Iono Miho [JOUNIN]

Jméno
Iono Miho
Vesnice
Kirigakure no sato
Věk
22
Pohlaví
Žena
Hodnost
Jounin
Klan
Miho
Kekkei genkai
-
Podstata
Suiton (voda), Fūton (vítr)



Charakter
Iono je na první pohled poměrně nápadná osoba. A to nejen vzhledem, ale i osobností. Pokud se s ní, ale budete bavit tak zjistíte, že to není zase tak zlé. Je spíše tak trochu střelená… Jeden z projevů je její aktivita. Její nálady se mění často až závratnou rychlostí. Je šťastná a v zápětí se dokáže naštvat, smrtelnou vážnost střídá naprostá lhostejnost. I přesto jsou chvíle, kdy ukáže proč je Jouninem a vezme situaci pevně do rukou.
Při misích si vybudovala pověst nebezpečného stopaře- chladná a plně zabraná do práce -jeden z talentů, který si dochovala z mládí.

Schopnosti
Orientace v mapě, stopování, tanec- tradiční

Vybavení
20x kunai, 10x výbušné lístky, 5x kouřové bomba, 10m drátu, 2x prázdný svitek, 1x zbraňový svitek (obsahuje: trojdílná hůl, katana, kopí, drápy, boxery, deštník), dvě wakizashi

Životopis
Část první, kde se seznámíme s jejím mládím
Iono nikdy netušila proč se to stalo, ale její rodiče ji ve 3 letech nechali napospas zvěři v lese. Netušila, jestli se ztratila, zapomněli ji nebo se jim přestala líbit a tak ji odhodili jako dítě odhodí hračku.
A tak se octla sama na jedné mýtině, bůhví kde, v lese. Jakožto 2-leté nedochůdče to samozřejmě nebrala zase tak zle. Vždy se řadila mezi ty typy dětí, které by se ztratilo v obchodním domě a o rodiče se začne zajímat až při zavírací době, ne-li později.
Po nějakém čase si jí povšimla medvědice, která ji přijala za vlastní a nějaký čas- do jejích 8 let ji vychovávala. Tehdy přichází na řadu její budoucí adoptivní rodiče.
Oba jsou vědci a prováděli menší výzkum. Když obhlíželi terén, objevili jeskyni a u ní si hrálo poněkud zarostlé, blonďaté třeštidlo, které bylo jak ho bohové stvořili a když se ho pokusili vzít pryč, tak se zdálo, že jim nerozumí ani slovo a s velkou chutí by jim ukouslo hlavu.
Čtyři roky života v divočině o syrovém mase a různých bobulí, naprosté odříznutí od reality a matka medvědice mělo velmi jednoznačný účinek. Vytvořilo se tak dítě divočiny.
Oba adoptivní rodiče- Ayumu a Norito-kla, vzali ji do vesnice a přijali za vlastní. Dali jí jméno Iono Miho.

Část druhá, mládí na akademii
První dva roky, které žila u své adoptivní rodiny, se Iono doučovala to, co za tu dobu zameškala. Učila se číst, psát a hlavně mluvit. I přes to, že se snažili popřít její divokou stránku, už se jim to nepovedlo. Stalo se to její součástí. Sice už nevypadala jako divoženka, ale stále si zachovala stopařské schopnosti, zostřené smysli a podezřívavost ke všemu neznámému.
Rodiče se tedy rozhodli poslat ji na akademii. Protože nastoupila o rok později než ostatní, byla prvně brána jako něco zaostalého, nemluvě o tom, že všichni věděli, že kamarádova maminka říkala to a to. Tehdy byla sama, nikdo se s ní nebavil a to vlastně částečně pomohlo vzniku její povahy jak ji známe dnes. Z části to bylo přesunem z lesa do vesnice a z části tím jak samotná se cítila.
Časem se ale ukázalo, že není zase tak ztracený případ. Její silnou stránkou se stalo Taijutsu a Ninjutsu. Genjutsu nikdy nepokládala za záživné. Člověk jen stojí a kouká jak člověk před ním trpí a svíjí se v agonii. Nic pro ni. Radši věděla, že se svíjí v agonii kvůli zlámaným kostem, které zlámala ona. Postupem času se ledy prolomily a i díky její povaze si časem našla pár přátel, kterým opravdu důvěřovala a otevřela se jim.
Když zakončila akademii, byla zařazena do týmu, který se specializoval na stíhání a stopování nepřítele. Ostatní členové skupiny byli mnohem tišší než ona a tak si spolu moc nerozuměli. Bylo to jedno z jejích nejméně oblíbených období života. S nikým se nebavila a rodiče se jí začali vzdalovat. Domů chodila unavená a otrávená, i tak nejlehčí mise se měnila v naprosté utrpení, protože ani členové týmu ji neměli dvakrát v lásce
Soustředila se na trénink a kromě misí se s lidmi z týmu vídala jen málo. Věnovala se hlavně tréninku a snažila se co nejvíce zdokonalit, aby se mohla zúčastnit zkoušek. Chtěla z týmu odejít a pracovat sama. S přáteli se mohla stýkat ve svém volném čase.

Část třetí, chuuninské zkoušky
Dny ubíhaly a měnili se v měsíce. Sensei týmu konečně povolil zúčastnit se zkoušek. Iono byla den co den před zkouškami roztěkaná a nálady se jí měnili jako dubnové počasí. Nemohla se dočkat. Zbožňovala výzvy a tak trávila víc času na cvičišti než doma. Hodně času začala také trávit v lese. Přežívala jen s jediným kunaiem a snažila se zdokonalit její schopnosti přežívání v přírodě.
Jak zjistila tak se jí to docela dost hodilo.
První zkouška pro ni byla trochu oříšek. Až v polovině pochopila, že po ní chtějí aby opisovala. Některé otázky vyplnila a klidně počkala na konec vyměřeného času.
Po pár dnech se konala zkouška druhá. Nikdy by nečekala, že jí bude hrát náhoda takhle do karet. Přežití v uzavřené aréně a sběr svitků.
Hned na začátku se tým rozdělil a zatím co ostatní beze spěchu zamířili směrem ke středu arény, Iono se vydala na lov. Celá se klepala, když poprvé objevila cizí tým. Nalákala je do pasti a svitek jim vzala. To co nedokázala silou zvládala důvtipem a talentem pro výrobu pastí.
Po prvním dni zkoušek se dostala do velkých problémů, když na ni zaútočil o dost silnější dvojice, která několikrát propadla. Byli zkušenější a silnější. Svůj svitek stačila ukrýt, ale ona sama skončila s několika zraněními a v značné nevýhodě vůči ostatním. Tehdy se poprvé projevila její divoká, zvířecí stránka. Musela se spoléhat na všechny své smysli. Věděla, že by boj nezvládla a jediné co tak mohla dělat, bylo stát se stínem a projít lesem, aniž by si jí kdokoli všiml.
Zdárně se dostala až na místo srazu se svým týmem a společně zkoušku úspěšně dokončili.
Žádné dodatečné boje se nekonali, protože prošlo minimum geninů. Dostali tak čas na to, aby mohli trénovat na finálním turnaji a Iono se na celé období vypařila kamsi do útrob lesa.
Vrátila se až těsně před začátkem zkoušek, kdy došla celá umouněná, potrhaná, ale dle úsměvu šťastná jako blecha, i když bojovala proti něčemu, co by se dalo označit za značně nechutného a obřího genina z Travnaté. Zvítězila, i když s obtížemi a ani na chvíli se nepřestala usmívat.
Zkoušky zakončila úspěšně. A odešla z týmu, oba jeho členové totiž ve zkouškách neuspěli. Nikdo jim to, ale zazlívat nemusí. Ne všichni projdou zkouškami na první pokus a i přes to se můžou stát dobrými ninji.

Část čtvrtá, válka a zkoušky na jounina
Chvíli poté co dokončila zkoušky a vrátila se do vesnice. Propukla Velká válka ninjů. A ať už se jí chtělo nebo ne musela bojovat taky. Válka je hrozná věc.
A tak když boj skončil a nastal najednou tak neuvěřitelný mír, došlo Iono, že to nebude na dlouho. Tou dobou nebylo moc práce a po celých pět let si dávala veliký pozor. Časem si všimla, že někteří lidé opravdu nesdílí ony ideály míru jako ostatní. Dokud ještě mohla udělala zkoušky na Jounina a na rok zmizela z vesnice pryč. Žila v horách a trénovala. Chtěla se zdokonalit, být silnější a být schopná pomoci, až přijde zlom.
Když se vrátila do vesnice nestrávila tam ani měsíc a propukly nepokoje. Přežila jen tak tak. Stejné štěstí, ale neměli její rodiče, kteří přišli o život při zničení jejich domu.
Nějaký čas byla v depresi, ale potom si řekla, že život jde dál, že líp udělá, když znovu povstane a postaví se na odpor.

Techniky
Suiton: Daibakufu no Jutsu - A-rank
Suiton: Bakusui Shōha - A-rank
Ishi yashi - B-rank
Mizuyashi - B-rank
Kariudo chokkan - C-rank
Kuchiyose no jutsu - C-rank
Kirigakure no Jutsu - D-rank
Fuuton: Shinkyuu Gyaku - D-rank
základní techniky - E-rank



Vzhled


Bodové hodnocení schopností
Ninjutsu:4
Taijutsu:5
Genjutsu:2
Inteligence:3
Síla:3
Rychlost: 5
Chakra: 4
Ruční pečetě: 3