Miestnosť za pultom hostinca

First topic message reminder :

Klasická poloosvetlená miestnosť so stolom, štyrmi gaučmi naokolo, plná nukeninov, strážnych goríl (čím myslím samozrejme ľudí xD) a samozrejme žien...

Opieral som sa o stenu a pofajčieval som. Popritom som hľadel na ladné pohyby mladých utečeneckých dievčat a povzbudzoval som. Až tak som si všimol, že mám návštevu.
"My sme sa už niekde videli!"

Dívala jsem se před sebe. Přišla jsem ke druhému gauču a sedla jsem si. Hlavu jsem si podepřela. Takový hluk! Pomyslela jsem si. "Jo už jsem tu jednou byla." podívala jsem se na něj.

Vyskočil som na disko guľu a odrazil som sa od nej do gauča oproti tomu, kde sedela Kasumi. Zahodil som cigaretu a rukami som si podoprel bradu. Jeden z mojich kumpánov stíšil hudbu.
"Čo ťa sem privádza tentokrát?"

"To nemůžu jen tak přijít?" řekla jsem trochu naštvaně. Upřela jsem na něj svůj pohled.

"Ľudia sem z nudy nechodia. Dôvody sú vždy iba dve. Úkryt, alebo informácie. Ak si sem prišla z nudy, pokojne sa k ním pridaj do tanca, ďalšiu dámsku spoločnosť isto s radosťou uvítajú. Ach, dávaj si pozor na tamtoho so zlatým zubom."
Ukázal som prstom. "Je to väčší úchyl ako ja a k tomu ešte škaredý."

"To určitě." podívala jsem se na onoho muže. "To se o mě bojíš?" sladce jsem se usmála.
Sklonila jsem hlavu. Ruce jsem sevřela v pěst.

"Tak teraz si ma dostala."
Prezrel som si ju. "Zlá nálada? Bar je tam vpredu."

"Jo hodně zlá nálada." lokty jsem se opřela o kolena. "Zatracenej Orochimaru!" zavrčela jsem spíše pro sebe.

"Bola si za ním?"
Zasmial som sa a oprel o gauč. "Tak to by si mala byť rada, že ešte žiješ."

"Asi má pravdu." Prostředníčkem jsem si posunula brýle na nose. "Štve mě, když má někdo jiný pravdu!"

"Ts!" uchechtla jsem se. "Nevím komu by to k něčemu bylo."
Zaklonila jsem hlavu. "tak neposlouchej, když nechceš." pokrčila jsem rameny.

Vytiahol som si ďalšiu cigaretu.
"Itsuki! Neštvi ma a poď sem!"

došel jsem kousek od Tetsuya
''áno páne Tetsuyo''

"Mohol by si ju prosím ťa utešiť? Porozprávaj sa s ňou, ja sa o chvíľu vrátim."
Vyskočil som z gauča a šiel som k pultu. - PRESUN

utěšit
podíval jsem se na Kasumi a prohlédl jsem si jí

"Utěšit?!" podívala jsem se na něj. Nepotřebuju utěšit! Připadala jsem si jak malá holka.

díval jsem se na ní
''co se stalo, že potřebujete utěšit ?''
pověděl jsem celkem tichým ale rozumitelným hlasem

"Nepotřebuju utěšit. Tak z někoho vymlátit duši, to by bylo lepší, ale nikdo se nenabídne." opřela jsem se.

''no tak''
rozkazy jsou rozkazy
''mohl bych se nabídnout''

Udiveně jsem se na něj podívala. "Cože?"

''tak chcete z někoho vymlátit duši, tak si poslužte, nabízím se vám''
pověděl jsem klidným hlasem

Stoupla jsem si. Sevřela jsem ruku v pěst. Zvedla jsem ji do úrovně ramene a vší silou jsem mu zamířila na obličej. Ruka mi narazila do trvdé zdi vedle jeho hlavy. Rukou mi projela bolest. "Byla by tě škoda." usmála jsem se.

Práve som vošiel do miestnosti a pozeral sa na chudáka stenu.
"Ale no tak, Itsuki. Mal si ju utešiť, nie ešte viac naštvať."

''chtěla z někoho vymlátit duši tak jsem jí pouze chtěl vyhovět''
pověděl jsem
''vylévání vzteku je také utěšování''
koukl jsem se na tetsuyu a po té kasumi do očí