Jezero kryté lesem

First topic message reminder :



Nad tímto jezerem se stále vznáší mlžný opar

"žil ve vesnici, určitě znáš Amegakure, tam nazývají svého pána Bohem, tvůj táta byl ....jednu dobu na zlé straně, proto ho nemají lidi moc rádi víš?" řeknu opatrně

Cože?A proč byl zlej?Díval jsem se na ní udiveným pohledem.

"Aha to sem ti asi říkat neměla." chytnu se za zátylek.
"žil v Konoze to víš ne? říkali mu Anděl z listové byl v týmu s nynějším hokagem a co vím že dokončil akademii v sedmi letech, měl bys jít v jeho stopách."

Počkat on byl v týmu s Hokagem?!To jsem netušil.A to je cool přezdívka.Fuu to táta musel být hodně silnej.

"Jistě že byl a ty bude po něm když budeš intenzivně trénovat. Byl hezký jako Anděl. A víš že Sasuke Uchiha byl jeho dědeček?"

Kdo že?

"Sasuke uchiha, neznáš? Nukennin? Zabil kdysi Danzoua a další, to je historie hochu." usměju se a podrbu ho na hlavě
"Tak co zkusíme to chození znovu?"

Neznám historie no u toho rychle usnu.Jo můžem.

"Asi tě pak historii budu muset naučit, pořád se totiž opakuje a jen díky histori vznikli nějaké techniky, tak šup." vstanu a skočím na vodu a čekám na něj

Skočil jsem za ní a stál jsem na vodě bez problému.

"No že by rozhovor pomohl?" odstoupím od něj na pár kroků
"Pojď ke mě."

Šel jsem za ní raději opatrně ale cítil se nějaký vyslabený.

pro jistotu jsem natáhla k němu ruce kdyby padal

Normálně jsem došel ale byla na mě maličko vidět únava.

chytím ho za ruce
"Perfektní skvěle, a´vidím na tobě únavu, poletíme zpět domů co říkáš?"

Mm ne chci ještě trénovat".Po těchto slovech jsem usl.

"To víš že jo až zítra." pousměju se a vyzvednu si ho do náručí a jdu zpět k Dagovi
"Odvez nás domů Dagu." (přesun)

Krásné jezero. Kochala jsem se pohledem na hvězdy, které jsem díky zrcadlově klidné hladině viděla dvakrát. Noc byla teplá a trochu mě bolela záda, tak jsem se rozhodla, že nejlepší bude zaplavat si. Jediný pohyb, který mě neobtěžuje.

Sundala jsem plášť a rozhlédla se kolem. Nikoho nevidno ani neslyšno. Všechno oblečení jsem nechala na břehu a za chvíli plavala v příjemně chladivé vodě.

Spokojeně jsem si plavala, ale už se do mě začala dávat zima. Zamířila jsem ke břehu ale v ten moment by se ve mně krve nedořezal. Co to tam stojí za fouňu? Zvedla jsem obočí, i když to nebylo v tom šeru vidět.
"Přešlápni si magore! Stojíš na mých hadrech!"

Připlavala jsem nejblíž jak to šlo. Byl mi povědomý.
"Teď si přešlápni ještě jednou, tak padesát metrů dozadu. Za prvé si stojíš na vedení, za druhé bych se ráda oblékla. Za třetí - nějakých nukeninů se nebojím." ušklíbla jsem se.

Dala se do mě příšerná zima. Měla jsem pokrk téhle stupidní hry. Zhluboka jsem se nadechla, rukama se zapřela o břeh a vylezla ven. Naprosto bez zájmu jsem přišla k Tsuyoshimu, a přehodila přes sebe plášť. Jedním zkušeným pohybem jsem se zahalila.
"Vejráš tak, jako kdybys v životě neviděl nahou ženu, čemuž se s tvým přístupem ani nedivím." řekla jsem opovržlivým tónem a sebrala si zbylé oblečení.

No co, lidi z toho nadělají...