Ulice Sunagakure

"Zajímal!" ujistila jsem ho a vstala. "Co si dát něco k pití? Nevím jak ty, ale jsem vyprahlá jak Sahara!" zasmála jsem se a vydala se do kuchyně.

"Vážně?" podívala jsem se na kočku a pak na jejího majitele. Podala jsem mu sklenici s vodou a ledem a usadila se ke kuchyňskému stolu."Tak povídej!" kývla jsem.

"Všechno...?!" usadila jsem se pohodlně a očima ho vyzvala k vyprávění.

"To určitě! Pokračuj!" vybídla jsem ho.

"A-aha... dobře... dokončíme to tedy raději jindy..." odložila jsem skleničku a pousmála se.

No děkuji za příjemnou konverzaci,ale asi máš dost práce a nechci tě vyrušovat takže půjdeme.Poď SUmi.

"Budu ráda, když tě zase uvidím! A tebe též!" sklonila jsem se ke kočce. "Stavte se u mě v kanceláři!" usmála jsem se.

Uvidíme možná už zítra vyrazíme šéf nebude moc spokojenej.Poď Sumi.
Se Sumi jsme zase odešli na ulici.

"Když vám to vyjde, budu se těšit!" kývla jsem a vydala se do své kanceláře.

Z dálky jsem jenom mávl rukou.

Jakmile jsem vyšel z kanceláře Kazekage-Sama zrychlil jsem krok a koupil noviny.Našel jsem nazasednutou lavičku a sedl si,otevřel jsem noviny a prozkoumaval nabídky na bydlení mumlaje pro sebe U zásobníku vody...eee vlhko,u nemocnice...nemocní,to taky nemusím a hle podnájem bytu nad kovárnou o teplo!!! radostní výsknu a běžím na onu adresu v duchu říkaje snad je to ještě volné

Později někde v Sunagakure
Onen byt byl naštěstí volný a má dvě místnosti,v jedne budu pracovat v druhé mít sklad.
Eeee,postel nepotřebuju,bude stačit síť na spaní,musím ušetřít místo.. po lekci samomluvy začnu vybalovat objemnou bagáž Součástky,matky,vruty,hodinový strojek,kahan...sada dlát a kleští,dráty různých velikostí...ehm to je bordel..
Po 2 hodinách jsem snad hotov,tedy pokud berete chaos v kterém se vyznám jen já jako úspěšný výsledek .
Nasadím kulicha popostrčím brýle a jdu si shánět nějaký materiál a součástky,za poslední peníze, do města

(Tokaturo líbí se mi jak píšeš skvěla práce fakt lahoda pro mé oči )

Ach ta cesta cesta z nákupů,mimochodem nesnáším nákupy,copak jsem ženská?
Vypadám jako stromečky o svátcích,také obvěšen lesklými věcmi,jenže v mém připadě jde o železné válečky,kola drátu omotaného kolem pasu,lana přehozena přes rameno,odrazy házející zrzátka všech možných i nemožných tvarů.
Ach konečně vidím kovárnu a nad ní můj mírně chaoticky domov,ale Můj domov,schody zdolávám jako laňka na louce,i když která laňka vypadá jako železářství na výletě že...
Konečně doma řeknu a začnu skládat materiál a jednotlivé komponenty do skladovací místnosti,tedy spíše házet.Sundám kulicha a ladně jej házím směrem ku věšáku...Samozřejmě vedle... zabrumlám a sedám si k rýsovacímu prknu.
Aaach,konečně klid a mír. chopím se tužky a začínám rýsovat změt úseček,oblouků,kruhů,parabol mrmlaje přitom Eee,dřevo né,moc měkké vyztužíme železem,tááák. Prostě ideální večer šíleného mechanika

Po dlouhé včerejší práci na novém projektu,jsem usnul zcela vyčerpán na podlaze svého bytu.Z krásných snů o spoře oděných prodavačkách v železářství mě vytrhl zvuk práce kovárny o patro níže...Zvedaje se z podlahy jsem hlavou málem zavadil o můj nový projekt Který debil to tu dal?...Aha já....
Ano můj výtvor ocelovým plechem pobitý kužel Nádhera,mno trošku to tady ještě vyhladím a tady ustříhnu přebývající plech a bude to. s úsměvem maniaka čekajícího na svou oběť jsem vyrazil nakoupit jídlo a pár věcí k dodělání mého stroje.
Cestou přemýšleje o názvu mého vytvoru Útočný kužel?Nee to zní debilně,plechový bojovník...ee dětinské...Už to mám!!! radostným zvoláním sem vyplašil kočku a jedna paní pustila nákup Rotující obranný kužel. s veselým hvizdem na rtech jsem šel nakupovat...

Po návratů domů z nákupu finišovaly práce na mojem stroji(loutce) Ano už to bude hotovo,jen dodáme zbraně do ukrytých mechanismu hehe...a pak už jen test jestli to bude fungovat jak má...ale co by nefungovalo výpočty jsou správně a konstrukce taky hehe... řekl jsem a pohlédl pyšně na svůj bojový kužel..

Po nějaké době montování mechanismů do mého kužele jsem nahlas přemýšlel Hmm,hee,ehmm jsou hodní lidé ze Suny,že mě přijali...mohl bych aspoň něco vyrobit.. mé další kroky vedly do skladu materiálu.Nořiv se do chaosu součástek opět trpím samomluvou Pérka,pružiny,hodinový strojek..ano ano,to bude nádherné...ještě soupravu na odlévání cínu kde jen je? po dlouhé chvíli a tuně věcí...Tady byla...pod pánví na smažení...ee?Co dělá pánev ve skladu....no nic....s plnou náručí haraburdí sem se belhal do pracovního/spacího pokoje,kde jsem šetrně součástky položil...takže jsem je hodil na stůl
Sedl si ke stolu hleděje na "krámy" přede mnou a popíjeje studený čaj jsem přemýšlel co vyrobím...

Po práci na dárku pro Sunu za přijetí a po malém testu skrytých zbraní kužele jsem se raději šel projít...kdo by nešel,když se mu podařilo udělat do zdí čtyři díry za méně než 5 sekund...Jak tohle vysvětlím pronajímateli....ale co nějak Ty díry zatmelím..hehe..
Po cestě jsem si koupil něco na zub a skicář a uhel...Ano,ano budu si to muset namalovat,jinak to neudělám věrnééé...hmmm zpozorněl jsem,protože prošly dvě krásné ženy...div mi oči z důlu a zpoza brýlí nevylezly...jen se na mě zašklebily...To bude jistě kulichem a šálou,asi jim připadám neatraktivní řekl jsem si pro sebe...Po chvilce zamyšlení jsem se došoural do centra Suny před sídlo Kazekageho a rady vesnice...
Začal jsem obcházet budovu se skicákem v ruce a mé ruce plnily papír rychlostí blesku...
Po detailním nákresu budovy jsem si sedl na nedalekou lavičku zkoumaje svůj výtvor Ano,ujde to,tady opravím...ano,ano tak je to dokonalé

Spokojen se sebou i svým uměleckým počinem jsem se vydal na cestu domů,pár lidí na mě civělo a já nevěděl proč...Určitě je to tím oblečením,,,kulich na poušti nu což,ať si zvykají...
Až doma jsem zjistil při pohledu do zrcadla,že jsem si při svém malířském záchvatu rozmazal uhel po celé tváří.....

Dnes jsem dokončil dar a teď nastala doba jak ho doručit do sídla rady Tahat to tam nebudu...zbytečná námaha...poště nedůvěřuji..všechno ztraťí... nastal čas zapnout pár stále činných mozkových buněk a vyřešit tento složitý problém...
Přemýšlím a při tom pohodlně ležím uveleben v mé spací síťi...vystřelit to podomácky udělaným dělem?Ne to bych rovnou mohl poslat poštou,někoho si najmout?Ne škoda drahocenných peněz,hmmm zapeklitý problémek he,eee...

Nic mě nenapadaje narval jsem si kulicha,obtočil se šálou a vydal se do setmělé vesnice Snad mě něco napadne,když se projdu na čerstvém vzduchu..nebo taky ne..
Bloumaje již pár minut ulicemi jsem byl tak zamyšlen,že jsem 3x vrazil do jiného chodce,2x do rohu budovy a 1x jsem málem spadl do špatně označeného výkopu..Lidi platí daně a ještě si za svoje peníze rozbijí hubu...to jsou časy..hmmm..

Skoro až u brány jsem vzhlédl a viděl letět jakéhosik ptáka mm asi sup shání něco na zub...blbost sup zuby nemá.....ale máá kříídla ano,mám to,už vím jak dostat dar do sídla Kazekageho a rady....hehe jak prosté,ale jednoduché věci jsou geniální s onou myšlenkou jsem se rozeběhl rychlostí útočícího sokola k domovu.....

Zářivě jsme se usmála a nadšeně vykračovala ulicí. Na rameni se mi houpala taška plná věcí, tedy těch osobních a hlavně plná peněženka. Nadšeně jsem pobíhala od výlohy k výloze, koukala na zpívající Santy a vánoční stromečky a zvědavě prohlížela zboží.
"Chjooo sehnat dobré vánoční dárky je strašně těžké!" mumlala jsme si pro sebe, když jsme prošla už pátý obchod a nic nenašla. "Klid PilliKKo! Ber to jako misi!" v očích se mi rozsvítili plmínky. "Ano jako misi! Mise nakoupit dárky pro Sunu!" s tím a odhodlaným úsměvem jsme se vrhla do dalšího nakupování.

Postava pred bránou vykračujúc si vpred kto to len môže byť povie si niekto...nebojťe to som len ja milým úsmevom som odpovedal.
Misia úspešne ukončená,mal by som sa vydať do kancelárie oznámiť to Kazekage-sama.
(presun-Kancelária Kazekage)

Vyšla jsem z domu a vdechla teplý, pouštní vítr. Usmívala jsme se.
"Konečně volno!" usmála jsem se nadšeně. Se síťovkou v ruce jsme se vydala na nákup. V ruce jsem držela seznam potřebných věcí a tiše jsme si přeříkávala ty, které jsme nenapsala, abych je nezapoměla.
Když jsme za hodinu konečně vyšla z obchodu znaveně jsem si oddychla. Nesnáším nakupování! Síťovka mi samozřejmě nestačila, vešli se do ní jen pomeranče, takže jsem celý nákup táhla v ruce. Pospíchala jsem domů, měla jsme připravené recepty! Dneska mám konečně čas, tak si upeču Písečné bochánky podle babičky Chiyo!