Sněmovna v Takigakure

Drak přistál na travnaté plošince a když jsem sesedla a přiložila mu ruku k hlavě, opět se rozpadl na lístky, které se mnou splynuly.
Rozhlédla jsem se. Čekala jsem, že se co nevidět objeví nějaký z Mistrů, kteří měli toto setkání hlídat. Mezitím jsem čekala na své společníky.

Kimichi přistála vedle draka a vypjala krk. Nejspíš si přišla krásnější než on.
Sklouzla jsem z jejích zad, zamávala jí a šla k Raikage. Malao se plížil neslyšně za mnou, jako bych si ho snad mohla nevšimnout.
Kim zabrblala něco o tom, že jí nikdo ani nepoděkuje a s pufnutím zmizela.

Sokoli nás vysadili kousek od vesnice.
Okamžitě pak se svými pány zase odlétli. Zatímco já se společně se svým doprovodem zamířila směrem k místu setkání. Cesta byla rovná. Navíc bylo ještě dost času nemuseli jsme spěchat. Klobouk Kage jsem nyní měla do čela tak, že pokud jsem nezvedla hlavu, nebylo mi vidět do očí. Přitom já si mohla okolí prohlédnout. Na chvíli jsem se zastavila před cestou. Zjevně jsem tu nebyla první. Pomalu jsem zamířila po cestě blíž ke vchodu.
"Raikage-dono," kývla jsem na znamení pozdravu a doufala, že má ochranka udělala to samé.

"Vítejte," oznámil nám muž, který pomalu sešel pár schodů opřený o svou hůl. "Vítejte Kage. A bez obav vstupte do sněmovny."
Zvedla jsem ruku v gestu, kterým jsem jasně naznačovala, že Raikage má přednost. Na tváři se mi přitom objevil jemný úsměv.

Když drak konečně přistál, seskočil jsem na zem a rozhlédl se. Stejně nudný zapadákov jako před lety, některé věci se hold nemění. Pomyslel jsem si a místo úšklebku se lehce pousmál. Dorazili jsme sem první a krátce po nás se tu objevila skupina z Iwi. Hmm krtci konečně vylezli z nory. Problesklo mi hlavou, ale zachoval jsem se s obřadní uctivostí, když jsme míjeli Tsuchikage. Zůstával jsem ve stínu Ayame a ostřížím zrakem pozoroval okolí...

„Tsuchikage-dono,“ napodobila jsem ji a dvěma prsty se při lehkém uklonění hlavy dotkla lemu klobouku Kage.
,Vsákla' jsem do sebe i Minatova draka a pomalu jsem se vydala ke vchodu. Kývla jsem na muže s holí a stejným gestem jsem naznačila Tsuchikage, že má vejít před námi. Jak to vypadalo, zasekneme se ve dveřích.

Jen zlehka, ale zdvořile jsem se uklonila směrem k Tsuchikage a zamířila za Ayame.
Očima jsem přejížděla budovu. Namlouvala jsem si, že hledám možnosti úniku, pasti a takové věci, ale spíš jsem obdivovala architekturu.
Zvláště vchod u kterého jsme zastavili byl velmi zajímavý...

"Drahá Raikage, kdyby tohle byla past..." pomalu jsem vyšla schody a lehkou úklonou dala najevo svůj dík za propůjčení tohoto místa staršímu muži. Pak jsem pokračovala s řečí. "...Kdyby tedy tohle byla past, nenechala bych vás pošetile vcházet dovnitř ale zaútočila bych už v údolí. Bylo by to mnohem výhodnější než poskytnou pevnou pozici, díky které byste se mohli bránit."
Posadila jsem se na místo, nad kterým visel prapor se znakem Kamenné.
"Nehledě na to, že Hokage-dono ještě nedorazil a že má dnes Kamenná neposkvrněné úmysly."

Zvedla jsem obočí, ačkoliv to pod kloboukem nebylo vidět.
„Nepomyslela jsem na to, že byste byť chtěla připravit past,“ odpověděla jsem jí, vešla dovnitř a posadila se na své místo. „Někdy je mé vychování prostě silnější než já,“ usmála jsem se a lehce pokrčila rameny.
Upravila jsem si plášť a opřela jsem se. Se sundaváním klobouku jsem zatím počkala. Ačkoliv Hokage měl zpoždění, nic jsem neřekla.

Usadil jsem se na místo, které bylo připraveno pro doprovod Raikage. S ledovým klidem jsem se usadil a pozoroval čím dál tím ponuřejší atmosféru. Už aby někomu ujeli nervy a já mohl beztrestně zkosit pár životů. Napadlo mě, ale pod mou maskou klidu se nic neobjevilo. Z té Tsuchikage a jejího doprovodu jsem měl hodě divný pocit. V ruce jsem si vytvořil malý krystal a pohrával jsem si s ním v ruce...

Posadila jsem se vedle Minata a sledovala okolí. Bylo tu nějak divně politicky dusno… Ale pěkný lustr. Tak nebezpečně visel nad stolem. Kdyby tu teď byl Malao…
Ale ten tu nebyl. Zůstal stát u dveří. Vnitřek budovy mu přišel tak nějak nepříjemně uzavřený.

chvíli jsem stála za Tsuchikage a po chvíli jsem si s jejím svolením sedla na židli a čekala a byla tiše. Podle všeho se čekalo na Hokageho, raději jsem si ale dávala pozor

Kyousei Gunshi

Na dlažbě před budovou se začaly ozývat zvuky typické pro jakousi těžkou hůl. Nodachi jsem s sebou samozřejmě neměl a katanu také ne. Hůl jsem i ale hodlal ponechat. Samurajové snad, vzhledem k mému věku, proti tomu nic neměli, prohledali doprovod a já vešel do místnosti. Prohlédl jsem svou starou, kamennou tváří všechny okolo a do nastalého ticha jsem řekl: Juudaime Hokage, Kyousei Gunshi. Omlouvám se za zpoždění. Důvod jsem ale neřekl. Je diplomatickou slušností neptat se, co zdrželo tak významnou osobu. Zaujal jsem míto pod svým praporcem a opřel jsem si ruce o hůl.

Ichizoku Katagami

Stále plně ozbrojen s maskou na obličeji jsem šel neslyšně za Hokagem, tak aby moje kroky nerušili majestátnost jeho chůze. Když se usadil pod praporec, skryl sem se za ním a ve stoje sem vyčkával.

"Mizuki Orion, Nanadaime Tsuchikage," stejně jako když jsem předtím zdravila Raikage, i teď jsem mírně sklonila hlavu a klobouk Kage mi díky tomu sklouzl trochu víc do čela. I tak ale byly vidět fialové znaky u očí, tolik podobné znakům Orochimarova klanu, který byl v Konoze jistě dobře znám.
"Vítejte. Díky vašemu příchodu to vypadá, že můžeme začít. Máte něco, co byste rádi probrali?"

Andi

Postavil jsem se pár kroků od Ichizokua a vyčkával jsem.

„Hokage-dono,“ pozdravila jsem ho vyřčením jeho titulu. Víc nebylo potřeba, znali jsme se. Trochu jsem sklonila hlavu a stejně jako předtím jsem se dvěma prsty dotkla lemu klobouku.
„Svolala jste tuto schůzi, Tsuchikage-dono. Slovo je vaše,“ řekla jsem zdvořile a upřela jsem na ni svůj pohled.

Ichizoku Katagami

Prohlídl sem si okolí.
Všichni až na mě s Andim sedí, což znamená, že si jsou buďto jistí svou silou, nebo jsou příliš neopatrní... Zajímalo by mě kdo z nich je senzibil, pokud tu nějaký je. Větší starosti mi ale dělal Kekkei Genkai z těch dvou ostatních vesnic... Což mi připomíná... kde je Kazekage?... Určitě se na to někdo zeptá, stačí si počkat.
Pomyslel sem si a začal sem si promýšlet jak budu bránit Hokageho, když se něco zvrtne, i když sem s tím moc nepočítal.

K Ayamině výzvě jsem jen kývla.
Ani jsem nepředpokládala, že by začali mluvit oni.
"Svolala jsem tuto schůzi, protože mezi našimi vesnicemi stále jsou jisté nevyjasněné události," na chvíli jsem se odmlčela. "Není v zájmu Kamenné vracet techniky, které jsme před časem... získali... v Listové a Písečné. To jistě chápete už proto, že pod touto střechou se momentálně nachází dva Kage, kteří zničili Listovou a dva Kage, kteří zničili Mlžnou. Když už jsem u toho, za útok na Listovou se omlouváme, ale nelitujeme ho. Byl pro naši velmi výhodný."
Vskutku ironické.
"Důležitější je, že by Kamená nerada kvůli pomstě řešila sebemenší ztráty. Chci pro svou vesnici neutralitu. Smlouvu, která mi zaručí, že se Listová a Oblačná nespojí proti mě ve chvíli, kdy s oběma vesnicemi přeruším většinu obchodních styků."

Když dorazil dorazil Hokage, uctivě jsem na něj kývl. Jeho doprovod se měl patrně na pozoru, ale kdo se v téhle místnosti, připomínající jámu lvovou, neměl. Když začala vést Tsuchikage svůj nudný monolog. Nezbylo mi, než přemýšlet. Jestli má nadutost a ignoranství Iwi vůbec nějaké hranice, zatím to totiž připomínalo jen bezednou propast. Měl jsem ten pocit, že nejsem ani zdaleka jediný, kdo měl tento názor na věc. Moje tužba, aby někdo vyprovokoval boj vzrůstala, s každým samolibým blábolem této slizké ženy.

Kouysei Gunshi

DVakrát jsem klepl holí do země, čímž jsem si vzal slovo, a rozvážným starým hlasem jsem se zeptal: Co nabízíte? Nehodlám tu ztrácet čas s planými řečmi o solidaritě.

Andi

Lehce jsem strčil do Ichizokua abych strhnul jeho pozornost na mě.Ona je asi hodně bláhová viď?Špitl jsem mu lehce ale dělal jsem že nic.

Ichizoku

Jen co Andi řekl "Ona", přimáčkl sem mu masku na obličej, aby nebyl schopen doříct jeho myšlenku, kuli bolesti přimáčklého nosu a zavrtěl sem na něj hlavou a přiložil sem si prst k ústům a pak sem mu ukázal prosebné gesto. Jelikož sme byli za závěsem, tak tato akce nebyla vidět a snad nestrhla ani moc pozornosti.
Todle nám totálně podkopalo autoritu... ale lepší než tu provokovat...

Co nabízím?
"Lepší formulací věty je, co žádáte," jemně jsem se pousmála. "Ale popravdě jsem s touto otázkou počítala. Předpokládám, že nebudete chtít, aby si naše vesnice nadále ponechala vaše svitky."
Vytáhla jsem jeden zpod záhybů sněhově bílého pláště.
"Jako třeba tento," dodala jsem, když jsem k němu natáhla ruku se zápisem učení časoprostorové techniky čtvrtého Hokage, Hiraishin no Jutsu.
Vybrat právě tuhle ode mě byla nebetyčná drzost, ale zatím jsem si svým postavením byla jistá.