Chrám Čtyř sluncí

Když jsem letěl nad vesnicí a jejim okolím, na zemi jsem uviděl nějakou obrovskou budovu. Okolí Suny jsem ještě moc neznal, ačkoliv jsem zde bydlel už od narození. Několik metrů od té budovy jsem přistál a pomalým krokem jsem se vydal směrem k ní. Když se moje zorné pole zvětšilo, protože písek přestál létat všude kolem, tak jsem uviděl tuto obrovskou budovu v celé její kráse. Vypadala vážně úchvatně a také klidne. Věděl jsem, že je to chrám, takže jsem doufal že lidé se v něm budou chovat tiše a já tam budu mít klid. Otevřel jsem dveře a vstoupil dovnitř. Uvnitř jsem si sundal kapuci a pomalým krokem šel stále dál, až jsem došel k jedné z soch. Byla to socha bohyně Morany. Bohnyě smrti. Sedl jsem si do tureckého sedu a začal meditovat.

V chrámu jsem strávil několik posledních dní. Nevím přesně kolik, protože jsem u třetího dne přestal počítat úplně. Za tu dobu se mi však mysl vyčistila úplně. Dalo by se říct, že teď jsem nemyslel vůbec na nic. Otevřel jsem oči a vstal jsem. Strávil jsem zde mnoho dní, takže je asi na čase se vrátit zpět do vesnice. Najíst se, napít, možná si zajít na nějakou misi. Bylo by dobré kdybych si mohl zabojovat. Zase protáhnout svaly a kosti a všechno možné. Pomalým krokem jsem se vydal ven z Chrámu. Vyskočil do vzduchu a zůstal tam. Vyrazil jsem směrem k Suně.

- Přesun -