Nebeský prales

Vzhled:

Tady sídlí vzdušný tygří neboli nebeský, jak se jim také často říká. Summoni z této krajiny mají už generace podepsanou smlouvu z klanem Surashi, ale každý nový jedinec musí projít zkouškou a získat svého hlavního summona. Říká se tomu nebeský prales, protože, když se dojde nakonec, najdete tam jen mraky a jako by nekonečnou propast dolů. Kolem celé této jakoby "plošiny" rotuje vítr a vypadá to jakoby prales udržoval tím ve vzduchu. Nikdo neví, jak to vlastně je. Nejde se sem dostat jinak, než přivoláním a odvoláním. V pralese se, ale nenachází jen tygři, ale i jiná nebezpečný zvířata, rostlinstvo a havěť. Není radno se s tímto místem zahrávat a i z jejich obyvateli. Většina nemá ráda, když jim někdo vleze do teritoria...

(Příběh předminulé noci - Filler - Získání summona)

Poslední, co jsem si pamatoval bylo, že jsem seděl uprostřed přijímací místnosti a snažil se přivolat klanového summona. Místo toho jsem se objevil asi v 15 metrové výšce na nějakým jezerem.

"Co to sakra...ááááááááá....!!!!" Ani jsem to nestačil doříct a už jsem velikou rychlostí padal dolů. Ve vzduchu jsem udělal pár otoček, než jsem tvrdě dopadl a udělal tak gejzír vody, který při nárazu na vodní hladinu, vytryskl. Potopil jsem se docela hluboko a jelikož jsem se nestačil pořádně nadechnou, začal mi docházet kyslík. Otočil jsem se a co nejrychleji si to zamířil na povrch. Vyplaval jsem právě, když jsem myslel, že už to nevydržím a i když jsem byl pod vodou, tak se nadechnu a to by byl asi můj konec. Hladina byla mírně neklidná a já se jen trochu panicky rozhlížel kolem sebe. Ze srdce jsem měl turbodiesl a kdyby mě někdo viděl, řekl by, že právě rodím. Nestačil jsem se nadechovat ani vydechovat."K-kde t-to j-jsem?" Řekl jsem nahlas, i když to na první pohled nikdo nebyl. Zaregistroval jsem, že jsem daleko od břehu a pořád se vzdaluji. Jestli hned nezačnu plavat ke kraji, budu za chvíli tak daleko, že to ani neuplavu... I když jsem stál rychle dýchal a můj tep byl jako o závod, začal jsem na kraula plavat ke břehu.
Trvalo to déle, než jsem čekal, ale nakonec jsem se tam dostal. Vysílený jsem se vyškrábal na kamenitou půdu a tam se rozvalil. Měl jsem chuť zavřít oči a spát, ale prostě to nešlo. Nevypadalo to tady zrovna nejbezpečněji a stále jsem nevěděl, kde to vůbec jsem nebo jak jsem se tady ocitl. Trochu malátně jsem se postavil a znova se rozhlédl. Bylo to tady rozlehlé a z této pozice jsem neměl šanci toho moc vidět.
"Musím se dostat někam výš..." Pohled mi spočinul na jednom vzdáleném místě. Bylo to pohoří, která hned na první pohled, se tyčilo přes celé toto místo.

Dokonalé... Na nic víc už jsem nečekal a zamířil si to přímým směrem k tomu místu. Ale nejprve jsem musel projít tím pralesem, jenž se rozléhal po velké části, této země...