Sídlo Klanu Heiki

Spolu zo zapadajúcim slnkom sa z nášho cvičiska ozýval zvuk praskajúceho dreva, narážanie železa o železo a nakoniec hlasné dýchanie jedného shinobiho.
Naoki si precvičoval svoje zbrane a narábanie s nimi. Hlavne sa zameriaval na to akoby seky zo svojou katanou a naginatou mohol urýchliť fuutonom. to sa samozrejme odrazilo aj na ňom. Jeho mikina bola prevesená cez zábradlie domu a on bol do pol pása nahý a...a krvácal. Mal malé sečné rany akoby ho niekto dorezal papierom. No nejako mu to na jeho kamennom výraze, pevnom postoji a stisku jeho zbrani nejako nezabránilo. Nakoniec keď boli všetky figuríny posekané a uznal za vhodné že už tu len stráca čas tak otvoril zvitok a v ňom zmizla naginata. Ustálil svoj dych na normálnu úroveň a vykročil preč. Vzal si po ceste do domu svoju mikinu zo zábradlia a mal to namierené do svojej izby. Vošiel do izby a hneď do kúpelne. Mikinu hodil do koša na špinavé prádlo a nakoniec tam skončili aj všetky jeho veci okrem zbraní a zvitkov. Dal si osviežujúcu sprchu a v uteráku zo svojimi zostávajúcimi vecami došiel do izby. Kde zo skrine vzal na vlas rovnaké oblečenie ako mal predtým a hneď nato prišla na rad aj jeho výbava. Bol pripravení. Kapucňu aj ešte trochu vlhké vlasy mu padli do ofiny pred oči a ruky si dal do vreciek na mikine a vybral sa preč zo sídla.

-Presun

Celou cestu jsem Naokiho držela za ruku a táhla za sebou. Čím blíž jsme byli k domu, tím rychleji jsem šla.
Jistě se ti to bude líbit.
Ujišťovala jsem ho cestou a volnou rukou rozrazile vstupní dveře, vyběhla schody a prudce se zastavila až před Naokiho pokojem.
Tak se podívej.
Pobídla jsem ho a zadržovala v sobě smích.

Co Naoki uvidí, až otevře dveře:

Šel sem pomalu a nechal se místami táhnout od Nanao. Jó určite to bude bomba.. pomyslel sem si a šiel. Prišiel som až pred dvere do mojej izby. Otvoril som dvere a dvere sa za tichého vŕzgania otvorili. Okrem toho že som tam stál a bol som ticho som nič neurobil. Ani náznak, nastalo hrobové ticho.

Postrčila jsem ho dovnitř do pokoje a zabouchla za ním dveře.
Bav se.
Křikla jsem aby mě slyšel a začala se nahlas smát.
V jeho pokoji se najednou začal ozývat smích, brek a různé další zvuky, patřící dětem, které si za rohem hráli. Bylo jich asi deset ve věku od 5 do 8. Vrhli se na Naokiho a začali ho tahat za oblečení, mazlit se s ním, pobízeli ho aby si s nimi šel hrát a jedno z dětí neslo v náručí chudáka malé kotě, které vypadalo jak po třetím infarktu.

Tohle skutečne myslí vážne?! napadlo mi v prvej chvíli no keď som si uvedomil že sa mi to nesníva a že je to tak skutočne tak som jednou rukou vytiahol dymovnicu. Nadýchol som sa a zadržal dych. Vtom sa izbou začal rozliehať dym...nie len tak nejaký....uspávací. V dyme som schmatol kote a preskočil až k dveřím. Zabuchol som ich a zamkol z vonku. Mača som položil na gauč. Jednou rukou som si vytiahol drápy a nasadil som si ich ale iba na jednu ruku. Skočil som po Nanao tak že dopadla na zem na chrbát a ja som bol nad ňou. Jednou rukou kde som mal drápy som čepelami mieril na ňu a bol od jej tváre tak 20 centimetrov.

Jak jsem očekávala, tak Naoki nebyl z dětí dvakrát nadšený, jenže kam jinam schovat děti, které jsem měla hlídat?
To se dělá dětem?
Zeptala jsem se stále se slzami od smíchu v očích, to už mě ale porazil k zemi a mířil na mě svými drápy. Ani jsem se nepohnula jen jsem střídavě pozorovala jeho a drápy a čekala co udělá dál.

Zapichol drápy do podlahy tesne vedľa jej hlavy a tým jej možno niekoľko prameňov vlasov "odstrihol".Múžou být rádi že sem si nepomýlil uspávací plyn z otrávením.... poznamenal som cez ofinu a kapucňu v tvári. Z mím pokojem si delej co chceš ale na kote mi nesahej... poznamenal som. No nejako som sa nemal k tomu aby som ju pustil.

Ani jsem nemrkla, když se drápy zabodly do podlahy vedle mé hlavy.
Jsou to jen děti...
Hlesla jsem a podívala se mu z příma do očí.

Nebýt toho se ovládam...teď by to byli mŕtve deti... sucho som štekol. Vybral som ruku z drápov a vytiahol ich z podlahy. Zasunul som ich tam kde boli. Ruky ktorými som sa opieral som mal zavreté v päsť a snažil som sa...bojovať sám zo sebou.

Mlčela jsem a trochu nevěřícně na něj zírala. Jako bych ho vůbec nepoznávala, strach jsem však neměla, jen mě zklamal. Ležela jsem, ani se nehnula a pohledem se mu vrývala do očí.

Po dlhom trápnom tichu som zaťal päste ešte viac a zodvihol som sa z nej. Keď som odchádzal ticho som povedal Už to nikdy neskoušej.... Pri tom ako som jej to hovoril som sa na ňu ani nepozrel a vyšiel pred dom na záhradu. Rozbehol som sa a skočil na strom kde som si zavesil nohy a visel som dole hlavou a začal robiť sklápačky.

Baka!
Chvíli jsem tam ještě ležela a snažila se urovnat si v hlavě co se právě stalo. Po nějaké době jsem se pomalu posadila a zaúkolovala pár lidí aby se postarali o ty děti a vrátili Naokiho pokoj do původního stavu. Na chvíli jsem se zastavila u okna a sledovala Naokiho. Na zahradu jsem vyšla, až když jsem si byla jistá, že už se trochu uklidnil. Měla jsem v plánu odejít, ale ještě před tím, jsem se před ním zastavila, chvíli ho propalovala pohledem a pak jen mlčky zakroutila hlavou. Dál už mohl vidět jen mé rudé vlasy, jak se od něj vzdalují. Posadila jsem se k jezírku a sledovala vodu.

Cvičil som ďalej až pokým mi úplne nezmizla z dohľadu. Potom som zoskočil zo stromu vytiahol drápy. Bežal som lesom a pokiaľ som každý strom minimálne raz nepoznačil drápom tak potom ani raz. Jednoducho som sa potreboval vyventilovať. Teraz si to našťastie odniesli stromy. Keď som bol pekne zadýchaný a už som bol ukľudnení tak som sa oprel o jeden strom a posadil sa k nemu. Oprel som sa o jeho kmeň a zavrel oči. Všetko som sa snažil dostať preč. Nakoniec som sa postavil a vošiel dnu. Nebola tu. Vzal som mačiatko do rúk a vybral som sa ju hľadať. Videl som ju sedela pri jazierku. Prisadol som si k nej a podával som jej kote. Pýtala sa na teba... povedal som ticho.

Otočila jsem hlavu a prohlédla si Naokiho i kotě. Nic jsem neříkala, jen seděla a opatrně vzala kotě do dlaní. Bylo hebké a roztomilé. Prsty jsem mu jemně přejížděla po srsti abych mu neublížila a dál zrakem hypnotizovala vodu.

Keď si zobrala kote iba som otočil pohľad do vody a tiež hypnotizoval hladinu. Mrzí ma to...prepáč... povedal som si popod nos. No moc toho počuť nemohla a tak som sa k nej otočil a rukou som jej podvihol bradu aby som jej videl do očí a povedal som. Mrzí ma to...prepáč..

Dívala jsem se mu do očí, nic jiného mi taky nezbývalo, když mi zvednul hlavu.
V pořádku...
Zamumlala jsem a dál hladila kotě. Očividně se mu u mě líbilo, protože začalo hezky vrnět.
On se mi omluvil? To bych si měla nějak zdokumentovat.

Né to není v pořádku...správal sem se jako pitomec... odpovedel sem jí a rukami sem jí chtel objat no nejak sem se zastavil na púl ceste. Zapomnel sem jak se to delá. A tak sem nevedel jak jí objat.

To sice ano, ale omluvil ses, takže v pořádku.
Naklonila jsem hlavu na stranu a marně se snažila zjistit o co se pokouší.
Chceš mě... obejmout?
Vysoukala jsem ze sebe překvapeně.

Uhm... nemohl sem to říct. Trochu sem se červenal a bylo mi to trápne ale tak kývol som hlavou na znak že "áno". Zatvoril som oči a čakal jej klasický výsmech keď mi niečo nešlo alebo sa mi niečo nepodarilo. Tak ako vždy.

Položila jsem teď už spící kotě na zem vedle sebe a Naokiho objala. Teď jsem měla hlavu na jeho rameni a se zavřenýma očima si užívala ten krátký moment, protože mi bylo jasné, že nebude trvat dlouho.

Udelal sem to co udelala ona. Po dlouhém čase sem nekoho objal nebo se mu ospravedlnil. Nebylo to tak zlý. Bylo to příjemné a hezky hřála. Uhm....Nanao...díky řekl sem tiše.

Co se to s tebou děje? Udeřil ses do hlavy? Že jsi najednou tak milý...
Zeptala jsem se pro změnu zcela vážně, ale hlavu z jeho ramena nesundávala.

Její otázka mne zaskočila. To bych taky rád vedel. napadlo mne v hlave ale neco sem jí říct musel a tak sem řekl první blbost která mne napadla.Uhmm...to je ale dneska horko co?! snažil som sa to zahovoriť.

Lehce mi zacukaly koutky.
Horko? No.... snaha se počítá.
Jasně potím se jak prase.
Samozřejmě to nebyla pravda, na horko jsem si už dávno zvykla. Byl to jen pokus o odlehčení situace.