Jezero kryté lesem

First topic message reminder :



Nad tímto jezerem se stále vznáší mlžný opar

"Chcete zradiť Raikageho-sama!?"
Zrada sa trestá smrťou, ale má pravdu.
"Vy ste zástupkyňa Raikageho-sama. To bolo asi jeho najlepšie rouhodnutie." Usmial som sa.
"Budúcnosť Kumo je teraz vo vašich rukách."

"On zradil první. Na bojišti se ani neobjevil, jen projekcí a sám spolu s Reinou zůstal v jejím úkrytu. To má být statečnost?" tiše jsem vrčela.
Proč jen mám pocit, že Reině na Tsuki vůbec nezáleželo...
Možná jsem se o tom snažila sama sebe přesvědčit.
"Vrátíme se do Kumo a cestou někde najdeme armádu aliance. Já se omluvím Tsuchikagemu a budu doufat, že mne nezabije hned, jak mne uvidí."
Bylo na mě asi vidět, jak moc je mi to proti mysli, ale neměla jsem jinou možnost. Rozesmála jsem se.
"Arigato za důvěru, ale jinak také nebudu k ničemu. Stačila jsem použít dvě techniky a pak mě přemohl člověk, kterého jsem v životě neviděla."
A kde bych ho tak mohla vidět..? Začíná se mi to motat dohromady.

Prikývol som.
"A kto je tento muž?" Ukázal som na Zuka.
Ďalší shinobi, ktorý zradil Reinu-sama?

"Oh, gomene." pousmála jsem se.
"To je člověk, kterému vděčím za svůj život."
Všem ostatním jsem byla úplně ukradená...
"Zuko Akatsuchi, Tsukikage."

"Nemyslím. Teď by Reinu neopustil." povzdechla jsem.
"Naštěstí nikdo neví o mých plánech a já mám mnoho pravomocí. Budu muset doufat, že mne poslechnou. Kdyby mě Raikage nenechával tak často, abych řešila záležitosti, které patřily do jeho povinností, nemohla bych ani doufat, ale takhle... "

"Akatsuki mají ještě Otogakure a klan Kana. Kumo se měla pokud vím zapojit poslední. Ale viděli jsme, jak skončila Tsuki a to v ní vždy bylo spoustu nukeninů, kteří bývají silní." povzdechla jsem. Po čele už mi zase stékal pot.
Cítila jsem, že má horečku.
Budeme to muset zvládnout rychle... Než se úplně uzdravím, mohlo by to trvat.

pomalu jsem otevřel oči,probudil mě hluk když už jsem byl uplně vzhůru všiml jsem si že je přezemě plášť oblékl jsem si ho a pomalu šel ven z jeskyně kde jsem našel Rin a toho drhého (netuším co je tvé první jméno xD) a hned jsem tasil meče "Kdo jsi !"

"Esu, shinobi z Kumo z klanu Yotsuki. A vy bude Tsukikage-sama."
Opatrne som posunul ruku na svoju katanu.
"Nie som nepriateľ."

"Dobré ráno..." trochu přiblble jsem se pousmála.
Přes bolest mi nějak nedošlo, že jeden tasil meče, druhý zase má ruku položenou nápadně blízko katany.
"To je v pořádku, znám ho." věnovala jsem Zukovi (To je skloňování tohle XD )
další úsměv.
"Půjde s námi do Kumo. Dnes je mi ještě lépe než včera."

(náhodou dobrý skloňování....aspoň nemám jméno co je skoro ve všech tvarech stejné xD) "Joj..aha tak to jo" schoval jsem meče

(Náhodou XD Alespoň se nemusím o takové maličkosti starat )

"Jak jsi se vyspal?"
Až budeme v Kumo, musím mu najít nějaký pokoj. Tedy pokud vesnici nezničí dřív než tak dorazíme.

"Josh! Půjdeme?" postavila jsem se a okamžitě ztratila rovnováhu.
Ajaj...

Vrátil som ruku do pôvodnej polohy.
"Do Kumo chcete ísť už dnes?"
Možno tam už armáda Aliancie je.

vzal jsem jí do náruče "Ty ještě tak dne dva chodit nebudeš jasné ?" chitil jsem jí tak aby nespadla "Tak teĎ už můžem"

Jemně jsem zrudla, ale nakonec jsem mu obtočila ruce kolem krku a nechala se nést.
Na jednu stranu je to příjemné...
Raději jsem nic neříkala. Nebo spíš jsem ze sebe nedokázala vypravit ani slovo.
Tak kvůli tomuhle se klidně nechám zase někdy probodnout tím zatraceným mečem.
Pousmála jsem se a zase našla ztracenou řeč.
"Uhmm... Arigato."
Pak jsem se otočila na Esua. (Tomuhle se snažím vždycky vyhnout XD )
"Hai, musíme tam být dřív než oni."

(no proti tomu je moje skloňování pohádka xD) "tak si pospěšmě" rozeběhl jsem se směrem ke Kumo

(To poznám. Pravidelne oslovujem Danzoua Hokage, aby som jeho meno nemusel skloňovať. xD)

"Ehm, asi to bude znieť hlúpo, ale cestu do Kumo odtiaľto nepoznám." Zasmial som sa a bežal za Zukom.
(Odchod.)

Nechala jsem se nést a popravdě jsem si to dost užívala.
Zrudla jsem ještě víc a doufala, že dnešní den bude pokračovat stejně úžasně jako začal.

(Přesun)

Dag sletělk k jezeru, seskočila jsem z něj, on se posadil a já si sedla k němu

"Proč tady?"

Je tu klid na přemýšlení

"Takhle jsem nikdy nebyla ponížená Dagu." začala jsem se vracet ke Kagamimu

Vím, bylo to kruté

Chvíli to trvalo, ale nakonec jsme je našli. Dračice opatrně přistála kousek od nich. Já rychle seskočil a pomalu se vydal k Reině. Teikoki jen ladným krokem došla k Dagovi a posadila se vedle něj. Jen se na něj tak klidně usmála.

Zastavil jsem se před Reinou."Já...ehm...můžu se posadit?" Zeptal jsem se trochu nejistě. Nevěděl jsem, jak se k ní teď vůbec chovat.

nedůvěřivě jsem se podívala na Akihira a pak zahlédla pohledy obou draků a hned mi to bylo jasný.

"Posaď se." řekla jsem nevšímavě a opřela se o Dagovu nohu

Jen jsem se ještě podíval na Teikoki, ale ta jen kývla a já se teda posadil hned vedle Reiny."Víš...já...to, co se stalo...hodně mě to zasáhlo...stále se s tím nemůžu vyrovnat a...a když teď Lizz dělá pro tebe..." Podíval jsem se jí do tváře."Mezi nukeninama jsem žil dlouho...nebylo to zrovna příjemné a...ty...tvoje minulost...vím, že si my slíbyla, že nikomu nevinému neublížíš, ale...prostě je to pro mě těžké..." Jen jsem zase sklonil hlavu.Omlouvám se...nechtěl jsem tak vyletět..." Nedokázal jsem moc srozumitelně složit větu a toto bylo to nejlepší, co mě te'd napadlo.

podívala jsem se na něj vcelku nevěřícně, pak se jen pousmála a podívala se na nebe

"To je v pohodě, dalo se to čekat." řekla jsem mu Dag se jen usmála a mrknul na něj i na dračici

Dračice taky jen na Daga mrkla a potom hned na Reinu. Já jen pohlédl na Draka a pak zase zpátky na ni."Potřebuji čas se se vším srovnat..." Potom jsem znovu na ni pohlédl."Já...chtěl jsem se zeptat...vážně si se naštvala kvůli tomu, že jsem to nesplnil a nebo se stalo něco jiného?" Docela mě to zajímalo, ale šlo vidět, že ji do odpovědi nenutím.
(Pomalý Pc, ale už se budeme stěhovat na jinou učebnu, kde konečně to půjde líp xDD)

"tvoje zpráva jen dovršila to co se stalo." řekla jsem prostě a opět jsem na něj pohlédla

"Je to moje věc neměla jsem se na tebe kvůli tomu rozlobit."

Jen jsem přikývl."Má to něco společného s tím Kagamim? Jestli si chceš promluvit nebo pomoct, tak klidně řekni..." Hřejivě jsem se na ni usmál a pohlédl jí do očí.