Oni no Kuni

Vyliezol som až na sopku. Napriek mojej vysokej fyzickej sile a kekkei genkai to bola celkom fuška.
"Teda, toto bolo namáhavejšie, ako vražda Gantetsuho a Yakintarových poskokov. Som zvedavý, či je tá bratova legenda pravdivá. Takže, kde je môj veľký šuter ?!"
Počas môjho krátkeho príhovoru som sa pošmykol a spadol dole. Zachytil som sa ale chakrou skál skôr, než som dopadol do lávy.
Toto bolo hnusné. Tak počkať, nie je to... Zahliadol som ho na malom briežku.
Idem si po teba. Čo najsilnejšie som sa odrazil od brál a tesne dopadol na briežok.
"Tadá ! Bolo to jednoduchšie ako som čakal." Chystal som sa ho zobrať a ísť preč.

Láva se okamžitě začala vařit ještě víc, začala nebezpečně bublat a prskat, stříkali z ní prameny rudé tekutiny. Smaragdově zelený kámen se vznesl do vzduchu. Láva se roztočila, zesvětlala, zežloutla a utvořila se z ní jakási postala. Mohutně zařvala, až se zvedla vlna horkého vzduchu.
"Kdo se opovažuje mě budit a zkouší můj hněv?!" zaburácel jsem hlasitě.

Chvíli jsem na něj jen zíral, než jsem se znovu rozchechtal. "Hochu, rozesmál bys mě!!" při mém smíchu se hladina vlnila jako moře. Zmizel jsem kdesi pdo rudou krustou a vynořil se těsně u něj. "Víš co by se ti všechno mohlo stát?! Můžu tě uvařit zaživa!!" běsnil jsme mu u obličeje.

Rozpadl jsem se a skončil v lávě. Doslova jsem se vznášel na její hladině a hlasitě se smát. "Ty blázne! Svět existoval před tebou a bude jen rád, že se takového egoisty zbaví!" zasmál jsem se a vyplivl na něj ohnivé koule.

"Jsem tu už tisíce let... svět byl kdysi jiný, bez násilý, ale změnil se! přišli ti, jako ty! Chtivý moci, zahleděni jen do sebe.. proč bych ti měl dávat svou sílu?!" znovu jsme se zhmotnil.

Znovu jsem se rozchechtal. "I když jsi takový superegoista, líbíš se mi! Je s tebou zábava!! Ale to k ovládnutí kamene nestačí! Musíš mít dost síly abys oheń udržel spoutaný... jsi si jistý, že to tvé tělo vydrží? Nenést jen své velké ego, ale ještě tuhle sílu a zodpovědnost?"

Pousmál jsem se, čímž jsme vypadal jako hladový tygr. Objevil jsem se kousek před ním. "Jsi si jistý? Když myslíš, že to přežiješ, pak si na mě sáhni!" natáhl jsme k němu ohněm obalenou ruku a pomalu se přibližoval.

"Tak co?" ruku jsem natahoval blíž a blíž, žár mé dlaně musel cítit až na kůži.

Stáhl jsem ruku a rozřehal se na celé kolo. "Jsi bláhový blázen a šílenec... dobrá, moje síla bude tvá! Ale pamatuj si, že ani s elementárním kamenem nejsi nesmrtelný a až se zjistí, že jej máš, lidé se zběhnou jako supy a zabijí tě... dej si pozor!" začala jsem pomalu mizet. "A pamatuj, že jestli si budeš hrát s ohněm, tak tě nakonec spálí!" po těch slovech jsem zmizel a jemu k nohám dopadl smaragdový kámen ve stříbrné obruči.

Zotrel som si všetok pot.
"Uf, nepamätám si, kedy bolo naposledy tak sparno."
Nasadil som si prsteň, no vtom sa niečo stalo. Niečo mnou prešlo, chvíľu som mal pocit, že celé moje telo horí. Pokľakol som na zem a hlavu naklonil k zemi. Niektorí by sa z toho pomiatli, iní by sa rozplakali, ale ja nie. Naopak, začal som sa smiať.
To je krásna bolesť. Nie, to nie je bolesť! To mnou iba preteká sila !
Si skutočne blázon.
Eh ? Čo to ? Nebodaj moje šialenstvo pokročilo do stavu schizofrénie ?
Id*ot ! To som ja ! Práve si so mnou hovoril !
Tak počkať, takto sme sa nedohodli. V hlave mám rôzne myšlienky, niektoré také, o ktorých by som najradšej nikdy s nikým nehovoril. Vieš, ja som strašný sukničkár a-
Buď už s*kra ticho, než si to rozmyslím ! To ty sa máš zblázniť zo mňa, nie ja z teba !
Zasa som to pokazil !
Spustili sa mi slzy a rukou som udieral do briežku.
Nerád ruším, ale tá sopka čoskoro vybuchne, takže na tvojom mieste by som sa poponáhľal.
Heeeeeeeee ?! Na tomto sme sa tiež nedohodli !
Vyštartoval som šprint hore sopkou.
Neskutočné, že má ešte stále toľko energie.
Vyskočil som z kráteru sopky.
"Yahooo ! Všetci ústup, vybuchne to !" /PRESUN/