"Notáááák o co ti de ?!" začal jsem přemýšlet jak jí ze sebe sundat

Poškrábal jsem se na hlavě a vyskočil do vzduchu. Dopadl jsem kousek od Koroki a toho chlapce. Chvíli jsem si je prohlížel a pak se podíval na Koroki. ,,V pohodě?"

"Budeš můj malý bratříček?"
Koukla jsem se mu rozzářeně do očí, bylo vidět že jinak ho nepustím.
Pak jsem se koukla na Seita a usmála se.
"Dlouho jsme se neviděli Seito-kun...ona mě vůbec nechtěla pustit ven..."
Poslední připomínku jsem si zamumlala skoro pro sebe a dál se usmívala.

Prižmúrila som oči...Ale stála som na mieste a ani sa nepohla...

Podíval jsem se na ni a trochu se pousmál. ,,Dlouho? Naposledy možná včera?" Díval jsem se stále na ni a uvažoval jestli se třeba někde nepraštila.

"AAAa pomoooc ...proč chceš abych byl tvůj bratříček ?!"

Takto... usmial som sa a položil si ruky za hlavu a klony a ja sme podišli bližšie. Vieš... Aj s Byakuganom, nedokážeš ktorý som ja. Usmial som sa ale v tom niečo prišlo. Zakašľal som, ja pravý. Ale to nebol len kašeľ. Vykašľal som ďalšiu krv. Tým som sa odhalil. A jéje...

Tem leticim krystalum jsme se bez problemu vyhnul a dostal jsem se knemu
myslim ze je cas to ukoncit
Hakke Sanjuni Sho-32 uderu

"Héé...nene naposledy jsem se setkali...é.. před 7 lety"
Usmála jsem se na Seita.
"Proč? protože jsi kawaii a já vždycky chtěla mít takového bratříčka"
Usmála jsem se potom na Daichiho.

Zvedl jsem se po úderech ze země a oklepal se.''To máš pravdu'',usmál jsem se a na obličeji se mi objevila prasklina.Od začátku co jsem poskládal pečetě jsem měl kessho no yoroi,tudíž se ke mě chakra dostala ani ne z poloviny.''Teď já'',řekl jsem chladně a položil obě ruce na zem,počemž se z obou stran na zemi vytvořily narůžovělá kola z krystalu a proti němu vyjel jeden úplně rudý,počemž jeden z krystalové řady vyjel a velkou rychlostí se řítil na jeho záda.

"Chjoo" nakonec jsem teda kapituloval "Tohle už ale nikdy nedělej ! a hlavně mi nešahej na tvář !"

,,Před 7lety? Co bylo před 7lety?" Pokládal jsem si otázky a snažil se vzpomínat. Pak jsem se trochu přiblížil a klekl si před ni. ,,Fakt jsi v pohodě?"

Vďaka kašľu som vedela, ktorý je pravý Hideo a nespustila som ho z očí Chakura Senbon no jutsu! skríkla som. V ruke sa mi vytvorili z chakry ihlice, ktoré som hodila po pravom Hideovi. Ihlice smerovali presne Hideovi do hrude...

Koukala jsem na Daichiho a rozzářili se mi oči.
"Jistě!"
Přestala jsem ho objímat a sedla si, pak jsem se koukla na Seita a zazubila se.
"Seito-kun...ty si na mě nepamatuješ? jsem lepší polovička Koroki"
L-lepší?! děláš si srandu!?
Je to pravda

Klony sa obetavo vrhli predo mňa a ihlice zasiahli ich. Avšak boli zničené všetky a mňa trafila jedna ihlica. A presne k srdcu. Chvíľu sa nič nedialo, a ja som sa nahnevane rozbehol na ňu.
Napriahol som päsť, keď sa mi podlomili kolená a ja som spadol na zem. Pľúca som mal poškodené a ešte ten senbon pri srdci.
Ksakru... vykašľal som krv a pokúsil sa vstať.

"Ehm..je to trochu nepohodlné" prohlásil jsem hm...ale vlastně to není tak špaté přemýšlel jsem

,,Lepší polovička?" Poškrábal jsem se na hlavě a začal uvažovat. Rozdvojená osobnost? Už před 7lety? Možná jsem fakt zapomněl. ,,Dokaž, že jsi lepší." Lehce jsem se usmál a čekal co udělá.

Zrušila som ten jeden senbon a pozrela na Hidea Myslím, že by sme ďalej v boji pokračovať nemali. Pokiaľ si nechceš ublížiť otočila som sa a pomaly som odchádzala k jednému stromu.

Na straně,byli na zemi krystalové kola,které když na ně došlápl ho doslova přilepily k nim,hned na to měl krystal až po kotníky,tudíž se nemohl pohybovat.''Teď je konec'',řekl jsem a zvýšil krystalovou vrstvu na jeho nohou.Hned nato se jeden ostrý objevil před ním a zastavil se pár centimetrů pod jeho krkem.''Tyhle krystaly neprolomíš pouhou chakrou a tvou silou..''Řekl jsem a začal kašlat krev.Přehnal jsem to?Opřel jsem se dlaní o zem a začal to rozdýchávat.

Koukla jsem se na Daichiho a štípla ho do tváře pak jsem se omluvně usmála.
"Promin...zapomněla jsem"
Koukla jsem se na Seita.
"Hai!"
Zvedla jsem se a tentokrát jsem se vrhla na Seita.
"Věnuju ti medvědí objetí...jako před lety když jsme se poprvé potkali"

Vztal jsem ,oprášil se a upravil si oblečení "Tse na to co jsem ti slíbil zapoměň" yplázl jsem na ní jazyk a radši šel pomalinku pryč

Bolesťou som zatvoril oči. Dúfal som že odpadnem, nech to skončí, nech už to prestane, keď sa mi pred očami zjavil on. Znova som videl jeho tvár, ako sa na mňa smeje, ako som mnou cvičí, ako mi pomáha.
No v tom sa to zmenilo. Videl som jeho smrť a jeho volanie "Uteč"... a ja som bežal a bežal. Do očí sa mi nahrnuli slzy. Vtedy som sa zbabelo vzdal... No teraz Nie! posledné slovo som zreval nahlas. Hej Hyuuga... Ja nekončím! zakričal som a pomaly som vstával. Kašľal som že ma bolí každý kúsok tela a každý pohyb mi spôsobuje bolesť ešte horšiu. Vstával som.

Při tom jak se na mě vrhla mě převrátila na zem. Po chvíli jsem i od sebe trošku odtáhl a podíval se pozorně na ni. ,,Asi mi něco utíká."