Vodopády, lesy, jezera

First topic message reminder :

Při západu, nebo východu slunce, je toto nejhezčí místo na celém širém světě

"stačí mi když mi dohlídneš na Rukiho na zkouškách." opáčila jsem mu

"Rukiho ?
A kto to je ?"
Opýtal som sa jej lebo som nevedel že kto to je .

"Ruki no akasuna. Syn tehdejší Kazekage, beru ho ....." povzdychla jsem si a pak to dořekla "Jako svého syna."

"Nejlépe hned a tam kde jsou teď chunninské zkoušky." řekla jsem už zase chladně a podívala se na Atsuku. Posadila jsem se na jeden kámen a dívala se na vodu

"Takže by som mal ísť do suny ?
Umm a ako ho poznám ?"
Opýtal som sa lebo som bol stále trochu zmätený XD .
"No alebo možno ... umm vážne neviem ... "

Po nejakej chvíľočke čo ma tak ochotne učili plávať, som vyliezla z vody aj ja, nebavilo ma to tam samú, aspoň pre tento krát nie a tak som podišla až k Reine ktorá sedela na skale. Čupla som si k jej nohám po čom som sa na ňu tak veselo usmiala, z vlasov mi ešte stále tiekla voda, páč som sa vôbec neusušila keď som z vody vyliezala.. chcela som ju trocha povzbudiť, aspoň svojím úsmevom..

opětovala jsem Atsuce trošku smutnější úsměv a pohladila jí po vlasech a podívala se na Naruta

"Je mi líto ale měli by jsme se asi už vrátit." řekla jsem

Uhm.. prosíím.. nesmúť.. zamumlala som a keď ma pohladila tak som sa len postavila a podišla som ešte o niečo bližšie, po tom som ju objala a sama som ju pohladila vo vlasoch a na chrbte.

"Ruki, ale nemusíš jen když se ti bude chtít. Atsuko půjdem emáme ještě práci." řekla jsem a vstala a přešla k NArutovi

"Díky." řekla jsem tiše a přiklonila jsem se k němu a věnovala mu pusu na tvář, pak jsem se obrátila a odcházela k Dagovi

Ja som sa len pousmial a zmizol som odtiaľto .

Dag se postavil Atsuku na něj vysadil a já na něj vyskočila a pak jsme též letěli pryč (přesun obě)

Tiše jsem vydechla.
Páni... Tohle místo je... Nádherné...
Posadila jsem se na skálu a sledovala vodu spadající na kamení.
Kde najdu to, co hledám?
Posmutnělýma očima jsem přejela po kraji.

(klon)
Videl som že sa zastavil tak som aj ja skovaný za stromom som ju sledoval.
Hm že by si nevedela rady? no nič zatial ju neham tak určite najde som sob sama.
Aj ked som trocha zaváhal ale verim som jej a precaj som tu len na to aby som vedel že všetko prebehne dobre.

Postavila jsem se a balancovala jsem na okraji vodopádu.
Přeskakovala jsem po kamenech a nakonec zůstala stát přímo nad propastí jako kdybych se chystala skočit dolů skrz tu neuvěřitelnou výšku.

Hm o čo jej ide? nerozumiem chce sa zabiť tak fajn brániť jej v tom nebudem.
Sadol som si a opretý o strom som ju sledoval.
Hm toto sa nevyvynie teda naozaj dva krát dobre ale nech sa teši ked sa vráti to bude pokarhanie a vráti sa vobec pomyslel som si .

Podle klanové historie stačí, aby člověk s čistým srdcem skočil z vodopádu.
Musí milovat výšky a nemít strach proletět mraky. Pokud tak učiní, získá, po čem touží jeho srdce. Křídla i oporu.

Odrazila jsem se a skočila. Ladnou šipkou jsem padala přímo dolů. Oči jsem měla zavřené, ruce natažené. Oblečení už bylo celé mokré, padala jsem přímo tou nejnádhernější duhou, jakou jsem si uměla představit. Ve vzduchu jsem se otočila.
Pokud jsem hodná, zachytí mne...
Plně jsem tomu věřila. Bylo to v klanové knihovně a to byla záruka pravdy. Tedy většinou... Kvůli pár pohádkám už pár členů také přišlo o život, ale na to jsem nemyslela.

Dlaněmi jsem sice narazila do prázdna, ale zároveň jsem si pořádně vyrazila dech, jak se mé tělo přehnula přes čísi křídla. Prsty jsem se pevně chytila hřívy a pořádně si sedla. Ještě pořád jsem lapala po dechu. Blankytné vlasy mi rozpuštěné zplihle viseli kolem tváří. Radostně jsem výskla, když jsme pod vodopádem prolétly zase na tu správnou stranu a mlhou kamsi pryč. Už byl můj. Jenom můj.

Isasův klon si musel myslet, že jsem se utopila.
Nebyl žádný způsob jak mne vidět po tom, co mne můj hypogrif těsně nad hladinou zachytil.

(Přesun)

(klon)
Všimol som si ako skáče dole"preboha nie!!"prebleskol som sa k nej no už bolo neskoro nedokázal som ju zachytiť a len som pozeral ako letmo padá dole.
Preboha to nie ja som ju nechal spadnuť nemalo cenu skakať za no pretože by som je jaj tak nedokázal pomocť.
"Preboha čo som to urobil musim podať spravu skutočnému"v tom sa klon vyparil.

Dobehol som sem na toto miesto najrýchlejšie ako som len mohol"heh heh"pozrel som sa dole odkial skočila to neni možné.
Spravil som pečate"kuchyiose no jutsu!"privolal som Fénixa na ktorého som skočil a leteli sme dole.
Meter nad vodou som sa obzeral či tam niekde nieje ked som ju nezbadal skočil som do vody a začal ju hladať.

Seděla jsem v pohodě na svém hypogrifovi.
Hladila jsem ho po peří a on procházel nad útesy. Zaclonila jsem se oči dlaněmi a podívala jsem se dolů.
"Sensei! Co tam hledáte?"

Vynoril som sa a pozrel hore kde bola Ikaros vyplul som z ust vodu a točil hlavou aby som stratil vodu ktorá mi tiekla.
"Nič došiel som si sem zaplávať je to tu pekné"mal som nervi no vzapetí som bol aj rád.
"Ked tu dokončiš čo máš tak sa potom vrať do Kumo"odvetil som a vyskočil na Fénixa a odletel preč".
(presun)

On si šel zaplavat sem?
Zamyšleně jsem svého mazlíčka hladila po peří.
Nakonec se se mnou vznesl a zamířili jsme do Kumo.
Smlouvu jsem s ním podepsala už pod vodopádem a teď jsem ji v jednom ze svitků měla, trochu promočenou, s sebou.

(Přesun)

Hiroshima Takiga

Seděl jsem na jednom balvanu a pode mnou se pěnila bouřila voda, která padala z velkého vodopádu, který tvořila obrovská řeka, vedle které jsem seděl. Je tady tak krásně...měl bych si to užít dokud mohu... Přemýšlel jsem nad tím životem, co jsem žil a za který teď musím nést následky. Nemohl jsem změnit čím jsem byl a čím stále jsem, ale pořád jsem se snažil na vše zapomenout a vyčistit si hlavu a nechat vše volně plynout...