Vezenie

First topic message reminder :


Momentálne držaní vezeň: Nikdo

Stráž 5
Jakmile jsem ucítil stisk, přizpůsobil jsem se a nedopadl jsem na zem, nýbrž pod ní a v témže okamžiku jsem se vynořil za ním a znovu zkusil vodní vězení.

Stráž 2, 3 a 4
"Však ona ti Raikage ukáže!" vykřikl druhý strážce a pokračoval s bleskovými senbony. Teď jsme se snažili zasáhnout ho tak, abysme ho znehybnili.

Z posledných síl som pribehol ku cele kedže bola dosť blízko...
Yukie ma chytila za ruku a ja som začal kričať od bolesťi.

Rozpadol som sa na prach.

Fuj! Zakričala som a utrela som si ruku.

Co sa to tu deje? Pozrela som na ninjov a čakala som odpoved.

Stráž 1
Ani jsem se nehnul a stál se před celami, takže pokud do mě nevrazil, neprošel.
Mezi tím jsem vytvořil z Dotonu pevnou stěnu přes kterou by se nedostala ani myš.

Ostatní
Stále jsme posílali senbony.

Doběhla jsem do vězení.
"Co se tu k čertu děje?" dala jsem ruce v bok a pohledem přejížděla všechny od zdi z dotonu, po toho, po kterém pořád vrhali další a další senbony.

Stráž 3
Přispěchal jsem k Raikage a vylíčil jí, co se stalo.

Už som bol celý od krvi a nevládal som stáť...
"Moja cesta tu možno končí" rozpadol som sa na bunky (toto nieje klon)

Stráž 1
Čekal jsem, až mi řeknou, že mám zrušit stěnu.

Stráž 2
Zůstal jsem stát.

Stráž 3
Chránil jsem Raikage.

Stráž 4
Pomalu jsem se k němu blížil a místa, kde stál se dotkl, abych zjistil, zda je opravdu mrtvý, či je to další trik.

Těkala jsem mezi nimi pohledem.
Buňky? Takže Mounth. Dalo se to čekat. Teď už alespoň vím jistě, že té ženě, co je tu zavřená nemohu věřit.

Co sa to tu deje? Odpovie mi niekto?

Počkala jsem, až strážce zruší stěnu z dotonu a pak se vydala blíž k mřížím.
Místu, kde stál Mounth jsem se pečlivě vyhýbala.
"Stalo se spoustu věcí, o kterých nevíte. Měla jsem v úmyslu za vámi zajít už dříve, ale povinnosti Raikage mi poskytli vhodnou příležitost až teď."

Takže mi na to skočili výborne...

(Nikto netuší že niesom mrtvy viem to len ja)
(Bunečná schopnosť)

(Niečo podobné ako Zetsuho jutsu)

"Prozradila jste informace o Kumo, to by se ale dalo prominout nebýt tohoto období. Jak vám mám věřit, že budete stát na mé straně? Mounth jistě přišel za vámi." povzdechla jsem a promnula si spánky.

Senzibil
"Raikage, cítím tu pořád jeho chakru." křiknul jsem a rozhlížel se. Všichni uskočili od místa, kde byl.

(Jistě, ale před senzibilem se jako Zetsu skrýt nemůžeš, ne?)

(To je pravda)
(Urobťe so mnou čo len chceťe ale v tejto podobe ostanem dosť dlhí čas)

Kývla jsem na senzibila, který odešel a pak se otočila na ostatní stráže.
"Odveďte ji prosím do mé kanceláře. Tam už ji pohlídají ANBU, i když nemyslím, že to bude třeba." pousmála jsem se a blesklo mi v očích.

V té chvíli se vrátil senzibil a na zem položil zdobenou nádobu.
Shinobi už Yukie odvedli a já zmizela za nimi.
Senzibil zapečetil chakru a tím i Mountha do Kohaku no Jōhei a pak se s ním vydal k mé kanceláři.

(Přesun)

(Teraz píšem v mene Everesta (Yukie je moja segra) Kohaku no Jōhei mal Manzo Kirisame Bananovy vejar vlastny Hanzo Slamander a zvyšné tri zbrane vlastnym ja zobral som si ich zo sebou)

Zabudol som ti to oznamit prepáč

(Ale to mi někdo říct mohl XD )

Dobře, takže všichni jsme pryč, senzibil nepřinesl nádobu, ale přivedl další a s jejich pomocí vytvořili toto: http://naruto.wikia.com/wiki/Soul_Detachment_Techniq
Zapečetili Mountha na místě a my ostatní zmizeli.

(Tohle mohu, že? XD )

Došla jsem do vězení a zadala pokyn k odpečetění.
Pak jsem se zadívala na Isaseho.
"Má zvláštní schopnost, dokáže se rozpadnout na buňky. A když se to stává, normální celu jsme použít nemohli." zavrněla jsem na vysvětlenou.

Bolo mi to celé zvláštne na bukny je to vobec človek nenápadne som si do ruky pripravil kunai pretože som nikdy nebo lvo vezení a soť mi to tu bolo nepríjemné vietor mi ofukol Fuuma Shiruken ktorý som si po skuške zobral pretože bol pre mna vzácnou zbranou a stoho som sa pomerne zlakol a otriasol no s chovaným kunaimov ru ke som čakal čo bude nasledovať.

"Jestli se nepletu, bude mu chvíli trvat než se vrátí do normální podoby." dodala jsem ještě a zanechala tam stráž samotnou.
"My zatím můžeme jít dál, koneckonců nezbývá nám moc času a brzy bysme měli vyrazit."

(Přesun cintorín )

"Rozumiem".Opať som sa vydal s Raikage-sama niekam no nemal som tušenie kde to bude.

Sedela som na lôžku vo svojej cele.. bola som v cele s najprísnejšou ostrahou, proste furt na mne boli upreté nejaké oči, nemala som žiadne súkromie ani podobne páč by to pre strážnikov mohlo byť smrteľné keby že ma len na chvíľku z dohľadu pustia a oni si to uvedomovali rovnako dobre ako ja.. na sebe som mala iba šedé tričko zo šedými krátkymi nohavicami čo bolo vlastne klasické väzenské oblečenie.. kolená som mala pritisknuté k sebe pri čom som si ich objímala rukami a tvár som mala zaborenú do nich tak že mi sotva bolo vidieť čelo.. sedela som v takejto póze už niekoľko hodín.. človek ani nevedel či spím alebo som hore..

Zastavila jsem se před její celou a čekala až si mne všimne.
Bylo mi jedno, jestli tam budu stát pět minut nebo pět hodin.