Jazero

"Když jsi tím tak jistý, tak o čem hovoří?"
Byla jsem zvědavá. Ten pramen vlasů, co mi spadl jsem si dala za ucho.

Toshio Ookami

,,O pocite tak jedinečnom a dokonalom ako nebo samotné nad nami." zašepkal pokojne.,, Pocit tak nádherný až je slovom nepopísateľný a jazykom nevyjadriteľný." pokrčil ramenami.,, Jednými nazývaný poblúznenie, inými vášeň a ostatnými láskou. Pocit ktorý vo vás drieme tak hlboko a je tak skrytý, že ho takmer nevidnom." povzdychol si.,, Mohol by som použiť tisíce slov a tisíce výrazov no nestačili by. A tam kde slová končia tak je nutné jediné..." nedokončil.

Všimla jsem si, že nedokončil větu.
"Kde slova končí, je nutné...? Co?"
Čekala jsem, co odpoví.

Toshio Ookami

,,Pocity sa nedajú naučiť ani pochopiť zo slov či už jednoduchých alebo zložitých." na chvíľku odbočil od témy a vedel, že teraz riskuje priveľa. No on dobre vedel, že už mnohokrát povedal, že za svojimi si stojí a svoje skutky nikdy neľutuje. Preto ešte posledný pohľad venoval do jej očí.,, Kde slova končia tam je nutné..." nedokončil vetu a hneď v tom momente jej dal dlhý bozk na pery. Po chvíli sa ale odtiahol.,,... tam je nutné použiť skutky." doplnil tušiac čo bude nasledovať.

Odbočil od tématu a myslela jsem, že ho budu muset znovu pobízet. To se však nestalo. Zopakoval větu, kterou jsem chtěla, aby dokončil. Odmlčel se a pak mě políbil. Následně potom dokončil větu. Jakmile se odtáhl. Automaticky jsem zvedla ruku s úmyslem ho uhodit.

Toshio Ookami

V momente zaregistroval ako sa jej ruka dvíhala a smerovala k nemu. Inštinkty a rozum v ňom kričali, že má uhnúť alebo zastaviť úder. V hlave sa mu premietali rôzne možnosti ako vyblokovať úder alebo dostať sa z tejto situácie no ani jednej neveril. Tak ako predtým povedal, že za svojim slovom si stojí a za skutky sa nehanbí. Tak bol ochotný prijať to čo malo prísť a pevne stál. Len kvôli snahe prebudiť v nej tie city bol ochotný zniesť úderov koľko bude treba. A preto tam len tak stál a nespúšťal pohľad z jej očí.

Čekala jsem, že mi ruku chytí, ale to se nestalo. Dlaň mi spočinula na jeho tváři.
Narovnala jsem se a zakroutila jsem hlavou. Chtěla jsem něco říct, ale nakonec jsem nic neřekla. Obešla jsem ho a zamířila jsem k jezeru. Nechtěla jsem na nic myslet. Ne teď, ne po tom. Byla trochu zklamaná.

Toshio Ookami

Toshio už jasne cítil zo situácie ktorá práve nastala, že všetko čo dokázal teraz padlo jasne ako domček z karát. Jemne si zahryzol do spodnej pery a cítil ako okolo neho obchádza. Nemohol to tak nechať, musel svoju chybu napraviť a tak sa razom otočil s stihol ju chytiť za ruku.,, Neodchádzaj, prosím." zašepkal potichu a jemne ju pritiahol naspäť s nevinným a zároveň previnilým pohľadom v očiach.

"Proč? Proč nemám odcházet?"
Chtěla jsem mu vykroutit ruku z jeho sevření. Nepodívala jsem se na něj. Neměla jsem důvod mu dopřád pohled.

Toshio Ookami

,, Pretože je mi jasné, že som ťa asi očividne teraz veľmi skladaml." dodal Toshio a jemne zodvihol ruku. Jemne ňou podoprel Shirio bradu aby sa jej mohol dvať do tváre.,, Lenže nemohol som zastaviť tvoju ruku pretože už len jediný dotyk tvojej pokožky je pre mňa niečo úžasne. A hoc by som mal zaplatiť bolestou za jediný dotyk tak by som to prijal." vysvetlil jej to.,, Nechcel som ťa sklamať, chcel som len jediné a to teba." ospravedlnil sa Toshio.

"To můžeš udělat i jinak a ne jak si to právě provedl!"
Než jsem si uvědomila, co jsem řekla, už jsem to vyslovila. Znovu mi tykal.
"Jsi pouhá moje stráž. Nic víc, nic míň."
Řekla jsem chladně. I když jsem se sebevíc snažila zachovat si chladnou hlavu, jako v každé situaci, nějak to nešlo. Dech jsem měla trochu zrychlený, ale nijak zvlášť to nešlo poznat.

Toshio Ookami

Trochu ho to zaskočilo ale nenechal sa len tak ľahko odbyť.,, Ja viem je to moja chyba." povzdychol si potichu.,, Iba obyčajná stráž?" zopakoval prekvapene.,, Pochybujem, že len stráži by ste dovolili niečo takéto." prehovoril náhle.,, Iný na mojom mieste by už ležali dávno 2 metre pod zemou, no vás "obyčajná" stráž musela vyvolať niečo inak tu potom nemôže stáť žíva dívajúc sa vám do očí vyznávajúc vám lásku." dokončil.

"I kdyby to byl kdokoliv jiný, tak nemůžu zabíjet shinobi z vesnice."
Řekla jsem mu fakt. Ale tím hlavním faktem bylo to, že měl pravdu. Kohokoliv jinýho bych nejspíš poslala dva metry pod zem.
Co to kruci se mnou je?!! Proč tohle dovoluji? Takhle se mnou jednat. Sakra! Sakra! Sakra!

Toshio Ookami

,,Kto chce ten si nájde dôvod aj spôsob." prehovoril pokojne.,, Ale tak nerád by som vás sklamal. Preto by som chcel začať tam kde sa to pekné skončilo a na to zlé zabudnúť." zašepkal a v hlbokej nádeji za uzmierenie ju znova pobozkal na pery.

Odstrčila jsem se od něj.
"Tohle už nedělej!"
Řekla jsem skrze zaťaté zuby. Už toho bylo příliž. Nemohla jsem dopustit, aby tohle pokračovalo.
"Až se vrátíme do vesnice, nechám tě přeložit."
Oznámila jsem mu.

Toshio Ookami

Tie slová prišli ako blesk z jasného neba a zasiahli ho na tom najcitlivejšom mieste až na chvíľi nenachádzal slov.,, No pekne." odpovedal pokojne.,, Len sa zbavte svojej slabiny, áno to mi je jasné. Ako ANBU by som to na vašom mieste urobil rovnako." prikývol.,, Ale prečo len preložiť? Veď som prenikol až priveľmi k vám, až priveľmi som odhalil čo sa vo vás skutočne skrýva. A ja som vám veril, veril som, že ste schopná citu." povzdychol si.,, Ale budiš odstráňte jedinú osobu ktorá vo vás verí, odstráňte jedinú slabinu ktorá vám dokáže podlomiť kolená ale verte, že jedine slovo má väčšiu silu než čokoľvek iné. A ak trváte na svojom a na tom čo ste teraz povedali, potom dnes opäť na svete pribudne o jedného shinobi viac, doslova." dokončil čakajúc na jej odpoveď.

Kdyby tu bylo světlo, bylo by na mě poznat, že jsem zbledla. Koprně jsem se otočila. Odešla jsem za stromy. Sevřela jsem ruku v pěst a naštvaně jsem douchla do stromu.
Sakra!
Přistoupila jsem ke stromu a opřela jsem si o něj hlavu.
Co to se mnou je? Proč se nemůžu k němu chovat jako ke každému? Co tím vyřeším, když ho nechám přeložit?
V tuhle chvíli jsem byla bezbranná jako malé dítě. Nelíbilo se mi to. Bylo to pocity, kterých se se zřekla. Pocity jenž jsem myslela, že jsou zbytečné. Kdyby mě tam takhle někdo viděl, byla bych pro něj snadným cílem.

Toshio Ookami

Čakal teda čokoľvek od mučenia po rýchlu smrť ale toto nie. Zrazu len tak odišla. Nedávalo mu to zmysel a tak sa radšej potichu vybral za ňou a videl ju tam pri strome. V podstate už bol preložený takže na to čo sa stane už nebolo dôležité.,, Lady Mizukage?" opýtal sa potichu, síce mal padáka ale ten kúsok úcty stále v ňom ostáva. Nevedel čo sa deje, nechápal tomu a nemal ani slov čo by už povedal. Chcel jej pomôcť ale nemal ako, chcel ju zachrániť no nevedel čím. Len sa postavil tesne za ňu a hľadal v hĺbke duše slová, hociaké slová.

"Jdi pryč!"
Zašeptala jsem téměř neslyšně. Neotáčela jsem se. Pořád jsem tam stála opřená o strom.
Chtěla jsem, aby odešel, ale na druhou stranu jsem potřebovala, aby tam zůstal. Nemohla jsem se rozhodnout. A to jsem pokaždé chtěla, aby se rozhodli a teď? Jsem tu jako namyšlené dítě, které potřebuje jednu vrazit.

Toshio Ookami

,, Neodíjdem." pokrútil hlavou jednoducho.,, Pokiaľ si spomínate preložili ste ma, takže teraz kým prežívam posledé chvíli vo vašej prítomnosti nemôžem si dovoliť premeškať ani len jednu sekundu." povzdychol si.,, Bola by to škoda obetovať čo i len jedinú. Aby som mal na čo spomínať." dodal a snažil sa zachovať aký taký pokoj aj keď h jeho vlastné slová ranili.

Ach, Toshio...
Otočila jsem hlavu na stranu. Kůže mě už tlačila na čelo.
"Jsem jako namyšlené dětsko... Nemám právu tu být..."

Toshio Ookami

,,Možno prvý raz čo ste ma oslovili menom." pousmial sa.,, Žiaľ asi aj posledný." dodal ale len v duchu pre seba. Videl, že toho spôsobil viac než chcel a asi by mal odísť no nemohol od nej teraz odísť teraz nie.,, Môžem vám nejako pomôcť? Akokoľvek?" spýtal sa narovinu pretože už nevedel čo ďalej.

"Vraď mi to, co jsi mi vzal..."
Šeptala jsem. Nenáviděla jsem ho za to, že mě dohnal až sem. Dohnal ně k tomu, abych znovu začala cítit, co už jsem nechtěla.

Toshio Ookami

,,Prepáčte ale bezcitnosti nevraciam pretože ju už nevlastním." pokrútil hlavou.,, Nemám vám ju odkiaľ vrátiť, snažil som sa stoj čo stoj aby som vám dal city. Vidím však, že to som asi robiť robiť nemal." povzdychol si a sklopil hlavu k zemi.,, Že ja som z toho ANBU odchádzal, bolo zo mňa viac úžitku keď som bol zbraňou." napadlo mu v duchu.

"Bezcitnost? Možná tak lhostejnost. Ale bezcitnost, to bych si vyprošovala. Mám city..."
Odmlčela jsem se. Úplně jsem se otočila k němu. Udělala jsem menší krok k němu.
"Nenávidím tě. Nenávidím tě za to, že se tu objevíš, řekneš si všechny ty věci a... a..."
Hlas se mi třásl. Zvedla jsem ruku a chytila jsem ho pod bradou. Trochu jsem mu ji zvedla. Ale čekala jsem na to, co udělá.