''dobře''
pověděl jsem

''umm... 800 ryo''
pověděl jsem

"Chjo...to je tak,když si neřeknu,co chci a nechám to na něm..." řekl jsem si v hlavě
"To u sebe zrovna nemám,ale co takhle sjednat splátkový kalendář..."

Koukl jsem na ní a řekl: "Jenže já nemám čas tu bejt..."

"Proto chci ten splátkový kalendář..." řekl jsem a usmál jsem se...

vejdu do hostince už se ani neobtěžuju nahlásit se Tenshi jde teď těsně vedle mě a já vejdu do místnosti vzadu (přesun)

Přišla jsem i s Shi do hostince. ,,Měla by být tady.'' Řekla jsem potichu. Shi se nakrčila a přistoupila k baru. Pak se postavila na zadní a přední packy opřela o bar. Podívala se na barmana a pak natáhla hlavu dopředu, její čumák byl jenom kousek od jeho nosu. Je tady Reina? Dívala se na něj pohledem: Řekni mi to, nebo si mě nepřej.
,,Asi ne. A navíc má svatbu. Mizíme.'' (přesun)

pobehoval som ako splašený a pripravoval hostinu
"ako som na to mohol zabudnúť?!!!!!!!"

přijdu se Shoem do hostince
"Zdravím tak kdepak máme hostinu" usměju se a stísknu Shoovi ruku

Našťastie už bolo všetko prichystané, no Riku ležal bez energie na zemi.
Stavím sa, že zabudol.
"Drahí novomanželia, milí hostia, družičky i svedkovia, vítam vás v celosvetovo najznámajšom hostinci Zlaté Oko."
Epicky som odkryl závesy a odhalil obrovskú miestnosť plnú jedla, ktorá bola kuchármi pripravovaná v krajnej núdzi už predom.

Došla jsem se Sasukem na místo. ,,Přísahám, že do těchto bot mě už nikdo nedostane!" zakňourala jsem a docupitala k novomanželům a ostatním.

"Páni, Tetsuyo překvapuješ mě neustále." usmála jsem se a se Shoem šla do čela hostiny, pozvedla jsem sklenku a čekala na Shoa a ostatní

Odložila jsem si závoj a květiny stranou a posadila se na jednu z volných židlí, ob několik míst dál od novomanželů.

Vyčkával som na prípitok.
"Ticho všetci, Reina bude hovoriť. Môžeš."

"Cože já?" podívám se na něj překvapeně
"Poprosím tě jako majitele podniku chop se přípitku jako první." usměju se na něj

"Usúdil som to z toho, že si sa chopila pohára ako prvá, ale ako si želáš, rozhodne sa toho ujmem."
Postavil som sa a lyžičkou symbolicky poklepkal po pohári.
"Dovoľte mi prosím ako vášmu dnešnému hostiteľovi, aby som predniesol prípitok na počesť mladomanželov. Život má niekoľko medzníkov, ktoré ho rozdeľujú. A keď sa človek pozrie do spätného zrkadielka svojej životnej cesty, rozlišuje, čo bolo pred niečím, čo bolo po dačom. Uzavretie manželstva nie je malý medzník, je to veľká brána, ktorá delí našu cestu na dve časti. Na dve rôzne krajiny. Krajina prvá, v ktorej sa narodíme, je plná rôznych zážitkov, slobody, užívania si, ale aj hľadania samého seba. A tu človek spoznáva niekoho a zistí, že s držaním sa za ruky s tým človekom sa akosi kráča ľahšie aj veselšie. Spolu prekročia bránu a sú v krajine číslo 2. V krajine, kde sa už nežije pre seba. Tam je život už nie taký nezáväzný, mnohokrát komplikovanejší, plný konfliktov. No o to viac príjemnejší a napĺňajúcejší. Veď najväčšia radosť je tá, ktorú prežívame spolu s druhým človekom. A keď príde trápenie a človek vie, že sa mu musí postaviť, je tak dôležité vedieť, že v tom súboji máme spolubojovníka. Prajem preto neveste a ženíchovi, aby tú krajinu, do ktorej sa dnes presťahovali, pre nich ešte nepoznanú dobývali pomaly, vychutnávali si jej ovocie, menej pekné zákutia skôr obchádzali. Najdôležitejšie je držať jeden druhého a určite nezablúdite. Naopak, objavíte jej čaro a krásu. Ďakujem."

pozvednee se Shoem sklenici a napijeme se a pak Tetsuyovi musíme zatleskat
"Skvělí projev." ocením "Díky a teď dobrou chuť." usměju se a pokynu všem k jídlu

Jeden z nukeninov strhol zozadu tabuľku, na ktorej to celé bolo napísané skôr, než si to ktokoľvek stačil všimnúť.
"Viete, som geniálny rečník. Pite, jedzte, tancujte, zabávajte sa!"

Vešel jsem do lokálu..
"Jdu pozdě, promiňte." ušklíbl jsem se.