Cesta skrze louky a pole

First topic message reminder :



Prostě cesta

"No stalo se toho docela dost. V jeden den dvě povýšení. Jsem Leader Akatsuki, nečekané, a usmířila jsem se, se Sasukem, jsme jen přátelé." řekla jsem a přemýšlela o tom, proč mu to vlastně říkám.

"Vážne ? Predstav si, že aj ja som bol povýšený. Je zo mňa vodca amegakure, ako keby to bol osud, nemyslíš ?"
Začal som sa potiť a chakra mi pomaly dochádzala.

"Jo? doufám, že jako post psychologa ti zůstává." ušklíbnu se.
"Moc ráda jsem si s tebou pokecala ale musím něco udělat a zařídit si sídlo. Nebo chceš jít na návštěvu?" kouknu na něj

Vychádza to skvele, ale bojím sa, že tým to končí. Viac jej toho už nepodsuniem.
Prerušil som spojenie našich myšlienok a pečate nám z čiel zmizli.
Ale za to sa mi podarilo niečo naozaj veľkolepé. Vzbudil som u nej maximálnu dôveru. Odteraz ma bude vnímať skoro ako rodinu. Takto bude jednoduchšie sa s ňou dohadovať.
Vydýchol som si od únavy a prikývol som.
"Pôjdem veľmi rád."

"Dobře ale varuju tě, nevím jak to tam vypadá, kdyžtak zavři oči." usměju se na něj (přesun sído akatsuki)

Robil som to prvýkrát. Neviem ani, či to vydrží navždy, alebo je to iba dočasne. Musím byť opatrný a všetko si s ňou vybaviť čo najskôr. Našťastie v nej už ani neostala moja chakra, takže nikto nespozná, že som na ňu ešte pred chvíľou používal svoje juinjutsu.
(Presun aj ja.)

"hmm pojdem rovno za tsuchikagem!"

Šiel som s veľkými bolesťami po ceste a sám som nevedel, kam.
Tá pečať ma nevyliečila. Moju smrť iba oddialila.

Kráčel jsem po cestě spolu se třemi sférami a s Deidarou.
"Deidaro, Sasori je taky v akatsuki?"

Cestou som si nevšimol Orochimara a vrazil som doňho. Následne som spadol na zem a udrel som sa.
Sakra, kto to ?

Ano... Povedal som a uvidel som ako do Ora niekto narazil a strcil som ruky do kapsicky a vytvoril som 100-nozku a ta zviazala toho mladika

"Děcko hloupé..Shinra tensei!"

Kombinácia výbuchu a shinry mi znieškodnilo moje brnenie, avšak Orochimaru ani Deidara to nemohli poznať. Vyzeralo to teda, že som silu ich útokov ustál iba s menšími zraneniami bez pomoci brnenia.
"Auvajs, to bol úder."

(nic nevybuchlo! kaboom bude mozno potom )

(To je jedno. Ale po tom tlaku to zo mňa muselo minimálne spadnúť, ak nie vybuchnúť. )

Jak je možné, že to přežil, je to jenom děcko?!
Založil jsem si ruce na hrudi.
"Co si zač?"

Postavil som sa zo zeme a na tele sa mi objavila prekliata pečať.
"Iba umierajúci človek. To kvôli chorobe. Je mi jedno, či ma zabijete, alebo nie, aj tak pravdepodobne skapem."

Pozrel som sa na neho Choroba? Pozrel som sa na Orochimara Myslim ze on by mu vedel pomoct

"Čí je to Juuin? Kdo byl tak opovážlivý, aby se učil moji techniku?!"

"Hokage?!"
"Za to zaplatí! Pojď semnou kluku!" křiknu na něj. "Kage bunshin no jutsu!" Vedle mě se postavil můj klon.
"Víš co máš dělat."

Pomalým krokom som šiel s ním.
Nemám čo stratiť, aj tak umieram.

"A my Deidaro, půjdem do Iwagakure." odpověděl jsem naštvaně.
Můj klon šel s Takashim do skrýše v Oto.

Podme...ale nie po vlastnych...Un! Povedal som a vytvoril som 2 vtacikov a na jedneho som nasadol

"Hm hm hm." zasmál jsem se a vyskočil na jednoho ptáka, tři sféry mě následovaly.