohla. Došla jsem do křesla a roztřesenýma rukama sevřela opěrky.

ANBU

Nevím madam. Byl vydán rozkaz, že Lady Kana je mrtvá a mám počkat na zprávu.

,,Řekněte současnému zástupci Otogakure, že si to rozmyslím.''
Přivřela jsem oči a když jsem je znovu otevřela, zorničky jsem měla stažené do úzké čárky.
,,A nejsem madam,'' ušklíbla jsem se. To oslovení jsem opravdu...nemusela.

ANBU

Ha-hai... zakoktal ANBU a zmizel.

Nakonec jsem se zvedla a vydala se pryč. (přesun)

Jako obyčejný civilista jsem prošla branou a ulicemi došla a ž k budově Tsukikage, Jediné, co mne odlišovalo od normálu, byla společnost několika velkých koček.
U kanceláře jsem se zastavila, pohladila po hlavě svého věrného hlídače a odemkla dveře.
Následně jsem se v povzdechem posadila do křesla a přelétla pohledem kupu papírů.
Práce...
Znovu jsem si povzdechla a začala číst všemožné listiny.

Toshio Toppu

Stráže ho doviedli do hlavnej budovy a rovno až pred kanceláriu. Zo slušnosti zaklopal a otvoril si dvere načo potom vošiel do kancelárie.,, Dobrý." pozdravil ešte stále nesúc na hlave psa ale aspoň mu nebola zima ako vonku.

„Dobrý den,“ zvedla jsem oči od listiny, kterou jsem právě četla a přelétla jsem příchozího pohledem.
Samozřejmě už mě o něm informovali...
„Co vás sem přivádí?“ zeptala jsem se se zdvyženým obočím.
Velké kočky roztroušené po kanceláři ho pozorně sledovali, kromě Shi, která se dál rozvalovala na pohovce a spala - nebo to alespoň dělala, a na Kinjiki, která mi spala na klíně spokojeně oddechovala.

Toshio Toppu

,,Dúfam, že nevadí ak sa posadím." prehovoril, pritiahol si stoličku a posadil sa.,, Tak som shinobi a hľadám miesto kde by som mohol zložiť hlavu a zadok." prehovoril a nahol hlavu dopredu pričom sa mu z nej zošmykol pejsek ale toho stihol zachytiť a položil ho stále spiac na stôl, lebo ho už bolela hlava.,, A zhodou náhod som natrafil na túto vesnicu a tak ma napadlo či neskúsim šťastie." doplnil.,, Tak som tu." pousmial sa.

Jakmile pložil to štěně na stůl, Kinjiki ožila, zvedla hlavu a nepřátelsky zaprskala.
„Pšš...“ Pohladila jsem ji po srsti a chvíli počkala, než se uklidnila.
„Takže ode mě čekáte, že vás přijmu...?“ formulovala jsem větu zárověň jako konstatování a otázku.
Opřela jsem se do křesla a lehce přimhouřila oči.

Toshio Toppu

,,Od vás očakávam jedine odpoveď." poopravil ju jemne.,, To ako rozhodnete je na vás ale vonku je zima do tej by som ani psa nevyhal." zasmial sa.,, Takže pokojne si to rozmyslite zatiaľ čo ja rozmrznem a preberiem sa z omrzlín."dodal a pohodlne sa usadil.

Teď jsem se opravdu mračila.
„Budeš mít vrásky,“ ozvalo se mi v hlavě.
„Hmm...“ zamumlala jsem tiše a trochu se naklonila dopředu.
Mezitím co jsem přemýšlela, Shi otevřela nejdřív jedno oko, pak druhé. Následně kmitla ocasem ze strany na stranu. Teprve pak se tiše postavila a ještě tišeji seskočila na zem.
Až když stála za židlí, na které seděl Toshio, tiše zavrčela, aby na sebe upoutala pozornost.

Toshio Toppu

Toshio len započul vrčanie.,, No jasne viem viem čo sa očakáva." pousmial sa a siahol do vrecka.,, Už nedávno som jednu kočku stretol." usmial sa a vytiahol klubíčko a položil ho na zem.,, Ešte, že som si vtedy nejaké nechal, očividne sa zišli."napadlo mu v duchu a ani netušil čo to má za sebou a radšej sa ani len neotáčal. Lepšie to nevedieť.

Shi sklonila hlavu ke klubíčku, pak jí znovu zvedla a kdyby mohla, jistě by měla obočí zdvyžené ve výškách.
Nakonec se pro klubíčko sehla, vzala ho do zubů a obešla židli, aby stála z boku.
Následně a předníma packama opřela o židli, a sklonila hlavu, aby se Toshiovi dívala přímo do očí.
Chvíli ho probodávala přísným, ledovým pohledem svých ledových očí, než roztála a zatvářila se způsobem ,hodíš mi to?'.
Neměla jsem jinou možnost, než se tiše uchcechtnout. Pak že tohle je tygřice...

Toshio Toppu

Toshio sa len čudoval čo za veľká kočka sa tu zjavila.,, Bez toho klubička by zo mňa bola asi večera." napadlo mu to a potom zbadal ten jej výraz, podobné už totiž poznal. Strávil so zvieratami dosť rokov aby rozlíšil čo kedy chcú. Tak teda opatrne vystrčil ruku a zobral jej klubíčka z tlamy. Potom ho len oblúčikom hodil na gauč.,, Dúfam, že to zabere." pomysel si a navonok sa usmieval.

Jakmile to hodil, Shi skočila od židle, přičemž se odrazila od jeho nohou a převrhla židli na které seděl.
Pak jaho hurikán letěla po místnosti a chytla klubíčko ještě ve vzduchu. Svalila se na gauč a začla si s ním hrát.
Když klubko spadlo na zem, lítala za ním po místnosti.
„No, super,“ poznamenala jsem s úšklebkem a pohledem upřeným na muže na zemi.

Toshio Toppu

Toshio sa razom ocitol na zemi v momente ako odskočila.,, Execelentné ." povzdychol si keď pocítil tvrdosť a krutú existenciu podlahy.,, Keby som nebol lenivý aj by som vstal." zašepkal potichu a nejako si tam urobil pohodlie, bol zvyknutý spať na rozličných miestach.,, Keď sa rozhodnete čo so mnou dajte vedieť, budem tu." oznámil s úsmevom.

Tygřice přikutálela klubíčko až k němu, tam ho nechala, lehla si a stulila se do klubíčka s hlavou položenou na Toshiově břiše. Zhluboka vydechla a zavřela oči.
Já jsem mezitím sáhla ke stolu, Kinjiki položila na polštářek na něm a do náručí vzala štěně.
„No, myslím že to uděláme takhle. Vezeme si tě na zkušební dobu a tím, že se tebou bude chodit doprovod,“ navrhla jsem.
Vypadalo to, jako že mluvím ke štěněti, ale má řeč směřovala k Toshiovi.

Toshio Toppu

,,Najprv psy a teraz kočky, mám to ja šťastie na zvieratá." pomyslel si a došlo mu, že na bruchu mu oddychuje hlava zvieraťa ktoré je dostatočne veľké aby ho zožralo na obed.,, Doprovod?" zaskočil sa.,, No ale keď ma budete doprevádzať tak budem len a len rád." zasmial sa.,, V každom prípade to beriem." usmial sa.

„Já ne,“ zasmála jsem se a podrbala štěně na hlavě.
„Ale Shi si vás oblíbila,“ kývla jsem k tygřici, která spokojeně odpočívala na jeho břiše.
Co já? zeptala se, protože jako vždy nedávala pozor.
Budeš dělat doprovod, ušklíbla jsem se.
Komu? zamračila se a zvedla hlavu s pohledem upřeným na mě.
Jenom jsem se podívala na Toshia a Shiin pohled následoval ten můj.
V očích jí zajiskřilo a znovu si pohodlně lehla.

Toshio Toppu

,,Nooo ale počkaj kočička, doprovod neznamená obed." upozornil ju pre istotu.,, Ja aj tak nie som príliš chutný. Mám tvrdé mäso." zasmial sa ale bál sa toho dotknúť, nevedel či to hryzie a tak to ani neskúšal.,, No ďakujem za doprovod, vidím, že sa toho doprovodu len tak ľahko nezbavím." pousmial sa.

„Já lidi nejím. Mají moc kostí...“ poznamenala Shi a dál spokojeně ležela.
„Takže vám dáme byt na ubytovně...?“ zdvyhla jsem obočí.
Vezmeme si ho domů, prohlásila Shi tak, aby to mohl slyšet každý a zavrněla.
„Eh...“ Probodla jsem ji pohledem.
„Opravdu to myslíš vážně?“ „Nechala bys mě spát na ubytovně? No tohle...“