Sanji Mizuki [GENIN]

Jméno a příjmení: Sanji Mizuki
Věk: 18 let
Narození: 19. 4.

Výška: 190cm
Váha: 80Kg

Vesnice: Iwagakure no Sato
Sensei: nejprve Koshiba, do budnoucna -> Reina Kana
Hodnost: Genin
Podstata chakry: Fuuton

Charakter: Sanji je poměrně společenský, rád se baví, rád je ve společnosti pěkných žen, ale stydlivost mu dovolí pouze přátelské pohnutky. Nerad si od někoho nechává něco přikazovat, extrémně nesnáší, když ho starší sestra poučuje, nebo mu domlouvá, jako když byl malý. Taky se mu občas příčí jí poslouchat, s tim má ale celkem problém od doby, co se Orion stala Tsuchikagem.
Je poměrně empatický, dokáže dobře odhadnout pocity ostatních, umí naslouchat, udrží tajemství a vždy je připravený vyslechnout přítele v nouzi.
Nemá sklony k aroganci, ani povýšenosti a nijak nevyužívá toho, že je Orion jeho sestra… Teda až na to, že jí hodlá donutit k nějakýmu tréninku, i když zatím neví jak to provede…
Svoji sestru má rád, hlavně pro to, že ví co doopravdy cítí a její roušky netečnosti ho nijak neoklamou. Každopádně jí její druhou povahu nekazí před cizími, je to její věc, jak se chová.
Co se týče jeho chování k lidem, vždy je ke každému upřímný a hned řekne, co si myslí, což někdy je i na škodu. Většinou to ale nemyslí zle.

Životopis:

Sanji se narodil o tři roky později, než jeho sestra a jako mladší bratr, byl samozřejmě víc obskakovaný, ale matka má většinou radši první dítě a tak to bylo i tady, byť jenom o trošku.
Sanji si z toho ale hlavu nedělal, i když to poznal. Nesnažil se být nijak lepší, jen si tak v klidu proplouval životem a o nic se moc nestaral.

Jako mimino se naučil velice brzy chodit a mluvit, což značilo o jeho schopnosti se dobře učit. Stačilo mu párkrát něco vysvětlit a pokud to bylo aspoň trochu úměrné jeho věku, brzo to pochopil a naučil se to.

Stejně tak dobře se naučil v budoucnu na akademii číst a psát, dalo by se tedy říct, že byl velice nadaný. Pak ale přišel čas ukončit akademii a stát se geninem.
Nic proti práci Shinobiho neměl, ale v deseti se připojit do toho nechutného masakru válek a plnění misí se mu nechtělo… Neměl zájem naučit se zabíjet. Věděl ale, že by to jeho rodiče nesnesli. Proto se rozhodl, že opustí vesnici… Velice odvážné, na desetiletého chlapce. Jenže Sanji byl mnohem vyzrálejší než jeho vrstevníci, uvědomoval si, jaké bude mít jeho jednání důsledky… Matka bude zdrcená, otec bude zamlklý a zarputilý, klan ho zavrhne… Nejprve ho prohlásí za nukenina, ale doufal, že později z něj udělají „mrtvého“, kuli vlivu klanu. To všechno mu už v deseti docházelo.
Proto se jednoho dne sebral a napsal na stůl dopis, ve kterém se omlouval rodičům a vysvětloval důvod odchodu. Taky jim řekl, že se jednoho dne vrátí, až bude připraven být shinobim a zabíjet. Doufal, že až se vrátí, aspoň jeho sestra ho nezavrhne…

A tak začala Sajniho výprava. Nejprve cestoval po Iwagakure, kde se vždy našli lidé, kteří malého kluka politovali, nechali ho přespat a dali mu najíst.
Sanji nikdy nezůstával dlouho, ale z každé rodiny si něco odnesl, něco, co mu pomáhalo dospět a co ho vychovávalo. Naučil se tam slušnosti, pokoře a skromnosti. Zjistil, že když něco dostane, je dobré oplatit laskavost a tak když mohl, pomohl jak se dalo.

Takhle Sanji putoval zhruba měsíc, dokud se nedostal k hranicím Iwagakure no Sato. Nevěděl, co ho za hranicemi čeká, ale věděl, že se tam nachází Takigakure. Bál se, že nenarazí na nikoho, kdo by mu poskytl přístřeší a jídlo…
Jeho obavy byli celkem oprávněné. Stalo se něco mnohem horšího… Kdyby narazil na nějaké neochotné lidi, tak by byl ochoten jim něco ukrást, ale on nenarazil na nikoho. Široko daleko nebylo žádné stavení, chajda ani chloupka…
Putoval takhle asi čtyři dni, bez jídla, vodu nabral jen když se někde našla nějaká studánka nebo potůček.
Trmácel se zrovna hustým lesem, nohy ho už nechtěli nést a tak upadl houští, ležel a pomyslel si, že todle je jeho konec… Ale nebyl. Nalezl ho tam jeden starší muž, který tudy zrovna procházel a hledal nějaké bylinky. Vzal Sanjiho a odtáhl ho s sebou do nedalekého domku, spíš chalupy, ve které bydlel.

Když se Sanji probral, zjistil, že se nachází v kovárně. Nebyla moc velká, ale bylo tam dost nářadí a zbraní. Hlavně katany. Sanji ještě nikdy neviděl tak překrásné katany, jako u tohoto muže, nikdo v Iwě takové neměl. Byli tam wakizashi, tanta, bo, katany, ale i naginaty a tyčové zbraně.
Stařík se jmenoval Koshiba a byl to starý mečíř z Taki, ale také velký šermíř. Staral se o Sanjiho, dokud se nezotavil a když už bylo Sanímu dobře, ukázal mu, jak vyrábí svoje meče. Starý Koshiba úplně žasl, když Sanji přistoupil k výhni a začal rozehřívat kov. Sice dělal Sanji mnoho chyb, vyndaval příliš brzo nebo pozdě kov, poté železo třeba moc naklepal, nebo zase málo a jeho tvary nebyli zdaleka dokonalé, ani ne dostačující. Když ale udělal několik mečů, začalo mu to jít a nakonec se naučil dělat velice kvalitní meče.
Trvalo to několik měsíců, než to uměl tak době, aby si mohl vykovat svou vlastní katanu, která mu měla sloužit k výcviku. Chtěl se totiž naučit šermovat. Koshiba mu totiž vysvětlil, proč jsou shinobi za potřebí a že musí umět bojovat, aby mohl chránit.
A tak při tréninku kováře Sanji učil šermovat se starým Koshibou.
Koshiba byl náramný šermíř, nikdy neviděl nikoho se ohánět s katanou tak jako jeho… jedním máchnutím přesekl strom vejpůl a taky dokázal svou podstatu přetvořit na ostří meče. Sanji si často odnesl nějaký ten šrám a tak má ze soubojů mnoho jizev.
Sanji měl v plánu se od něj všechno toto naučit, včetně Taijutsu boje beze-zbraně. Koshiba byl opravdu velký bojovník a Sanji byl rád, že našel takového mistra.
Učil se od něj každý den, všemu co ho byl schopen naučit a pomáhal mu se zakázkami. Dělali spolu meče pro velkou obchodní společnost v Takigakure. Spolu tam každý měsíc odváželi spoustu zbraní, za peníze potom nakoupili zásoby na měsíc a potom se vraceli domů, začít na nových zakázkách a trénovat.
Sanji zůstal u svého mistra osm let… osm dlouhých let s ním žil a trénoval s ním… Naučil se od něj kovat zbraně, naučil se od něj šermovat a bojovat bezezbraně.
Až jednoho dne Koshiba řekl „je čas“. Byl čas se vrátit do své vesnice. Už byl dost starý na to, aby se z něj stal shinobi. Sanjimu se odcházelo těžko, ale cítil k Koshibovi velký respekt a úctu a vždy ho poslouchal. Pomohl mu dodělat poslední zásilku a pak se chystal odejít. Než ale odešel, Koshiba mu věnoval meč. Nejlepší z jeho katan, kterou kdy ukoval. Měla jméno Tomomi, byla schopná vést chakru a nic ji nedokázalo zlomit.
Sanji s pokorou přijal tento dar a potom odešel z dílny mistra Koshiby a zamířil do své rodné vesnice.

Když přešel hranice kamenné a došel k branám Iwi, málem se mu do oči nahrnuli slzy. Byl opravdu rád, že je zpátky doma, ale bál se reakce ostatních. Doufal, že bude pořád geninem z Iwagakure…
Okamžitě po příchodu se šel podívat do sídla klanu. Většina lidí si ho nepamatovala, nepoznávala ho a chovali se k němu nedůvěřivě… až když jim vypověděl svůj příběh tak zjistili, že se to opravdu to ztracené desetileté dítě, které kdysi odešlo z domova. Reakce ale nebyli moc přívětivé… Navíc se Sanji dozvěděl, že matka s otcem už nejsou, také se ale doslechl, že mají nového Tsuchikage… Jeho sestru Orion. Okamžitě se sebral a zamířil si to ze sídla do budovy Tsuchikage… chtěl se s ní co nejdřív setkat.

Ninjutsu - 2
Taijutsu - 3
Genjutsu - 0,5
Inteligence - 3.5
Síla - 2
Rychlost - 2
Chakra - 2
Ruční pečetě - 0,5
Celkem - 15 body

Techniky: E techniky

Obrázek postavy:

Spoiler:

Tak, jako jsem Killunii nemohla dovolit techniku k základním, nemohu to dovolit ani tady.
A popravdě, ty body se mi nelíbí ^^

Ono... S 0,5 u chakry a ninjutsu se nebudeš schopný naučit víc než E-rank.
Jinak se mi ale líbí, že bude mít Tsuchikage brášku!

Chjo... Jestli ti připadám jako Killunia, tak bych s tím měl asi něco hodně rychle udělat...
Kdybych si tu chtěl udělat chuunina, dostanu klidně chuunina, ale shunshin+ostří na kataně mi nechcete povolit u člověka, co je UŽ 8 LET GENINEM.
Ty body sou opravdu směšné k člověku, který tak dlouho trénoval... navíc body inteligence 3.5... To absolutně nesedí a nemínim se podle bodů na inteligenci řídit, protože 18-ti letý člověk, by měl myšlení na úrovni 12-ti letého, což Sanji rozhodně nemá a šermovat budu taky jak uznám za vhodné.
To je asi celý, každopádně sem to upravil na ty nesmysli, protože nemám náladu se tu s někym dohadovat, mam toho už plný zuby, ale ozvat se musim.
Takže bych byl rád, kdyby ste mi to co nejdřív povolili, ať se hned doučim to co ste mi nedovolil. Tejden bez shunshinu nějak přežiju.