Opuštěné divadlo

First topic message reminder :



Kdysi hojně navštěvované divadlo, dnes zchátralá budova bez života. Tu a tam najdeme zbytky kulis, zapomenutý kostým ale především opuštěné kočky a pavučiny.

"Jistě to už mi někdo řekl...a dál?"
Poznamenala jsem,lehce nadzvedla bradu a naklonila hlavu na stranu.
"Předpokládám že tu nejsem jen pro to abych se dozvěděla o tom že se tu ukrývají nukenini a tak dále."

"Zdravý rozum a dostatočná inteligencia ti istotne umožňuje vidieť ďalej."
S drievkom v ruke som začal kresliť na zdemolovanú omietku.
"Zvedavosť ma núti dozvedieť sa, vezme slávna Arisu Mai Uchiha ponuku potupného schovávania sa, alebo strávi zvyšok života zdrhaním pred vlastnou rodinou?"

Chvíli jsem se na něj koukala a přemítala jak se dozvěděl o mé rodině.
Moc se mi to nelíbilo ale rozhodla jsem se přistoupit na jeho hru a zjistit o co mu jde.
Na tváři se mi rozlil úsměv.
"Děkuji za velectěnou nabídku myslím že jí přijmu,obávám se však,že si mě tu dříve či později najdou.Dále také předpokládám že za to něco budete chtít,nebo se mílím?"

"Nie je to tak, že by si ťa tu našli. Skôr by som povedal, že ťa tu nebudú mať dôvod hľadať. Znepriateliť si Tanzaku, to nikto nechce. To preto, pretože kontrolujeme prakticky všetky obchody, od výzbroj shinobi až po najbežnejšie životné potreby. Jediný dôvod, prečo kedy nejaký nukenin u mňa umrel, som bol ja sám," prehovoril som so širokým úsmevom na tvári, zatiaľ čo sa za mnou na omietke rozpínal nakreslený usmievavý smajlík.
"Čo by som za to asi tak chcel, hm. To je dobrá otázka," prekĺzol som až k nej a pritlačil ju o stenu.
"Dovoľ mi nazrieť prostredníctvom očí do tvojej duše," dodal som s nebezpečným pohľadom, udržiavajúc očný kontakt.

Poslouchala jsem ho a pak se koukla na smajlíka na zdi.Pak přišla řeč na téma co za to chce,když mě přitlačil ke zdi ušklíbla jsem se.
"K čemu ti to bude? nic zajímavého se nedozvíš"
Natočila jsem hlavu stranou a koukala se očima někam do země.

"Dozviem sa toho viac než dosť," uistil som ju a prstami prostredníctvom brady napravil pozíciu jej hlavy, nedovoľujúc jej tak prerušiť očný kontakt.
"Vieš že si celkom pekná na nukeninku?" poznamenal som vzhľadom na stupňujúce sa napätie.

Koukala jsem mu s úšklebkem do očí.
"na nukeninku?" zasmála jsem se.
"To jsou nukeninky ošklivé?"
Tahle situace se mi moc nezamlouvala,ale dál jsem nehnutě stála opřená zády o zeď.

"Vo väčšine prípadoch áno. To je spôsobené tým, že sa o seba nemajú čas starať. O tom by si niečo mala vedieť," po chvíli som ju pustil a pomalými krokmi s mierne skleslým výrazom v tvári kráčal od nej.
Zasa nič, hm, ten však rýchlo vystriedal úsmev.
"Zajtra sa stav v hostinci Zlaté Oko."

Odstoupila jsem od zdi a zamračeně se na ní koukla,vážně jsem nesnášela když jsem byla někam natlačená nebo držená.
Na jeho odpověď jsem nezareagovala a koukla se na jeho záda.
"Nějak rychle jsi se vzdal"
Přimhouřila jsem oči a pousmála se.
"Budu tam..."
Odpověděla jsem a šla ještě dál od zdi.

Prikývol som a vytratil sa.
Zdá sa, že ďalšiu už nenájdem.
- PRESUN

Když zmizel zasmála jsem se a pokračovala ve zkoumání schátralého divadla.
Sem tam leželi špinavé a roztrhané kostýmy,jinde se zase váleli rekvizity.
Po chvíli mi začal vadit vzduch ve kterém byl prach a odešla jsem.
-Přesun