Jazero

Toshio Ookami

,,Tak to ste boli až priveľmi ľahostajná asi." zašepkal potichu a počkaj kým k nemu pristúpi.,, Od nenávisti je k láske len maličká čiara, takmer ani okom nebadateľná." zašepkal potichu. Vedel, že toto sú jeho posledné chvíle a aspoň na rozlúčku, posledný raz, posledný pohľad. Pomaly sa nahol k nej a skutočne s tým pomyslením ju posledný raz pobozkal.,, Došli vám slová?" spýtal sa.

"Ne nedošly."
Ruku z brady jsem mu přesunula na krk. Prsty jsem mu jela až k zátylku. Naklonila jsem se k němu. Spojila jsem naše rty v dlouhý polibek.

Toshio Ookami

Toshio ani nestihol zareagovať keď už pocítil ako ho Shirio pobozkala. Nemohol ale ani sa nechcel vzpierať a tak jej ho veľmi vrúcne opätoval pričom si vychutnával každý okamžik nemysliac na to, že to je ako najkrajší sen.

Odtáhla jsem se od něj.
"Ale přesto tě stále nenávidím."
Zašeptala jsem. Svěsila jsem ruce a odstoupila jsem.
"Musíme vyrazit."

Toshio Ookami

,, Áno, Mizukage sama." prikývol okamžite Toshio a trochu mu bolo ľúto, že je koniec ale vedel, že prekročil medze až príliš. Preto tam teraz pokojne stál a bol pripravený následovať Mizukage a pokračovať v ceste ďalej smerom do Iwagakure no Sato.

Prošla jsem kolem něj. Olízla jsem si rty a zhluboka jsem se nadechla. Znovu jsem si nasadila svou masku. Bylo to těžké, ale zvládla jsem to. Vyrazili jsme teda do Iwagakure.
-přesun-