Shumisen

] [/img]

Došli jsme na úpatí hory Shumisen.
"Hmm." nadechl jsem se a přitáhl si plášť víc k tělu.

Velice rozkošné a útulné prostředí... Pomyslela jsem si ještě něco pěkného a mlčky pokračovala v cestě.

"Tady, místo setkání." zastavil jsem se.
"Vidíš, nějaké pasti, Mikomi?"

drak obkroužil kolem údolí a přistál nad úpatím hory hodně daleko od skupinky z Konohy seskočila jsem ladně z draka a čekala až seskočí i můj doprovod ujistila jsem se že mám kápi a pomalým krokem vyrazila k nim

Seskočila jsem z draka a s rozhlížením se vydala za Reinou. Držela jsem si od ní jakýs takýs odstup a byla zvědavá, co vše se tu dnes odehraje.

Aktivovala jsem byakugan.
"Vypadá to, že pasti tu nejsou. Ale... dva lidé... společnost." šeptla jsem polohlasem.

zastavila jsem se a otočila se na ty dva Tsukiko a Everesta
"Přejou si nepoužívat žádné techniky, bez boje, ale pokud uvidíte zaznamenáte jakkýkoli podraz nebudu vám bránit." řeknu chladně s odměřenou tichostí a pak se otočila zase na ně a pomalu a sebejistě kráčela ke skupince

Zoskočil som z draka a taktiež som si aktivoval Bykugan a nasledoval Reinu...
Na tváry som mal masku a cez seba som mal prehodený plášť....

"Vážně? Tak to jsem upřímně zvědav." usmál jsem se a sledoval blížící temnotu.

,,Jistě, stejně jsem sem nešla bojovat." ušklíbla jsem se.
Lhářko!
Ticho! Nebudu bojovat, dokud to nebude potřeba. Taky mi ale mohla říct, že tu bude zima.
Oklepala jsem se zimou a kráčela ze vůdkyní Akatsuki.

"Tak už tři... Jeden sympatičtější než druhý." zavrčela jsem. To oko... Klid, hlavně klid. Začala jsem se opět tvářit příčetně.

"Pak mi všechno povíš." kývl jsem na Mikomi a usmál se na Seita, který stál vedle mě.

dojdeme k nim na vzdálenost co by kamenem dohodil a zastavila jsem se, kápi jsem sundala z hlavy a podívala se na ty tři ninji a značně s emi ulevilokdyž tam nebyl Danzo
"Zdravím švagře.....hmmm musím uznat, že jsem poněkud zklamána" řeknu chladně ironickým tónem

Dívala jsem se před sebe a opatrně našlapovala, abych nezakopla. Před sebou jsem zahlédla tři osoby. Při pohledu na černovláska v plášti, jsem se ušklíbla.
,,Ale ale..Sám velký Assasin Senju. Dlouho jsme se neviděli." usmála jsem se.

Neubránil jsem se úšklebku.
"Tak tebe, bych tu ani za mák nečekal." podíval jsem se svým okem na Tsukiko. Tak, je to pravda..
"Opravdu dojemné setkání, co, Mikomi?" zeptal jsem se ironicky.
"Ale zdá se, že dochvilnost, je našim přátelům cizí."

Sledoval som ich rozhovor a stále som mal masku na tvári.

"To víš hvězdy přicházejí vždy jako poslední." opáčím chladně a sleduju jen jeho

Upřeně jsem se dívala před sebe a na poznámku o dojemném setkání nereagovala. Kdybych promluvila, dala bych určitě najevo nějaké emoce. To si nemůžu dovolit. Měla bych to brát jako zkoušku.

Ušklíbla jsem se. ,,To je škoda, ne? Mizukage ti už musela o mně říct." mile jsem se usmála.

Takže Bykugan pousmejem sa a ukážem prstom na Mikomi...

Na tváři jsem měl velký úšklebek.
"Jo, ale nejsem tu od toho, abych se radoval z našeho dojemného shledání. Jsme tu pracovně." zdůraznil jsem slovo pracovně a mluvil pomalu, aby to došlo i jim.

"Hmm... ano byakugan, a jak vidím nejsem sama." ušklíbnu se.

Amatér v používání byakuganu. Opravdu...

,,Hlupáky z nás dělat nemusíš, pochopili jsme to." uškíbla jsem se a podívala se na Reinu, čímž jsem se stáhla a tuto věc už přenechala jí.

trochu zle jsem se na ní podívala a opět jsem svůj pohled zaměřila na Assasina
"Jak už jsem řekla jsem zklamaná, těšila jsem se na rande se staříkem, bylo mi řečeno že jsi trochu víc mimo, tak co tu děláš?" odvětila jsem chladně