Nové sídlo klanu Kana

"Nawaki, watashi..." zvedla jsem se a ukázala rukou ke dveřím.
"Gomene, ale je konec. Budu se muset brzy vrátit do Kumo a válku nejspíš ani jeden z nás nepřežije. Nemáme nic společného." na mém pohledu nebylo znát cokoli, co by prozradilo, jak mne to mrzí. Nemrzelo.
Nemáme nic společného, dva dny se ani neukáže a přitom jsem v sídle...
"Sbohem. Zapomeň na náš vztah."
A hlavně - Já ho nemiluji.

Pochopila si to správne Reina už dlho som skrýval svoju temnú tvár ale je načase ju odkryť...
Poviem to jednoducho teraz potrebuješ ty moju pomoc a je len na mne ako sa zachovám...



Aj ty máš svoje slabiny...
Na mna tvoj shouton nezaberie ani žiadna z tvojich techník takže aká bude tvoja odpoved...
(Zákerne sa usmejem)

Záleží mi na Kumogakure a preto robím toto rozhodnutie ak nebudeťe pracovať vy pre nás spôsobíme vám problémy a to by sťe azda v čase vojny nechceli...

Aká bude jej odpoved snád by nechcela stratiť celú armádu ninjov (zlovestný úsmev)

"Můj drahý Evereste" dojdu k němu "Tebe porazím kdykoli i bez pomoci technik a taijutsu....tobě totiž stačí jen málo..." a hned jsem mu to názorně předvedla naklonila jsem se k němu a jemně se otřelarty o jeho krk a pak jemně stiskla jeho ušní lalůček a přešla ke rtům a jen jemně ho políbila, pak se od něj odtáhla

"Stále mě miluješ Evereste, tohle bys mi přece neudělal." řekla jsem došla si pro plášť Akatsuki oblékla jsem si ho a odešla do poslední akce (přesun)

vrátila jsem se do sídla a zpět do pracovy Everesta jsem ignorovala a šla si sundat plášť

Prišiel som k Reine...
Som zvedavý ako dopadne vojna ale ešťe predtým ťi musím niečo povedať je to dôležité...

"Tak mluv." řekla jsem chladně a rozepla si spodní plášť

Milujem ťa!
V poslednom čase som sa správal ako hlupák ale to bolo len zo žiarlivosťi...
Možno je to moja posledná chvíľa s tebou...

Chytil som Reinu za ruku a priložil som si ju k hrudi...

přinutilo mě to se na něj podívat
"Evereste máš kvůli mě už dost problémů." řeknu trochu rozpačitě

Väčšie problémy už aj tak nemôžem mať (pousmejem sa)
Budem stále pri tebe v dobrom aj v zlom, budem ta vždy ochranovať dokonca aj po
smrti...

Nežne som ju pobozkal na pery a čakal som aká bude jej reakcia...

nechala jsem se od něj byli polibky jako rána bleskem stejně tak silné a elektrizující po celém těle.

Bol som prekvapený že sa vôbec nebránila...

Opäť som ju pobozkal a nežne som ju hladil po jej dlhých vlasoch...

stále jsem seděl v okně "Hele lidi jste nechutní" seskočil jsem vyšel ven

Když zůstal v mé místnosti povzdechla jsem a rozhodla se odejít sama.
Nechtěla jsem jít kolem něj. Trochu jsem se bála, že se mne znovu pokusí zabít.
Otevřela jsem okno a vyskočila ven.
Uhmm... Ale asi jsem se měla nejdřív podívat, jestli někdo nejde, protože jsem dopadla přímo před něj.
"Gomene..." nervózně jsem se pousmála.

trochu jsem se lekl "HE ? kdo jsi ? "

Odhrnula jsem si z čela pramen vlasů.
"Kagayaki Rin a... Uhmm... Ještě jednou gomene." mírně jsem se uklonila a pak vrhla nevěřícný pohled směrem k oknu. A zářivě se usmála.
Konečně...
"Vy jste Tsuchikage, že?"

"No...poslední dobou ani sám nevím"

Vzpomněla jsem si na poradu.
Docela to chápu... Ale pořád jim nenosí čaj jako já.
"Hmm... Ale jméno máte, že?" rty mi zvlnil mírný úsměv.

"mé jméno je Zuko...těší mě" usmál jsem se

"I mě..." pousmála jsem se.
"Kam máte namířeno, jestli se smím zpetat? V té rychlosti jsem si vůbec nevšimla, jak vycházíte..."

"Jdu...vlastně ani nevím kam ale co nejdál od tuď" zasmál jsem se

"V tom případě máme stejný cíl cesty." sarkasticky jsem se ušklíbla.

Mal som naštvaný výraz na tvári.
"Tak ja sa snažím aby sme prežili vojnu a ona ma obvinuje že som snou nebol."
Povzdychol som si.
POstavil som sa otvoril dvera a pri zatváraní som snimi pleštil.
"MArná snaha....."
Hladal som REinu.
"Šefka kde ste?"

everest napsal:Bol som prekvapený že sa vôbec nebránila...

Opäť som ju pobozkal a nežne som ju hladil po jej dlhých vlasoch...

chtěla jsem u toho zůstat, ale do obličeje nás praštila záře mého přívěsku na krku odtrhnu se od něj s omluvným výrazem spojím ruce zabřu oči a jsem chvíli mimo

"No asi to bude osud" ironicky jsem se zasmál